2025_06_27_Zámek Bělá, Třináct vůní [No. 03]

 

Na zámku v Bělé pod Bezdězem se hrálo na nádvoří.
Foto vzniklo krátce po začátku skrze zadní stěnu jeviště.

 

Třetí repríza naší nové hr, Třináct vůní se odehrála poprvé pod širým nebem. Oproti předchozím dnům nebylo výrazně chladno, malinko se i oteplilo, a tak večerní představení Divadýlka přilákalo skoro padesátku diváků.

Představení se hrálo od půl deváté. V roli Marušky se v Bělé představila Simona Matoušková ml., tatínka hrál Radek Kotlaba, maminku Katka Luňáková, Slávečka Libor Ševců, Jůlinku Bětka Matoušková, Bébu Natálie Prokopová, dědečka Jarda Bílek, listonoše Honza Jíše, domovnici Bryndovou Bára Matoušková, kluka pitomého si poprvé zahrál a celou hru hudbou doprovodil Adam Folprecht. Strýčka Alberta jsem odehrál já.

 

Textově si myslím, že to nebylo vůbec špatné. Všichni hráli dobře, ale zvlášť bych chtěl pochválit Honzu Jíšeho, který to jel bez zkoušky a dobře, a Adama Folprechta, který se své role i hudební části zhostil na jedničku.

 

Veselá historka z představení: V jednu chvíli přijde domovnice Bryndová a chce, aby mladý pán (myslím Slávečka) dal pryč ty rakve, aby ten nový soused všechny v domě nepostřelil. Protože stát se může všechno, jako s tím Hromádkou (myslím souseda). Na to se má tatínek obrátit na Slávečka: „Co to znamená, ty rakve?“ Ale Radka v Bělé na zámku nějak víc zaujal ten soused Hromádka. I zeptal se tedy: „Co je s tím Hromádkou, paní Bryndová?“ Maminka se snažila text s ním dat na koleje: „Taty, ty rakve!“ Ale tatínek mávl rukou: „Rakve počkají, co ten Hromádek?“ Bryndová jen krčila rameny, a Sláveček to nakonec zachránil a navázal text – odpověděl sice bez otázky, ale to snad ani divák nepoznal. Já jsem se vzadu uchechtl a prý to bylo slyšet až na jeviště.

 

Na konci jsem ne úplně plánovaně přidal takový kaskadérský kousek, kdy jsem běžel ze zákulisí („skončila válka“) a já z toho měl takovou radost, že jsem zakopl o "šprajcy" dveří a fláknul sebou mamince k nohám. Nic se mi nestalo, děkuji za optání. :)

 

Diváci hru ocenili potleskem, docela dlouhým, a my pak asi do jedné hodiny
s půlnoci stěhovali. Ale to už k tomu jaksi patří.

 

Přátelé, choďte do divadla i Divadýlka – nevíte, kdo se kdy zřítí. Ne, že bych to někomu přál, ale třeba hned 18. září můžete právě hru Třináct vůní vidět. 

 

Tady pár fotek.

-mat-