Rozhovor s Vávrou

Tak to sú já. Filip Vávra. Toho času Petr Matoušek.
Asi režíruju, nebo sa snažím nebo jen tak čumím...
(Foto: F. Stýblo)

Aby byl výčet postav úplný, museli jsme logicky dojít i k Filipu Vávrovi, mlynáři. A to je moje role. Dělat rozhovor sám se sebou mi přišlo pěkně ujetý. Proto jsem poprosil kolegy a kolegyně, aby se mě ptali na co chtějí oni. Někdo chtěl a tak se zeptal. A tady to je...
(Příspěvky jsou řazeny, tak jak mi chodily do mailu.)


Simona Matoušková: Divadlo je tvůj život. Má pro tebe i nějaké negativní stránky?No, trávím s ním, nad ním a v něm spoustu času. Ten určitě chybí. Hlavně doma. Ale přesto to jako negativum nevidím. Komplikace dejme tomu. Horší je, když touhle "komplikací" přidělávám problémy a starosti těm, kteří mi jsou nejblíž. Tobě, holkám... Snažím se to čas od času eliminovat, ale jestli mi to jde, to víte vy nejlíp. Někdy jo, někdy ne.

Martin Weiss: Máš dojem, že zkoušení Vávry bylo v něčem jiné než obvykle?
Bylo to mimořádné zkoušení s mimořádnou partou lidí. Tak hlavně nás bylo výrazně méně než v Hercích. Tím ubylo hlavně termínových kolizí. Všichni chtěli zkoušet, bylo vidět, že je to baví. Krom pár viróz, se nestalo, že by se někdo omluvil ze zkoušky, nebo na ní zapomněl...A když někdo nemohl bylo to naplánované včas, tak aby zkoušelo něco jiného, kde dotyčná osoba nebyla. Všechny rekvizity jsme měli čtrnáct dní dopředu, stejně tak scénu. Jak poznamenal na poslední generálce Honza Jíše:"Kdy se nám stalo, že jsme uměli text už tejden před premčou". A jemu bych věřil, ví o čem mluví. 😂

Už sis připravil odpověď na otázku lektorského sboru někde na přehlídce, až se bude ptát, kde jsme se učili hanáckému přízvuku?"Tož, co sa téká teho, jak mluvíme. Lapeme to, kde to de". Podle lokality je to spíš Valašsko, podle Mrštíků - je to vymyšlené nářečí. Takže my jdeme v jejich stopách a taky si sem tam něco "vymýšláme". Je to takový průřez nářečími republiky od Slovácka po Chodsko.

 

Líba Mikulecká:Strouhalka o Vávrovi říká, „že jak jde o ženské, je každé chlap hlópé jako beran.“ Myslíš, že to na Vávru sedí?
Na sto procent. Sedí to nejen na Vávru, ale na všechny chlapy. Vztahy mezi chlapem a ženskou jsou vždycky prodchnuté směsicí sympatií, tajných nonverbálních signálů, a nemusí jít vždycky jen o sex. Ale Erós je tam podle mě vždycky, ať si kdo chce co chce říká. Ženská mrknutím stavím armády a bourá říše. A to mluvíme jen jednom oku...

O čem jsi v průběhu přípravy (psaní/režie) hry nejvíc pochyboval?O sobě. U psaní to tak mám. U réžie to je živý proces, kdy do toho vstupují herci se svou energií, myšlenkou, pohledem, zkušeností. U počítače sedím sám. Tedy ne, že bych u réžie nepochyboval. V podstatě pochybuju pořád. Nesmí to být nerozhodnost, ale takové to - nešlo by to ještě jinak, líp? Pak jsou chvíle, kdy jsem v koncích. Člověk se prostě někdy zacyklí a nevidí ta nejjednodušší řešení. Třeba svatební průvod, ten mi pomohla vyřešit Simča. Prostě, co se týče pohybu, jak v Divadýlku říkáme "chorošek", tak tam jsem vedle. To mi musí pomoct buď Simča, nebo Bája. Nebo prostě někdo. Jinak na scéně zatančím cokoliv, balet mám v malíku. 😄
Zvažoval jsi ve hře spíš více postav, nebo méně postav?

