2021_03_12_Už to bude rok... aneb O životě on-line a holích

 


Ano, ano už to bude rok, kdy se zavřely nejdřív školy a pak všechno. Včetně divadel. Za ten rok se událo hodně. Měli jsme tři ministry zdravotnictví, lidi jsou naštvaní, bojují s Babišem tím, že nenosí roušky,
a část našich spoluobčanů věří, že virus je výmysl a že očkováním nám implantují čip a země je placatá. Ach jo... Navíc máme v čele vlády klauna a na hradě žumpáka, který devótně podlézá Rusku a Číně. Ale o tomhle vlastně nechci psát, to je fakt na jiný blog. Chci psát o současném zákulisí našeho divadýlka. Protože kromě krátkého letního intermezza jsem se vlastně odmlčel taky skoro na rok. 

Tak tedy - jak to u nás v zákulisí teď vypadá. Můžu tedy mluvit jen za to naše domácí zákulisí. Vlastně jsme se doteď neužili tolik jako vloni a letos. Snažíme se všechno dodržovat, nikam moc nechodit. Tedy v naší nejužší rodině. Simona a obě holky - Síma a Barča. Chybí nám kontakt s babičkou a dědečky. Ale i přes to se doma snášíme velmi dobře. A paradoxně si to užíváme. Tedy, to užíváme asi není nejvhodnější slovo, když je situace vážná. Řekněme spíš užíváme si to v mezích omezených možností. 

"A když tak do lesů a polí,
nebojte jen do okolí.
Ne však mimo katastr obce,
to podotýkám pro žalobce."
 

Jak vypadá náš běžný pracovní den? Ráno vstaneme, někdy i ty zuby když je čas (jak praví klasik) a po snídani, každý ke svému stolu. Simona učí, holky se učí, každá ve svém pokoji. Já namlouvám, stříhám, píšu, úřaduju. Po obědě, krátký šlofíček (pod Národní političkou😂) a pak pěkně na vycházku, do lesa
a doma ještě tak do páté pracuji. Jen to divadlo mi tam chybí. 

Ale musím se svěřit s něčím jiným. Nedávno manželka objednala hole na chození. Já byl proti, už když je kupovala. Pochopitelně on-line. Občas u nás po Podolí chodí důchodkyně se stejnými holemi a já se jim tak trochu posmíval, vždycky jsem je říkal: "Vypadají jak okradený lyžaři". Ale všechno málo platné. Simona rozhodla: "Vyzkoušíš a uvidíš. Nutit tě nebudu." Pánové to znají, když si žena něco umane...  No tak je objednala. A pak přišly. V krabici do které by se pohodlně vešlo kolo. Dobře, tak to vyzkoušíme. A vyzkoušeli jsme. Do bylo 13. února. Když jsme došli asi osmi kilometrový okruh, bolelo mě celé tělo. Bolely mě i svaly které jsem ani netušil, že je mám. Šlo se kupodivu dobře. Každého koho jsme potkali, a bylo jich dost, byla sobota, jsem častoval vtipnými poznámkami - ukradli nám lyže, hahaha... Nikdo se celkem nesmál, ale já se brzy zbavil pocitu trapnosti. A docela si ty hole oblíbil. Teď chodíme obden. A dneska tadááá - 10,3 km za necelé dvě hodiny (1:58). Musel jsem se trochu pochlubit. Chodí se dobře, ale divadlo mi chybí. 

A to skutečné zákulisí v Divadýlku? Je vyklizené a Dům kultury tam bude připravovat malé studio pro natáčení rozhovorů. Do té doby než vyklidí scénu zákeřný čínský virus se "prostor našeho" Divadýlka stalo místem kde streamují koncerty, divadla, rozhovory atd. Je tam nastěhovaná technika, materiál atd. Až se všechno vrátí do normálu a opět se otevřou divadelní sály bude už snad všem dobře. 

-mat-

Komentáře