2021_07_24_Stránov, Bylo nás pět No. 47
Sobotní podvečer nás zastihl kolem 17.00 na Stránově. Díky Bohu se mi podařilo získat záskok, který byl opravdu na poslední chvíli. Kolega Miloš Kubík měl komplikaci v práci a musel nastoupit neplánovaně do služby, ale všiml si toho až den před hraním. A tak žhavil telefony on, žhavil jsem linky já a nakonec z toho všeho volání vypadl Láďa Niklíček. Klobouk dolů, Láďa se role pobožného Čendy Jirsáka zhostil velmi zkušeně a s přehledem. Takže Láďovi velký dík a virtuální potlesk.
Ale zpět na Stránov. Velmi brzy jsme postavili scénu a měli chuť na pivo. Pan majitel Pavlík, který byl přítomen, nám nadělil tři světlá italská pivka, která nebyla vůbec špatná. Ale! Protože nás také trochu doháněl hlad, vydali jsme se do nedaleké restaurace Jizera. Po dobré večeři (já - sýrová jehla, hrabanory, ratata) a dvou pivech jsme se já a Radek Kotlaba vydali zpět na zámek. Cestou jsme potkali ty, kteří se na zámku prostě zdrželi a šli se najíst a napojit až asi ve tři čtvrtě na šest. Nálada byla výborná, až do toho okamžiku, kdy jsme prošli průjezdem a uviděli nešťastného dědu Vaška, kterak se ochomýtá okolo zvuku, který měl ten den na starosti a lomí rukama. Asistoval mu u toho Jeník Hejdrych s Mírou. Asi dvacet minut jsme se snažili, ale výsledek byl pořád stejný - nic. Ani nota. Po proměření jsme mohli konstatovat exitus zesilovače. A tak se nedalo nic dělat a já začal shánět noťas a bedýnky. Představa, že pojedeme domů byla naprosto lichá. Poslední nadějí byl Martin Weiss, který s Libuškou (která naskočila do role maminky cca po dvou letech) dorazí z oslavy 2. narozenin jejich potomka Edy. Honem volat. Vytáčím jeho číslo a za mnou se ozve: "Nevolej, už jsme tady." Sakra. Libuška byla viditelně nervózní a povídá: "Petře, řekni nám nějakou pozitivní zprávu."
Já jak jsem byl právě v plné akci, tak jsem hned vyhrknul: "Jo kleknul nám mix". Kupodivu to Weissovic rozesmálo. Nakonec se podařilo půjčit v kavárně od slečny notebook a od pana kastelána Huka bedýnky. Zvuku se ujala moje Simona a Barunka. Děda vaše svítil. Výborně představení zachráněno!
A začalo se hrát. Hrálo se dobře. Diváci se přišli bavit, takže smíchu bylo na zámku habaděj. Naposledy, když jsme na Stránově hráli Vávru, tak mojí Simoně prasknul svalový úpon na lýtku. Tak letos zase něco. Přizabil jsem Honzu Jíšeho sloupem, který v jednom okamžiku pokládáme. Honza nestačil přiskočit, já naopak sloup čapnul vehementně a ten sletěl Honzovi přímo na obličej. Rozsekl mu nos a malinko ho omráčil. Ale s velkým štěstím z toho Jíšenka vyvázl jen s rozseklým nosem. Ještě že vyšlo počasí. I přes dva drobné defekty (zesilovač a Jíšeho nos) můžeme konstatovat letošní letní hraní na Stránově se uskutečnilo a dopadlo dobře.
Choďte do divadla i když klekne technika. A pozor když klekají sloupy.
-mat-
Komentáře
Okomentovat