2024_01_18_Divadýlko na dlani_Bylo nás pět_repr. [No.55]

 

Cirkus přijel (zleva) Oťas (K. Roscová), Zilvar (P. Matoušek),
Rudolfi (R. Dušek), Péťa Bajza (J. Hejdrych), Čeněk Jirsák
(L. Ševců), Éda Kemlink (R. Kotlaba) a Tonda Bejval
(L. Niklíček)

Pro pětapadesátou reprízu našeho oblíbeného představení Bylo nás pět, neb jak se v zákulisí zkracuje, Bé pětky, jsme se navrátili na domovskou scénu. Sál mladoboleslavského Domu kultury obsadilo 45 platících diváků, kteří doklouzali zmrzlým městem snad bez úhony. Na včerejší inscenaci jsme se těšili, a to by nebylo jen tak, aby všechno vyšlapovalo bezvadně. Copak herci, ti mohli všichni (až na Honzu Jíšeho, který byl v práci, Davida Durdise, který studuje v Budějicích a Marcely Paterové která je po nemoci). Za výše zmíněné kolegy zaskočili Láďa Niklíček, Jirka Filip a Simona Matoušková. JENŽE. Děda Hájek ani Petr Havlík, kteří se střídají u osvětlovacího a zvukového pultu, nemohli. Petr má komplikované období v práci a děda covid. Nemohl ani Lukáš Prokorát. Trochu svitla naděje, že pomůže mladý kolega Filip Veselý. Ale ouha, druhá den ráno hlásil, že jeho tělesná teplota vystoupala na 39° C. A bylo to. A teď babo raď. 

Ještě, že jsme jeli v pondělí před představením hrát na Loučeň Krimidinner. V autě jsme to probírali a protože jediný kdo v Bé5 nehraje a seděl v autě a byl takříkajíc po ruce byla Katka Luňáková, povídám jí:"Kačko, tak bys to mohla odsvítit, ty ne?" Katka se lekla: "Já!?" A Blanka Kučerová na to:"To dáš, Kačko." Kateřina zaskočena touto genderovou zradou viděla, že to má marné, zvlášť když se přidal i Radek Kotlaba. Nakonec rezignovala. A bylo to dobře. Katka dorazila i s celou rodinou a spolu s Radkem (manžel) to zvládli na jedničku. Největší pohroma byla zažehnána.
A co se dělo na jevišti. No přestavení běželo, drobné lapsy, především textového charakteru, diváci nic nepostřehli, ale měl jsem takový pocit, že se to vleče, že to nemá šťávu. Ne že bychom se nesnažili, ale divadelníci to znají, že i kdybys ses na hlavu postavil, kdybys dělal co chceš, nic nepomůže. Je to jakési takové táhlé. Taky jsem se s tím těsně před koncem svěřil Radkovi Kotlabovi. Šeptl jsem mu do ucha: "Dneska je to snad horší, než minulý týden v Benátkách." O to víc mě překvapovaly reakce diváků během představení i závěrečný LP potlesk (LP, jako dlouhohrající). Dost mě zarazilo, že Klárka Pabištová, která se byla na představení podívat (a léta hraje roli, kterou včera odvedla Kateřina Roscová) na mě při děkovačce, zvedá oba palce jakože super. Však taky když přišla po konci představení do šatny pěla samou chválu. Konec konců poslechněte si jí sami.

Klára Pabištová:"B5 jsem viděla z hlediště úplně poprvé od roku 2016, kdy se začala hrát a byla jsem hooodně zvědavá - Jak to asi ti diváci ty dlouhý roky vidí? A dnes jsem zjistila, že se není čemu divit, že je to tak oblíbená divadýlkovská inscenace. Já se toho popravdě trochu bála, protože jak už to hrajeme dlouho, tak se tam hodně věcí pozměnilo, doplnilo, zrušilo… ale ono to bylo sakra dobrý! Když jsem pak byla za vámi vzadu a ptala jsem se, jak se vám hrálo, odpovědi byly převážně - nic moc, tápali jsme, spadl řemen… no já nic takového nevnímala. A to to představení znám takřka nazpaměť. Já byla nadšená jak to šlapalo, smála jsem se jako blázen (a jako lidi v četném publiku). A při scéně v Cirkuse Rudolfi mi až zaslzely smíchy oči, když se po Romanovi objevil ještě Jirka jako vychovatelka! Moc se to představení povedlo. A říkali to i lidi pak venku." 

Tak vidíte. To jenom dokládá, že pohled a vnímání inscenace z jeviště a hlediště se diametrálně liší. Ono se konec konců liší každé představení. Navíc to, co vy tady a teď uvidíte a zažijete, se nebude nikdy nikde opakovat. Je to jedinečné. Proto přátelé choďte do divadla a zažívejte stále nová představení i na inscenaci, kterou uvidíte po sté. My to máme taky tak, ale z druhé strany. 

Pár fotek od Klárky (z hlediště) Týny Licinbergové a ode mě. 

Včera bylo trochu úzko,
kdo posvítí, kdo ozvučí,
ač venku tma a dosti kluzko,
technika v Luňáků je područí.