Do zákulisí...

  Nedílnou součástí představení je hudba, kterou interpretuje  a hlavně to s námi celé těžce nazkoušel sice hostující,  ale jinak úplně "náš" Miloš Kodejška. Na fotce sedící u klavíru jako Kluk pitomá s Maruškou. Vzadu maminka (Marcela Paterová) a pozor –levitující tatínek (Radek Jogín Kotlaba).  ... aneb Druhá premiéra Jak jsem psal už posledně, tolik alternací míváme snad jedině u představení, která plánujeme hrát přes léto. V době dovolených jsou některé role alternovány až třemi herci či herečkami. Ve   Třinácti vůních   je to ale jinak. Hrát chtěli skoro všichni, tak se alternovalo. Jak to všechno včera proběhlo? Diváků bylo o něco méně než ve čtvrtek, ale skoro sedmdesát platících návštěvníků bylo vděčným publikem. Pěvecké party byly provedeny stejně dobře jako ve čtvrtek, herecky se kolegům z téhle party také dařilo. Tempo bylo trochu pomalejší, ale fakt je, že sledovat rychlost z jeviště je jiné než z hlediště. A taky je fakt, že jsem dost kritický ...

  Na snímku není moc vidět :), je focený ze zákulisí...   ... aneb Premiéra Máme to za sebou. Premiéra naší nové inscenace   Třináct vůní   je už historií. Naše první premiéra – protože letos máme tolik alternací, že máme premiéry dvě. Je to snad poprvé v historii Divadýlka. Všechno je jednou poprvé. I přes velké vedro přišlo dost a dost diváků. V předprodeji se prodalo víc než 50 lístků a na místě 66. Lehce přes stovku návštěvníků našeho Divadýlka sledovalo veselé, někdy hravé představení o neveselých, smutných věcech. Diváci se smáli, dokonce se dojímali a na konci nás odměnili frenetickým potleskem. Během představení nastane situace, kdy jeden ze členů rodiny chce ostatní vyděsit. Buší na dveře a křičí: „Gestapo!“. A když se dveře otevřou, diváci pochopí, že je to Sláveček (Libor Ševců). A z publika se ozvala moje maminka: „To je blbec“. A měla taky potlesk. Holt geny. Já vím – premiérové publikum, řeknete. Hodně známých, leccos prominou. Vím, že reakce se nejlíp ...

Lízalovic - maminka (Simona Matoušková) a otec (Petr Havlík)  jsou vypečená dvojka ... aneb Na hranici padesátky I tak by se dal nazvat tenhle příspěvek o našem zatím posledním uvedení hry   Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat . Vzhledem ke slunečným dnům a faktu, že jsme hráli proti zápasu českého mužstva na mistrovství světa v hokeji, nebyla návštěvnost kdovíjak zářná. Přesto se v hledišti objevilo kolem třiceti osob. Představení plynulo, jak mělo. Diváci se bavili – sice nám přišlo, že se nesmějí tak jako jindy, ale buď jsme to „kopali“ nebo se báli smát nahlas. Protože potlesk byl dlouhý, silný a nadšený. Tak nevím. My už se těšíme na další představení   Vávry , které bude padesáté. Za šest let od premiéry v roce 2019 je to docela náš osobní rekord – s ohledem na to, že naše další „prastaré“ představení   A tak tě prosím, kníže   má 66 repríz, ale od roku 2007, tedy za osmnáct let. Už teď přemýšlíme, kdy a jak bude...