2025_03_27_Divadýlko na dlani, Všichni jsme herci, [No. 22]

 

1956 zleva hlava Václava Sládka, režisér (Radek Kotlaba),
soudruh Rosťa Váňa, umělecký šéf (Lukáš Fila), soudruh Kvaček z ÚV (Vojta Hajný)
a ředitel divadla Jaromír Švestka (Petr Havlík)

Ve čtvrtek 27. března jsme po více než roce (přesně po 393 dnech) odehráli 22. reprízu představení Všichni jsme herci. Kromě dlouhé prodlevy nás čekala řada dalších překážek na cestě, na jejímž konci se zvedla pomyslná opona a představení začalo. První problém byla právě ona prodleva. Navíc se na jevišti objevilo více než dvanáct postav. A bohužel, většina z nás drží v hlavě pět a více představení. A hlava, to je prevít. Samozřejmě, že si to každý doma přečetl. Ale právě že ne každý. A také je důležitá souhra.

Proto jsme si v úterý udělali "oprašovací" zkoušku. To byl mazec. Nejen že jsme zjišťovali pořádné mezery v textu a aranžmá, kdy hraje který předěl, ale jak nás bylo hodně, tak to byl neskonalý hluk. Tedy ze zákulisí. Nejméně třikrát jsme museli z jeviště volat na kolegy "dozadu", aby už sakra byli ticho. Ovšem po návratu ze scény jsme zase my podlehli všeobecnému nadšení, že se zase vidíme, a rušili jsme stejně hlasitě. Ach jo. Navíc Láďa Niklíček byl v nemocnici s krční páteří a pustili ho teprve ve středu. Protože tam byl už od minulého týdne, poprosil jsem Vojtu Hajného, jestli by neskočil za něj. Vojta, díky Bohu, souhlasil. Další překážka za námi. Nevím sice, jak Vojtovi pomohla zkouška, asi moc ne, ale on je opravdu šikovný a hlavu má na texty dobrou, takže to nakonec bylo fajn.

Další překážka už byla drobnost. Vlastně to ani nebyla překážka - Filip Veselý je v pořadí třetím pionýrem, hitlerjugendem a skautem. Pozitivní bylo, že mu byly všechny kostýmy, takže to by bylo.

A přišel čtvrtek - v předprodeji 17 lístků z IC v Mladé Boleslavi, 2 kousky z SMSTisket, tak snad přijdou i další. Základ scény jsme postavili s dědou Vaškem, další se postupně zapojili do přípravy rekvizit a dotvoření scény a už se jen čekalo na diváky. A oni přišli. Nakonec se jich v sále sešla čtyřicítka. Padla půl osmá a my vyrazili na scénu.

Představení mělo svůj velmi pěkný rytmus, nikdo nic nezapomněl. No, bylo pár drobných minel či přeřeků, ale ty spíš potěší, než aby bolely. Tak zrovna Vojta Hajný v roli komunisty Kvačka místo "Musíme se společně postavit k emigraci soudruha Brázdy," řekl "Musíme se společně postavit k migraci soudruha Brázdy." Trochu současné a trochu ornitologické označení jsme mu ale rádi odpustili, protože jinak byl perfektní. Myslím, že diváci nepoznali, že je to záskok. A benjamínek souboru Filip Veselý: "… zabránili komunistické punči". To bude drsné pití :)

A ještě jedna velká pochvala - v poslední scéně mají být na scéně čtyři herečky a bavit se o cestě do Paříže kolegyně Bobkové. Ale co čert nechtěl - Jitku Urbanovou (Květa Bobková) chytila záda nebo skřípnutý sval mezi žebry, zkrátka s bolestí se nemohla pohnout a Maruška Mráčková (Katka Roscová) ji ošetřovala, takže zkrátka nepřišla na scénu. Marcela Paterová (herečka Branková) a Týna Licinbergová (herečka Kvačková) to celé opsaly, odvyprávěly a odehrály samy. Možná trochu mrkly, ale pak to s přehledem daly. Pochopitelně nevíme, jak to vše vnímali diváci, budeme rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu.

Když jsem tak koukal na představení ze zákulisí, těšilo mě, jak to běží, a vzpomněl jsem si na dětské představení Jak se dělá divadlo a na jednu písničku z toho - Všechno šlape jako namazaný stroj. 

Pokud jste na představení byli a líbilo se vám, můžete si ho zopakovat hned příští čtvrtek 3. dubna. Tentokrát vás pozveme na scénu. 

Hraje se A tak tě prosím, kníže a těšit se můžete na Radka Koltaba, moji maličkost, špek, vajíčka a klauniádu v aréně.
POZOR, počet vstupenek je omezený. 

A nebojte se, nebudeme vás tahat na scénu. Proto se vyplatí chodit do divadla. Nevíte, co vás čeká a to napětí je fajn, ne? 

Tady ještě pár fotek ze čtvrtka 27. 3. z Herců.