2022_07_23_zámek Stránov_Žižkův meč_No. 01_třetí řada

 

Již staří latinící pravili - dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Oni tím pravda mysleli, že to nelze z prostého důvodu průtoku vody. Kvůli které je řeka každou minutou jiná. A my jsme letos, nedbaje dobrých rad, vstoupili do stejné řeky, pokud dobře počítám, již po čtvrté. Staronové uvedení Žižkova meče přišlo jako z nouze ctnost, díky výpadku našeho letního plánovaného představení Těžké Barbory. Nádvoří stránovského zámku bylo z poloviny zaplněno a úderem 21. hodiny jsme vyrazili na scénu za zvuků stařičké harmoniky páně Herrmanna, jež pamatuje již první uvedení v roce 1999. Tedy harmonika. A vlastně i Martin Herrmann. Obsazení také doznalo značné změny oproti předešlým uvedením. Původní zůstala jen trojice Kotlaba - Herrmann - Matoušek. Všichni poznamenáni léty, posledně jmenovaný i kily. Role schovanky Marie se místo mé ženy Simony (Matouškové) ujaly dvě její kolegyně - Blanka Kučerová (ta právě hrála na Stránově)a Kristýna Licinbergová (tu uvidíte 6. srpna na Housce). Roli Ládoně zaalterenoval Jeník Hejdrych a skočil tuto roli poety za Luboše Dvořáka neb ten je na dovolenkových poutích. Sluhy si rozebrali chlapci následovně: sluha Jan - Jiří Filip (Stránov) a Láďa Niklíček (Houska) a sluhy Ivana se zhostil na Stránově David Durdis a na Housce zaskočí Filip Veselý. 

Představení bylo i přes obavy části ansáblu kompaktní, nikdo moc netrčel ani se nepropadal, tedy v textu. Pravda nebylo to typické divadýlkovské představení posledních let, ale doufám, že jsme si ostudu neudělali.

Tady je pár fotek od Míry Trčálka a tady od Franty Stýbla. Oběma děkujeme. 

Přátelé choďte do divadla i v létě, většinou se hraje večer, tudíž teploty jsou snesitelné, a ještě se u toho čepuje pivo nebo víno. A to se přece dá vydržet i ta trocha kultury...

-mat-