2023_02_23_Divadýlko na dlani MB, Všichni jsme herci, [No. 20]

 

Běžný život na pozadí dějinných událostí. I o tom je představení

Všichni jsme herci... Na snímku Ondřej Koblížek (Martin Weiss) a Míra Najbrt (Luboš Dvořák); foto Zdeněk Kolín

Včerejší představení „Všichni jsme herci aneb Co by kdyby“ mělo již dvacátou reprízu. Na repertoáru ho máme od roku 2018 a o jeho kvalitách hovoří i účast na scénické žatvě Jiráskův Hronov 2018. Přesto se včerejší uvedení trochu lišilo. Diváci patrně nic nezaznamenali, ale dovolte abych vše vysvětlil.

Včera ráno bylo ještě všechno v pořádku. Bylo prodaných 42 lístků, takže jsme se těšili na pěkně zaplněný sál. Předpokládali jsme, že přijdou i diváci tak říkajíc „na blind“ (Nakonec se v hledišti objevilo cca 60 platících diváků). Bylo asi kolem poledne když mi zazvonil telefon a na druhém konci byla kolegyně Kristýna Licinbergová. A ne zrovna s potěšující zprávou. Má angínu, horečku jako prase, otevřený zub, takže to nedá. Ale podle ní to snad půjde, její postava toho tam moc nemá, snad půjde přeskočit. Nebudu lhát radost jsem neměl, ale co se dá dělat. Nemoc si nevybírá. Nakonec to snad opravdu půjde udělat, protože tam Hilke, (potažmo Jana) Kvačková, opravdu moc není. Představení je koncipované do tří samotných povídek a Kristýna vystupuje ve druhé a třetí. Tak jsem to všem napsal,  jaká že nás potkala situace. Někdo lomil rukama, někdo se smál, někdo nevěřil. Ale nakonec jsme to krásně dali. Z milé Hilke Kvačkové byla v podstatě „paní Colombová“, o které se mluví, ale nikdo jí nikdy neviděl. Když měla mluvit, tak se její stav a pocity popsaly - což v „dámské šatně“ není žádný problém, v podstatě běžná praxe a jinak se o ní mluvilo, že je v divadle, takže tiše - zkrátka vzali jsme postavu do hry. Po konci představení jsme si všichni s úlevou zavtipkovali, že vlastně Hilke nepotřebujeme a že každého kdo bude marod, vyškrtnu. Tak pochopitelně, že ne. Jen humor. Všechno dopadlo dobře a my se těšíme na příští „Herce“ (my to tak zkracujeme), v plném hereckém obsazení. 

Navíc roli kritičky Agáty Herzinové odvedla opět skvěle Klára Pabištová a moje žena Simona zatím hlídala malou Stellinku v zákulisí. Takže taková malá premiérka. Tím myslím Stellinčinu premiéru. 

Příště se můžete přijít podívat 16. 3. na představení Prodavači snů, naší milovanou „židovinku“, kterou hned druhý den (17. 3.) hrajeme večer na postupové přehlídce Wintrův Rakovník. Tak ladíme formu.

Přátelé nezapomeňte chodit do divadla a na kulturu - protože to je normální!

Tedy jsou fotky z představení. Tentokrát nejen ze zákulisí (které zachytila Kateřina Roscová, protože já si zapomněl mobil doma), ale i ze sálu kde byl fotograf pan Zdeněk Kolín. Za fotky děkujeme. 

-mat-