2023_01_26_Divadýlko, Inventura; rep. No.39

 

Luboš Dvořák a jeho příprava na představení...

První veřejné představení roku 2023. Původně jsme díky záskokům měli naplánované dvě zkoušky. Ovšem když Divadýlko plánuje, Bůh se směje. Vlezlo nám do toho hraní na Loučeni. A tak jsme to dali na jednu zkoušku. A záskoků bylo hned několik. Tak za Martina Weisse (t.č. v očekávání porodních stavů) zaskočil Filip Veselý. A role Honzy mu zůstane až do derniéry, neb Martin se jí vzdal. Za odevší Květnu Horákovou se role milenky Zdeny ujala Týnka Licinbergová, za Klárku Pabištovou (v šestinedělí) si roli dcery Šárky střihla moje dcera Simonka a roli Věrušky moje další dcera Bětka. A aby toho nebylo moc, tak v roli ženy Honzy Jíšeho (Hubert Dlask) zaskočila za Blanku Kučerovou Kateřina Roscová. Takže z původního obsazení zbyl jen zmiňovaný Honza Jíše, Libor Ševců (František), Luboš Dvořák (mistr Eduard Srp) a já Petr Matoušek alias Leopold Bína. A ještě jedna výrazná změna - za zvukovým a osvětlovacím pultem usedl děda Vašek a moje žena Simona. 

Tak to byl teprve úvod. Co, kdy, s kým a tak dále. Sešli jsme se jako obvykle na 18. hodinu. Scéna byla připravena perfektně a rychle. Sice jsme dohlédávali inventární knihu, kutnu a kufr. Knihu jsme nenašli, takže byla nahrazena jinou vhodnou rekvizitou, knihou. Zbytek dopátrán. Vzhledem k tomu, že jsem hru hráli naposled v covidové pauze v létě 2020 (přesné datum 11. 6. 2020) byla znát jistá nervozita, že? Také řada záskoků, že? Navíc se některým kolegům rozpadal kostým (Liborovi tenisky) a někomu byl kostým tragicky malý (já). Luboš, který hraje mistra, herce Srpa si na svou stranu zákulisí odnesl pohodlné křesílko, s dovětkem, že kdyby náhodu usnul a spal nahlas ať ho vzbudíme. 

Další velkou neznámou byli diváci. Je pravda, že jsme se snažili představení propagovat, ale to víte. Leden, mezi prvním a druhým kolem, kdo ví co dávají v televizi... no prostě z předpokládané návštěvnosti jsem byl víc nervózní, než ze záskoků a nových představitelů. 

Ale světe div se přišli i lidi. Tedy plno nebylo, to ne, ale takřka čyřicítka diváků nebyla vůbec špatná. Navíc se moc pěkně bavili, nahlas smáli - o to se lépe hrálo.

Tady je pár fotek...

A příště to bude určitě ještě lepší. A na co se můžete těšit? Hra nese název VŠICHNI JSME HERCI vás zavede do jednoho z předních pražských divadel v polovině padesátých let. A hned ve třech samostatných časových rovinách. Jednou v kulisách komunistického režimu, podruhé v nacistické výpravě, kdy Velkoněmecká říše vyhrála své tažení Evropou a protektorát je stále součástí říše. Nakonec v Masarykovské republice, kdy se armáda postavila na stranu prezidenta Beneše, potlačila komunistický puč a do čela postavila Jana Masaryka. Tady si hned můžete koupit lístky.

A kdybyste se chtěli podrobněji seznámit s předlohou, kterou jsem se inspiroval při psaní scénáře - tady je odkaz na knihu Vladimíra Holance HERCI. Alespoň uvidíte, nakolik jsem se odchýlil od své inspirace...