Principálovy prázdniny_06

Balaton zdivočelý větrem

Na druhý den jsme si po snídani opravdu půjčili šlapadlo se skluzavkou. To byla trochu detektivka, protože šlapadlo se anglicky řekne "paddle boat", ale tomu nikdo nerozuměl. A proto přišla řada na překladač v telefonu. Nacvakal jsme "šlapadlo" a zvolil maďarštinu a objevilo se "VÍZIBICKLIT". Nakonec jsme našli i paní co Vízibicklity půjčovala (ta bohužel mluvila jen maďarsky a trochu německy) a když jsme se s ní spolu se Simonou domlouvali, děda Vašek stál dost daleko od nás a šklebil se. No nedivím se. Víc než rozhovor to připomínalo rozcvičku. Mluvili jsme celým tělem. Ale nakonec jsme se domluvili, zaplatili požadovanou sumičku a hurá na to. Vyrazili jsme po klidné hladině Balatonu dál od břehu aby se děvčata mohla trochu vydovádět. Bylo teplo a pohoda, šlapadlo se líně pohupovalo na hladině a my si užívali klidu a sluníčka. Náš malý laminátový ostrůvek se lehce posunoval poháněn tu větrem, tu naší lidskou silou a vládl všeobecný mír. Asi po hodině se začal zvedat vítr a šlapalo se o poznání hůř. Vlnky pleskaly o bok katamaránu, kde byla skluzavka umístěna. S postupem času se vlny zvětšovaly a vítr sílil. Návrat do klidné laguny půjčovny se stal malým dobrodružstvím, kde ani síla osmi lidských nohou neznamenala nic proti síle větru. Nakonec děda skočil do vody a pomáhal celé monstrum kormidlovat k molu půjčovny. Všechno dopadlo dobře a my se vypravili k našemu domovu na kolečkách, kde nás čekal oběd. Odpoledne jsme strávili i Balatonu, kde mezitím vlny dosahovali na jezero opravdu velkých rozměrů. Holky šly skákat do vln. To jim vydrželo skoro celé odpoledne a byly strašně nešťastné, že nakonec musí z vody vylézt a jít na večeři. Po jídle jsme si skočili na pivko a holky na limču do nedaleké hospůdky v kempu. Jediné volné místo nylo u typického Maďara, ze kterého se záhy vyklubal český dobrovolný hasič. Zkrátka "slovan všude bratry má". Než jsme dopili a zaplatili, nebe podezřele potemnělo. A než jsme si všichni stačili doskočit odskočit, už se blýskalo jak o Božím těle. Schovali jsme se do našeho obytného vozu a už začala pořádná bouřka. Starosti mi trochu dělala topol, která stál kousek od auta, ale věřil jsem mu. A on mě nezklamal. Nikomu se nechtělo spát a tak jsme se podívali na Whoopi Goldberg a Sestru v akci. Bouřka pokračovala i když jsme už leželi, ale postupně její síla vyprchala a přešla v poklidné šumění deště. A my spokojeně usnuli a těšili na zítřek do Budapešti do velkého mořského akvária Tropicarium.
Fotky z šestého dne najdete tady. 

-mat-