Do zákulisí...

    Každý se musí učit, i Adolf. V pátek 22. listopadu jsme se vypravili do Bělé pod Bezdězem s naší poslední hrou Podnebí. Festival Tréglova Bělá slaví 20 let svého trvání a milým dárkem je velký zájem diváků o jednotlivá představení. To, co zde bylo spíše výjimkou - úplně vyprodaná představení - se v letošním roce stává pravidlem. I na Podnebí bylo neodvratně plno. Jediným limitem tak zůstalo malé jeviště, tolik typické pro zdejší „bytové” divadlo. Představení běželo tak, jak mělo. Oproti premiéře i první repríze se v aktérech „usadilo”, běželo svižně a uvolněně. Naši první reprízu viděla Katka Fixová a pár radami nás nasměrovala k několika změnám. K té nejzásadnější patří to, že naše „Svatá trojice” zůstává co nejvíce přítomna na scéně. A celek tak působí kompaktněji. Tolik diváci. Potlesk byl ze série dlouhohrajících. Přátelé, choďte do divadla, hra se může i posunout, vyvinout, pozměnit. A navíc divadlo je pokaždé jiné. Ale vždycky chutné, kalorické a lehce stravitelné. A...

  Maryša (Tereza Juhaňáková) je trochu v šoku, možná i z toho jak maminka Lízalovic (Simona Matoušková) je pořád v pohybu Poslední listopadový čtvrtek (28. 11.) byl v Divadýlku opět věnován Vávrovi. A to, že se blížíme po necelých pěti letech k magické padesáté repríze, svědčí o jeho oblíbenosti jak u diváků, tak především u nás, herců. Naposledy jsme tohle představení ověnčené Hronovem hráli v divadle v Mnichově Hradišti 13. dubna. Na jednu zkoušku jsme představení oprášili a vrhli se na scénu. Diváků bylo kolem čtyřiceti a zpočátku bych řekl, že trochu tápali, zda půjde o drama nebo komedii. Naštěstí brzy rozpoznali klíč k představení a pak už nic nebránilo tomu, aby se chechtali. I přesto, že jsme se do stylizovaných krojů moravské vesnice druhé poloviny 19. století převlékli víc než po půl roce, příběh odsýpal. Jen občas vybočil z pravidelného řečiště. A to jsou jistě chvilky, které má divák i čtenář nejraději, c hvíle, kdy se něco nepovede, přidá se legrace, humor. No, na scén...

  Foto před představením, které by se dalo nazvat "Vypadají dobře a to je hlavní". Na fotce zleva Libor Ševců (Josef), Katka Luňáková (Ida) a kousek Jitky Urbanové (Cipa).     V sobotu jsme zase vyrazili na zájezd. Tentokrát vlastně jen za roh, do Lysé nad Labem do místního kina, kde se konal druhý ročník divadelního festivalu Coolysa. Název má, jak vidno, řadu možností jak jej číst či vyslovovat. Pozvání od místního souboru Náplavka a provozovatele místního kina pana Fuchse nás potěšilo. Jednak pro to, že jsme se ocitli ve vybrané společnosti ( Geisslers Hofkomedianten, Divadlo Šumperk s inscenací Tři testry, která byla nominována na letošní Thálii, divadlo Maso a divadlo Slaný). Sraz byl určen na 16:00 před Divadýlkem. Naložili jsme výpravu na Prodavače snů. Nic nezapoměli (hle!) a vyrazili směr Lysá. Za půl hodinky jsme byli na místě a už se stavělo. Musím se přiznat, že nás trochu zaskočil prostor. Jeviště sice nepatřilo k největším, ale my doma taky nemáme obrovské ...

  Je vidět, že si rádi prohlížíme fotografie. Tyhle jsou místního souboru z Rokytnice. Pro ty, kdo nás neznají z týla - zleva Jeník Hejdrych, Klára Gergelitsová, Martin Weiss (sedící), Radek Kotlaba, Petr Matoušek, Roman Dušek. To bylo před začátkem představení... Zájezd do Rokytnice nad Jizerou domluvil kolega Kubík. Ale nehrál. Patrně pracoval, neb směnuje. Nicméně nás v pátek 25. října přivítala podzimní Rokynice, chladná chodba kulturního domu a vytopené divadélko. Protože Bé pětka není náročná na výpravu, za chvíli bylo postaveno, nazvučeno, nasvíceno a my se vypravili na rychlé občerstvení - točené pivo, utopence, hermelín a preclíky do místní cukrárny. Tedy naše část, druhý "odřad" skončil v restaraci, kde vařili. Ale pochutnali si všichni.  Zhuba někdy v této chvíli se Filip Veselý dozvěděl šokující novinku. Krom Fajsta, doktora, cesťáka a vychovatelky hraje i maharadžu. Jak se to stalo? On sice Filip měl odkaz na video, aby věděl kde se která postava pohybuje, ale ho...