Původně jsem myslel, že to napíšu v sedmi lidech. Nakonec je nás na scéně devět. Ale to je spíš tím, že jsem byl vždycky slabej v počtech. 😂 Takhle je to tak akorát.
Je nějaká adaptace Maryši, která se Ti líbila?

Chtěl bych vidět tu příbramskou, od Milana Schejbala s Aničkou Fixovou v hlavní roli. Možná uděláme hromadný zájezd. Z těch, které jsem viděl se mi asi nejvíc líbila Maryša od studenského divadla z Olomouce. Ne snad, překvapivou interpretací, dělali jí úplně klasicky, ale tím nábojem, hereckým nasazením. Jenom si představte - byl to všechno gympl. Lidi od 15 do 18 let. A tihle mlaďoši, dali s přehledem i ty staré -  Lízala, Vávru, Lízalku, Strouhalku i babičku a  dělali je tak, že jsem jim to věřil. To se mi moc líbilo. Bylo to na Hronově. Rok už nevím, ale je to tak pět, osm let. Zato když si vzpomenu na Nazgûla vloni ve Volyni - to je pak průser.

 

Petr Havlík: Hra je psaná v moravském nářečí. Jak se s tím soubor popral ? Co výslovnost, dialekt ?
Vida, už druhá otázka na nářečí. No vidím drazí, že vás to pálí. Soubor se s tím pere. Řeč máme hluboko v sobě zafixovanou. Ač se všichni snažíme být důslední, občas z nás vyjdou takové skvosty jako třeba: "Kého véra - Kýho výra, nebo Pre keho - Pro koho"
Jak vůbec nápad napsat hru Vávra vznikl ?
Hledat jiný pohled na Vávru (Maryšu) mě napadlo už před drahně lety, na KoPRu (Kurs praktické režie), kdy jsme pod vedením Milana Schejbala a Katky Fixové jako cvičení z dramaturgie rozebírali různé divadelní texty. A první byla Maryša. Dostali jsme do skupin úkol obhájit v hypotetickém soudním procesu Maryšu, Lízala, Vávru a Francka. Já patřil mezi ty, kteří si vybrali nebo dostali Vávru. A od té doby jsem chtěl udělat Maryšu tak abych toho Filipa Vávru obhájil.  Vím, že by nejprůkaznější bylo „udělat“ klasickou Maryšu, tak, aby Vávra vyzněl jako klaďas. Ale jak jsem na textu začal pracovat, najednou mi začal vyrůstat úplně jiný příběh. A docela mě bavil, snad pobaví i diváky…
Režíroval jsi svou ženu, jaké to bylo ?
Já v tom rozdíl nevidím. Na jevišti jí beru  jako každou jinou herečku. A Simča je zkušená, talentovaná, má intuici. (Co si budeme povídat, to víš, že musím  být citlivej. Ona i tak se mnou zakusí dost). 😋
Co bys prostřednictvím rozhovoru před premiérou vzkázal hercům ?
Prebtéte potvory. A zlomte vaz.
A poslední zvídavá otázka. Co chystáš v Divadýlku po premiéře ?

Bezprostředně po premiéře (doufám) bude mejdan. Aspoň chvíli. A pak hned další zkoušku, úklid v zákulisí. Klíííd. Vím na co se ptáš - jenom zlobím. Připravujeme první čtenou s Arnoštem Haškem (nový režisér) hry Asanace od Václava Havla. Je to velká neznámá jak pro soubor, tak jistě i pro Arnošta. V pondělí 18. března je první čtená, tak uvidíme jak to všechno dopadne. Pro ty co budou chtít dělat ještě něco jiného nebo nebudou obsazeni, zkusím najít jiné představení, nebo můžeme s Martinem zkusit ten politický satirikon - kabaret. A začnou oprašovačky na Mušketýry, přibývají nové scény, písničky. A od března se bude chodit na zpěv - tedy ti co zpívají v Mušketýrech. Chystám i drobné změny v obsazení, ale to se všechno dozvíte včas.

