2020_08_07_Neratovice, letní kino_Mušketýři_repríza No. 11

Mušketýři, obsazení z roku 2018. Ilustrační foto: F. Stýblo

 

Je tu léto a s ním opět naše romantická komedie MUŠKETÝŘI aneb Co už Dumas nenapsal. Počasí nám letos přeje až přes míru a naše první štace nás zavedla do města na řece Labi, známého asi hlavně díky chemickému gigantu Spolana. 

My měli namířeno ovšem do jiných končin. Do Letního kina, kde jsme měli letos odehrát první mušketýrské představení. Jak už jsem poznamenal v úvodu, počasí nám přálo až moc. Na rozpáleném jevišti s obroskou plochou zakřivené promítací zdi, jsme všichni při stavbě mhouřili oči a prolévali potoky potu. 

Navíc jsme se potýkali i s novým mistrem zvuku (a on s námi) a zpřesňovali si navzájem co všechno znamená ozvučení našeho představení. Moje Simča si to vzala na starosti a tak i přes moje hulákání, že:
"Dopr...le si děláte srandu, já fakt ten text potřebuju", nakonec  vše dopadlo dobře i proto, že naše starší dcera Simonka mladší, chodila ze svých výstupů rovnou ke zvukaři a pouštěla zvuk a i jinak pomáhala ke zdárnému vývoji představení.

Já měl velký problém s botama - tedy boty byly, ale mně ne. Prostě malý čísla. Já si ještě ke všemu zapomněl ponožky. Obouvejte si vysoké mušketýrské boty z měkké vepřovice. Za obrovského úsilí a všebecného veselí ("Tak Petře dneska se do toho vobujeme, že jo" - Lukáš Fila a další vtipálkové), jsem si s nadliským úsilím navlékl o dvě čísla menší boty). Byl jsme naprosto vyčerpaný, lilo ze mě jako z konve. Ještě že nám pořadatelé věnovali vodu a dokonce i pivo. Mně se tedy hlavně týkala ta voda. Díky za ní. 

Ještě takový špíček - druhý den jsem zjistil, že jsme ty skutečné moje boty svorně zapomněli se Simonou doma a to i přes to, že na místě jejich uložení byla cedulka PETROVY BOTY. No co už. 

Představení bylo docela fajn, jen lidí bylo málo (cca 35) a seděli zbytečně daleko. Ale nové vedení kultury teprve divadelní projekt v "leťáku" rozbíhá a my byli zkušební vlašťovkou, která si podle reakcí jak publika, tak objednatele ostudu neudělala. 

Navíc náš přišel navštívit Míra Král (dělal nám výpravu a kostýmy na představení Dlouhý Štědrý večer), takže jsme chvíli o přestávce povídali a bylo to moc fajn. Tak uvidíme třeba za rok už s TĚŽKOU BARBOROU? Kdo ví, ale už teď se těšíme. A zítra 8. srpna jedeme hrát na Housku.

-mat-