2021_06_05_(f)RACEK v „Činoheráku“, repr. No. 4

 

Sobota 5. června 2021. Jedeme do Činoherního klubu v Praze s (f)RACKEM. A to 516 dní od posledního hraní v lednu 2020. A 259 dní kdy opět staneme na jevišti v regulérním představení, před živými diváky.

Nálada souboru je poměrně veselá a tak sedíme nahoře v Činoherní kavárně a popíjíme Varnsdorfské pivo Kocour, které zde čepují. A je vynikající. Dnešní hraní není jen tak „obyčejným“ představením, ale také zároveň náhradním přehlídkovým představením za rakovnickou přehlídku. A tak se bavíme kdo je v porotě a tak a mě najednou hlavou kmitne příšerná myšlenka. JÁ ZAPOMNĚL DOMA PISTOLI! Kdo představení viděl, pochopil jistě, že pistole je tam nezastupitelná. Polilo mě horko. Povídám: „Ty vole, já nemám pistoli“. Všichni se na mě podívali. A Radek Kotlaba, který tu pistoli na konci ovládá, nevěřícně hlesl:„Tys zapomněl doma pistoli?“ Já jen přikývl a začal horečně přemýšlet a nakonec mě napadla Marcela a Líba, které říkaly, že vyrazí o něco později. Mezitím se ovšem vymýšlely teorie o tom, jak to bez pistole uděláme a já radši volal. Děvčata už byla na dálnici, ale protože pochopila, že bez pistole to nejde, tak vyrazila k nám domů do Bělé. Pak ještě jeden telefon domů, kde jsme virtuálně hledali pistoli a, díky Bohu, našli. Představení bylo zachráněno. Asi za hodinu dorazila i děvčata, ale bez pistole, protože jí zapomněla v autě. Naštěstí na parkingu pod operou a ne na „Čerňáku“. A tak se otočila a vyrazila k zaparkovanému vozu. Díky Bohu to stihla, děvčata jedna, do začátku představení. 

Hrálo se poměrně dobře, divácké reakce byly takové jak jsme u (f)RACKA zvyklí, tedy spíše ostýchavé, nijak bouřlivé. Diváci zatleskali a my balili. Čekal nás ještě rozbor poroty.

Hned na úvod nutno říct, že o slabinách našeho (f)RACKA vím, či spíš něco tuším. Ale že jsme ho takhle pohnojili, tedy hlavně já a to hned režijně a dramaturgicky to jsem netušil. Je pravda, že můj záměr udělat Racka jako veselohru úplně nevyšel. A podle toho co jsem slyšel od porotců (Hruška, Rumler, Zahálka), co jsem odečetl z reakcí diváků a konečně i podle svého vlastního pocitu, udělal jsem pro sebe takové rozhodnutí. Že prostě Čechova opustíme a hru posuneme víc do „divadýlkovna“.

Takže to bylo k něčemu. My viděli lidi, zase si zahráli a trochu nás to posunulo.

Všechno vyvrcholilo při návratu do Boleslavi. Při vjezdu do města, začala opravdová průtrž, takže ani vykládání nebylo moc fajn. A navíc Kotlabovic vozidlo, kterým jsme na představení vezli scénu a rekvizity, nechtělo od Divadýlka už odjet. Baterka. A tak jsem do postele lezl až někdy kolem půl druhé v noci. Už se zase těším na příště...

A tady jsou fotky

A choďte do divadla je to normální a ještě se něco dozvíte.

-mat-