2019_11_02_Klášterec nad Ohří, Vávra, [No. 23]

Takhle vypadal sál hned po našem příjezdu cca v 17.10

Cesta do Klášterce je vždycky dlouhá, tak nějak klikatá a skoro vždycky na podzim. Ale to nevadí. Já osobně jezdím do Klášterce nad Ohří hrát rád. Jednak tu jsou skvělí kolegové z místního souboru Klas (některé z nich mohu snad počítat i mezi kamarády.) a druhak mají tady vychované a milé diváky.
Sobotní počasí 2. listopadu bylo skutečně dušičkové. Přesto jsme srdnatě vyrazili směr Klášterec nad Ohří, tak abychom na místě byly po 17. hodině. Plus mínus nějaká minuta naše posádka (Matoušek, Matoušková, Kotlaba, Ševců a Hájek) zadání splnila. Na parkovišti nás už vítal Láďa Niklíček. Po druhé posádce (Weiss, Luňáková, Kučerová, Juhaňáková) nebylo ani vidu ani slechu. Sice nás zvesela předjeli na dálnici asi 15km od cíle, ale pak cvičně odbočili na Chomutov. Prý prohlédnut si spalovnu. No to určitě.😂
Poslední dorazil Honza Jíše s výpravou, ale fakt v rozmezí cca 15 minut, takže rychle vyházet do výtahu, postavit a hotovo. Pak nás Libor vyhnal do šaten aby měl klid na svícení. 
V šatnách nás čekalo občerstvení (sekaná, chleba, hořčice kremžská i plnotučná, voda, káva, čaj) a na baru pivo, víno - no, co kdo chtěl.
Brzy jsme se dozvěděli, že jsme poslední představení letošního 17. ročníku Divadelních žní. A tentokrát jsou to žně demoliční - neboť se kulturní dům brzy zavře a bude se rekonstruovat. Asi to jistě potřebuje. Je to stavba z šedesátých let, ale trocha nostalgie mě vždycky přepadne, když místo které znáte léta zmizí.
Představení začalo s krátký zpožděním (proslovy, poděkování na závěr přehlídky) a pak jsme začali my. Krom dvou drobných chybek ve svícení, za které jak tvrdí Libor mohla místní technika, všechno běželo jak mělo. Místy mě přišlo, že do toho jdeme moc na tvrdo. Hlavně my dva s Petrem Havlíkem, ale na konci díky potlesku jsem pochopil, že to divákům asi nevadilo.
A na závěr to nejlepší - po představení je zvykem si chvíli posedět v baru s diváky a zúčastnit se improvizované besedy. Ani tentokrát se výjimka nekonala. Ze všech stran nás hřála milá slova chvály a na konec jako perličku jsme ještě vyhráli diváckou soutěž.
Ano dostali jsme cenu diváka 17. ročníku klášterských Divadelních žní. A příští rok, za odměnu budeme zvěčněni na pivních táccích v divadelním baru. To je co?! O našem Vávrovi hlasovalo 89 diváků, (hlasovat nemohli místní divadelníci, kteří také měli želízko v ohni a které jsme o jedno místo přeskočili - sorry jako -  takže představení viděla asi tak úctyhodná stovka diváků).

Přátele milí choďte do divadla, třeba dostanete cenu. A třeba ne a stejně to má cenu.
A tady jsou fotky ze dneška. Většinu jsem fotil já, něco Terka Juhaňáková a něco děda Vašek.

-mat-