2023_09_21_Prodavači snů, Jiráskovo divadlo Česká Lípa, [No. 13]
Říká se, že nejlepší jsou neplánované akce. Myslím, že celý soubor Divadýlka na dlani to může jen lakonicky odkývnout. Poměrně neplánovaně jsme si zahráli na Českolipském divadelním podzimu. Jakpak se to stalo?No, byl to kalup. Ve středu někdy v brzkých odpoledních hodinách se rozezněl telefon, a paní Dita Krčmářová (principálka českolipského divadelního klubu Jirásek, pořadatele přehlídky) volala s nabídkou "záskoku" za představení, které odpadlo. Ovšem, už v pátek třináctého. Tedy za dva dny. Slíbil jsem, že se pokusíme dát představení Prodavači snů, na kterém jsme se dohodli, dohromady. I když, přiznám se bez mučení, že v té chvíli jsem tomu moc šancí nedával. Ale co, zkusit se má všechno. Rychle jsem to dal na divadelní "votsap"[piš WhatsApp] a s kolegy, kteří hrají v krimidinner, jsem se domluvil na místě (abyste pochopili, zrovna jsme hráli krimidinner na Stránově). Museli jsme vyřešit dva záskoky. Za Libora Ševců a za Týnu Licinbergovou. Ale to se povedlo ještě ve středeční večer (za Libora skočil Vojta Hajný z benáteckého Baziliška a za "Licinu" kolegyně Blanka Kučerová). A bylo to. Až jsem se sám podivil.
Příjezd na místo byl, jako vždy, v několika vlnách. Vynosit výpravu pomohli kluci, místní technici a my s Radkem měli z 90 % postaveno dřív, než dorazil děda Vašek a naše Simonka ml. Ale to nic. Ovšem přátelé, nejsem člověk závistivý, ale to divadlo českolipským fakt závidím. Je pravda, že je to úplná "funglovka". Otvírali před měsícem, ale stejně. Nádhera.
Tak to by byl postesk na okraj. Představení samo se opravdu rozběhlo
a diváci reagovali velmi pozorně a vstřícně. Dokonce padl do placu i názor, že spolu s novým divadlem nafasovali i diváky, jako součást rekonstrukce. My, kteří jsem tu už hráli Vávru (2019) ovšem víme, že místní publikum je skvělé a rádo se směje. Opravdu se nám moc pěkně hrálo a divákům se patrně také líbilo. O tom svědčil poměrně dlouhý potlesk, tak na čtyři, pět děkovaček? Asi tak.
Jedna drobnější veselá příhoda - jsme na scéně skoro všichni, probíhá první promítání Motlova filmu a všichni v Haliči přítomní jsou vyzváni, aby se vyjádřili co se jim na tom filmu nelíbí. První začínají dělníci z pily - Josef, Mojše a Ezech (Vojta Hajný, Miloš Kubík a Petr Havlík). Dialogy navazují ve stejném duchu, když tu se ke slovu dostane Miloš Kubík a pohádkovou dikcí mírně přiopilého strašidýlka (ale jinak hrál normálně) řekne. "No pane, my jsme z toho byli úplně mrtohlaví". To mě zarazilo, a rychle jsem střelil pohledem do kulis jestli se nechystají přijít na scénu Manka s Rumcajsem. Tomu alespoň nasvědčoval tón Milošova hlasu. Nechystali. Ufff. No nic, byl to takový malinký úlet, ale pobavil. Jinak slovy klasika - "Nás to pobaví a vy si toho ani nevšimnete."
Naše poděkování letí do Lípy za možnost si zahrát na jejich podzimním festivalu, i když jako záskok a těšíme se někdy příště na společné setkání. A protože místní divadelníci v Lípě vydávají i festivalový zpravodaj, přikládám níže i odkazy (pro milovníky zdrojů) a vybírám
z 5. dílu reakce na naše představení.
A tak tedy ty slíbené reakce:
„I když jsem se hrozně těšila na Lunetiky, tohle bylo úžasný a tahle změna stála za to.”
„Představení bylo trochu dlouhé a odsýpalo pomaleji, ale zároveň bylo neskutečně zajímavé a obohacující.”
„Neobvyklé a boží propojení projekce a hraného divadla.”
„Krásné kostýmy, hlavně kostým Anny při natáčení filmu, kde hrála operní pěvkyni. To byla nádhera.”
„Zábavná hra se slovy, využití židovských výrazů. L‘Chaim!”
Přátelé choďte do divadla, i když je změna v programu. Jednak je to normální a herci budou rádi.
-mat-
Komentáře
Okomentovat