2025_06_26_Divadýlko, Třináct vůní [No. 01]

 

Na snímku není moc vidět :), je focený ze zákulisí...

 

... aneb Premiéra
Máme to za sebou. Premiéra naší nové inscenace Třináct vůní je už historií. Naše první premiéra – protože letos máme tolik alternací, že máme premiéry dvě. Je to snad poprvé v historii Divadýlka. Všechno je jednou poprvé.

I přes velké vedro přišlo dost a dost diváků. V předprodeji se prodalo víc než 50 lístků a na místě 66. Lehce přes stovku návštěvníků našeho Divadýlka sledovalo veselé, někdy hravé představení o neveselých, smutných věcech. Diváci se smáli, dokonce se dojímali a na konci nás odměnili frenetickým potleskem.

Během představení nastane situace, kdy jeden ze členů rodiny chce ostatní vyděsit. Buší na dveře a křičí: „Gestapo!“. A když se dveře otevřou, diváci pochopí, že je to Sláveček (Libor Ševců). A z publika se ozvala moje maminka: „To je blbec“. A měla taky potlesk. Holt geny.

Já vím – premiérové publikum, řeknete. Hodně známých, leccos prominou. Vím, že reakce se nejlíp poznají na prvním zájezdu nebo po čtvrté, páté repríze. Ale bylo dost lidí z Divadýlka – a někteří (neříkám všichni) by nám opravdu s velkým gustem řekli, že to nestálo… no, za nic. Nic z toho ovšem neproběhlo. Naopak. Došlo i na slova chvály. A to je dobré znamení.

Dneska nastupuje v půl osmé druhá parta, tak přijďte a pomozte vytvořit stejnou atmosféru jako diváci včera.
Choďte do divadla – jednak je to normální a jednak je každé představení jedinečné.

Na závěr ještě pár fotek. Z hlediště fotil Radek Luňák, ze zákulisí já.

–mat–