 

Radek Kotlaba: Petře, nezdá se ti, že nejzápornější roli v tvé verzi Maryši hrají sestry Borešovy? Co ti ty nebohé ženy udělaly?Neudělaly mi nic, ale protože se mi to pěkně hodilo, tak to tak je.  

Proč zrovna ty musíš hrát Vávru? Hraje v tom roli, že má "postelovou" scénu? Ostatně, co tam celý ten obraz, kdy jste mimo, s Bájou děláte?

• Vávru hraju protože jsem si to tak napsal. 
• Postelová scéna tam sice je, ale vlastně postelová není. A svou roli to samozřejmě hraje. 😂 Původně tam postel měla hrát víc, ale dost jsem škrtal... 
• My tam ležíme. A co tam děláme, smějeme se (tiše doufám) vám.

Jak se ti režíruje sama sebe, jsi k sobě přísný nebo shovívavý režisér? Máš "vysněného" režiséra, který by tě na jevišti vedl?Blbě se mi režíruje sebe sama. A shovívavý k sobě nejsem. To na vás jsem jako med, jak máslo. Vysněného režiséra nemám, ale zajímalo by mě dělat s některými lidmi. S Milanem Schejbalem, s Katkou Fixovou (s tou jsem už dělal a rád bych si to zopakoval), s panem Felcmanem, s panem Vymětalem. Z těch které neznám bych chtěl poznat Hanu Burešovou. To jsou ti, kteří mně napadají bezprostředně.
Často píšeš na konkrétní historické náměty, nebojíš se, že "ublížíš" někomu stejně jako Schaffer Salierimu v Amadeovi, tím, že si ho příliš přizpůsobíš své potřebě vytvářet dramatickou situaci?

Pochybuju, že moje texty budou mít podobný dopad jako Schafferovi. A i kdyby, jistě se najde řada lidí, kteří si ty svoje oblíbence obhájí. Náhodou myslím, že se snažíme demýtizovat naše slavné předky. Jako důkaz, že to není tak strašné mohu uvést, že kníže Alexander Jan Vincenc Thurn-Taxis mě zatím strašit nechodí. A že jsem ho nešetřil.
Kdybys měl žít v minulosti, kdy a v jakém postavení bys rád působil? Nebo čeho se naopak rozhodně vyvaroval?S věkem se mi to mění. Tak před dvaceti lety bych řekl - středověk, Francie nebo Čechy, nobilita, rytíř, šlechtic s mečem po boku. Pod sebou koně, pleskání vlajek v čerstvém větru a v čele své družiny vyrazit do boje. Dneska bych se viděl v čele kočovné divadelní společnosti, v osvíceném
19. století... Rozhodně se vyvarovat všeho od roku 1914 do roku 1945 v Evropě a po roce 45 všemu u nás. Ale kdo si může vybrat...
Měl si někdy chuť rozpustit Divadýlko, protože to je banda nevděčná a nejde s nimi kloudně pracovat?Dvakrát. Ale už jsem toho nechal. Takhle je mi fajn.

 

Láďa Niklíček: Proč si, Petře, myslíš, že je vhodné, aby mi bylo dovoleno odpovídat na otázky? Je to velmi vhodné, kde jinde bychom si mohli přečíst tak hluboký ponor do tvé introvertní duše. A navíc. Všichni odpovídají.

Jaký máš vztah k “Mrštíkovskému” dialektu?Vida, je to tu potřetí. No já myslím, že Mrštíkovský dialekt už v našem představení není, teď je to jistá forma divadýlkovského hantecu.

Budeme hrát Vávru někdy v Brně?

Chceš? Tož ty si trófáš.

 

Tím končí naše rozhovory s představiteli rolí nové inscenace Vávra aneb aneb Všechno co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat. Ale už zítra si přečtete jak premiéra dopadla. Zbývá posledních 25 vstupenek. Na shledanou večer.

Petr Matoušek