Principálovy prázdniny_07

Tropicaruim v Budapesti má ve své nádrži i žraloky

Dneska (sobota 5. října) je venku opravdu šeredně - prší, teplota klesala na pouhých devět stupňů. Nejvyšší chvíle ohřát se při vzpomínkách na léto. Navíc musím dotáhnout reportáže z našich báječných prázdnin. Začínám listovat a pomalu se vracím do neděle 28. července...

Přes Budapešť do Podhájské
Nedělní ráno po bouřce bylo o poznání chladnější než sobota. Ale to bylo celkem osvěžující. Po snídani jsme vyrazili po maďarské dálnici na kratičkou cestu do metropole. Asi padesát kilometrů nás dělilo od Tropicaria v Budapešti. Cesta uběhla bez zajímavých příhod a my zhruba do hodinky parkovali na velikém parkovišti před obchodním centrem, kde je tohle největší mořské akvarium umístěné. Koupili jsme si lístky a "vpluli" dovnitř. Zrovna když jsem vešli mezi ryby, vzpomněl jsem si, že jsem v autě nechal batoh s noťasem a tabletem a už jsem viděl jak mi to nějaký Maďar bere. Nedalo se nic dělat musel jsem si pro něj. K autu jsem skoro běžel. Ale ukázalo se, jako obvykle, že se nic nestalo. Auto klidně, nepoškozeně čekalo tam, kde jsme ho zanechali. Musel jsem se v duchu šklebit své paranoii. Ale, když už jsem tady, tak jsem si batoh radši vzal a hodil si ho na záda. Je sice těžký, ale co. U mě bude v bezpečí. Magor. No dobře, trochu jo.
Zpátky do Tropicaria. Je to pravdu moc pěkné, rozlehlé. Zvláště pěkný je veliký krokodýl v expozici džungle, kde můžete začít i "pravou" bouřku. Trochu hromu a pár kapek deště. Ale krokodýl fakt kus. Bohužel během naší návštěvy byl asi nakrmený a ani tam nikdo nespadl, takže vlastně nevím jestli nebyl vycpaný. Jinak spousta ryb a hlavně obrovské akvárium se žraloky a různými parybami. Pak ještě otevřená nádrž s rejnoky. A cedule v několika světových jazycích. PROSÍME NEHLADIT. Tak to byl sice pěkný pokus pro ochranu zvířat, ale úplně zbytečný. Ruce návštěvníků ponořené po loket, dávaly poznat, že přístup k zákazům je stejný u nás i v Maďarsku. A nakonec se musel koupit nějaký suvenýr. Bára si koupila plyšového rejnoka, ale Simonka pohrdla plyšáky a suvenýry. Byl vidět, že to spíš bude nějaké triko nebo zkrátka něco na sebe. Ovšem mi s dědou jsme potřebovali spíš něco do sebe. Pohled na řadu dosud plovoucích filé nás tak nabudil, že nám kručelo v bříškách opravdu Halászlé pardon halasně. Nicméně nekonalo se žádné Hungaria gurmánské orgie nýbrž úplně normální KFC. Ale rozbouřené břišní krajiny to uklidnilo a zatímco my s dědou šli zažívat do karavanu, holky se vydaly na nákupy. Vrátily se asi po 40 minutách (už!) a každá ozdobená mikinou. Barča ještě třímala v ruce penál s jednorožci. A vyrazili jsme na Slovensko.
Za Komarom-Komárnem jsme u první benzínky kupovali kupón na dálnici a opět stejná zkušenost jako v Maďarsku - kupón je elektronický a musíte k tomu znát SPZ vozidla. Takže jsem se zase  potupně vracel k autu a vyfotil si značku. (mimochodem v Maďarsku jsem blbě nahlásil jedno písmenko z naší SPZ, takže jsme až do konce maďarských dálnic trnuli, kdy nás chytí a neuvěří, že jsme to my. Naštěstí se to nestalo). Na Slovensku všechno klaplo a my vyrazili do kempu v Podhájské. Silnice se stále zužovali a k samotnému kempu vedla už jen štěrková cesta. Místo jsme našli snadno, všechno sepsali na recepci a vyrazili do "termálných kúpelou". Bylo asi pět dopoledne, teplo a voda, hnědá jako karamel byla ještě o poznání teplejší. Tobogány "nepremávaly" a tak jsme se potulovali okolo termálních bazénů, které mě teda moc neuchvátili, protože mi bylo z té vší teploty blbě. Nakonec jsme našel i studené bazénky a konečně se osvěžil. Po sedmé jsme vyrazili na večeři a vzali to od hlavní silnice, ale odtud jsem vždycky trefili jen do kuchyní a skladů. Pak nám to došlo. Průčelí hospod bylo otevřené do areálu lázní. A tak jsme zaparkovali svá pozadí nejprve na terase, ale tam jsme zjistili, že je už bez obsluhy a dole se ani nevařili. Ale poradili - o kus dál byla další hospůdka a tam jsme už zůstali. Obsluha milá, ceny v pohodě a jídlo jedna báseň. Pili jsme Zlatého bažanta a dost si to všichni užili. A dokonce jsme se tam vrátili i na druhý den, na poslední večeři naší báječné dovolené.
Tady jsou fotky z neděle a dole opět mapka.