Do zákulisí...

  Malí pekařští pomocníci - Stellinka a Vilda Malá Vánoční povídka [No. 27] a Andělské apokryfy [No. 18] Poslední představení roku 2025 se konalo ve čtvrtek 18. prosince od půl osmé večer v Divadelním sále Domu kultury Mladá Boleslav. I v našich řadách zaúřadovala respirační nákaza a tak jsme museli změny v obsazení řešit průběžně. V první povídce došlo jen k malé změně: za nemocnou Blanku Kučerovou zaskočila – stejně jako v Dlouhé Lhotě – malá Kačka Luňáková. Lampáře si opět střihl Láďa Niklíček, což kvitoval sice přišedší, ale nachlazený Luboš Dvořák. Ten si dal pivo a když Láďa kývl na alternaci, s radostí odešel do hajan. V   Andělských apokryfech   byla kvůli nemoci Blanky situace o něco komplikovanější. Role Ambrožky je poněkud rozsáhlejší, ale moje Simča se jí zhostila na jedničku. Diváků bylo něco kolem šedesáti. Všichni se bavili, obě představení pěkně svištěla, cukroví se peklo, svařák tekl proudem. Poslední divadelní večer roku jsme si všichni užili. Naši Simon...

  Klement Novotný (Jiří Filip) se snaží hrát na trubku a jeho snažením se baví kobylka Karlička (Kristýna Licinberová) a malý Jakub Zachystal (Martin Weiss). Ve Dlouhé Lhotě jsme nehráli opravdu dlouho. Nevím, jak se to přihodilo, asi do toho hodil vidle covid, ale najednou koukám, že jsem tu po pěti letech. Nakládání i stavba šly jako po másle, byli jsme na místě ještě před pátou a scéna stála raz dva. Jen zvuk zlobil. Lezl do něj podivný brum, který odmítal ustoupit. Nakonec jsme to rozlouskli metodou pokus–omyl. Teda – přišel jsem na to já :) Holt v nejtěžších chvílích jen panovník sobě rady ví sám. Ukázalo se, že světelný pult nesmí být ve stejné zásuvce jako zvukový. Jakmile jsme je rozdělili, brum ustal. Pro odborníka jasná věc, pro nás zázrak jevištní techniky. Obsazení tentokrát bylo tak trochu punk. Simča Matoušková onemocněla, takže za ni v roli maminky zaskočila Bětka Matoušková. Tatínka hrál Jarda Bílek – věkově hodně rozkročená dvojice, což dalo vzniknout hláškám typu ...

  aneb čtyři dny mezi peklem, Barborkami a jednou netradiční Perchtou Úterý: Start v Bělé pod Bezdězem Tak je tu zase mikulášská smršť. Od úterý 2. do pátku 5. prosince jsme děti vodili adventem, potkávali Barborky, Lucky, Ambrože i Krvavou Perchtu – a na konci čekal Mikuláš s dárečky. Tenhle adventní koncept tu funguje už 25 let. Na jeho počátku stáli Radek Kotlaba a Zdeněk Okleštěk, autoři scénáře. Letos jsme začínali v Bělé pod Bezdězem, na zámku, kde je bezesporu nejkrásnější peklo, které znám. Čerti vylézají po schodech ze staré „lednice“ pod úrovní sklepa. Dýmem zahalené, rudě osvětlené schodiště a v něm kolébající se čertovské postavy… Být dítě, tak se fakt polepším. Představení proběhlo svižně a oběma skupinám se líbilo. Středa: Komorní Vratislavice a netradiční Perchta Druhý den nás čekalo vystoupení v rodném domě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích. Komorní prostředí, vše na jednom místě: postavy přicházejí, odcházejí, děti se těší i bojí zároveň. Letos nás ale bylo o ...

Simona Matoušková alias Jan Mladý mává ještě než vyjde na scénu... Čtvrtek 20. listopadu, půl osmé večer, Divadelní sál Domu kultury Mladá Boleslav, Podnebí. Od červnového vystoupení v Mostě, kde jsme se tak trochu stali vyvrheli, poprvé na domácí scéně. Ne, že bychom to neradi hráli či šli nějak do sebe, ale nová premiéra   Třinácti vůní   s tím zamíchala, takže na   Podnebí   došlo až teď – čili hrajeme dál. V listopadový čtvrtek dorazilo do Divadýlka víc než dvacet pět diváků, což není mnoho, pravda. Ale vzhledem k veliké návštěvě na padesáté repríze   Vávry   jsme se tak trochu namlsali. Představení běželo vcelku bez vážnějších zádrhelů. Jeden přece – musím se přiznat ke svému výpadku, jak my říkáme, okénku. V okamžiku, kdy se začne Jan Mladý (Simona Matoušková) a Ježíš (Radek Kotlaba) bavit o tom, proč v převlékárně visí obraz Alberta Einsteina, mám jako Bůh přistoupit k Simoně a říct: „Víš, co ti řeknu? To je všechno relativní.” Takhle to je správně. ...