Volyně_4. 7. 2019_Jak jsem vyhrál válku

Představení Jak jsem vyhrál válku podle předlohy Patricka Ryana v dramatizaci Hynka Boučka a Milana Schejbala přivezl do Volyně soubor SemTamFór Slavičín. V režii a dramaturgii Honzy Julínka jsme mohli sledovat příběhy učetního Goodbodyho v druhé světové válce. V první polovině jsem se bavil řadou vtipných scén, jejich divadelním uchopením. Zvlášť mě bavila ústřední čtveřice představitelů Goodbodyho (Mikuláš Múdry), seržanta Transoma (Jan Kroul) a dvou různě se proměňujících vojáků (Martin Janáč a Jaroslav Durďák). Ať už šlo o výcvik pořadového kroku, pozorování nepřítele, jízdu transportérem atp. šlo o situace, které byly pojaté s nadhledem a vtipem. Ovšem po přestávce jsem byl mírně řečeno zklamán. Veškerý nadhled šel kamsi pryč a s humorem byli vojáci také na štíru. Najednou se do té předchozí lehkosti vkradla moralita, pro mě v konci představení až podivně pokroucená do uslzeného sentimentu, kdy zlý Američan zabije hodného německého mlynáře. Na jednou jsem měl pocit, že vlastně nevím, čemu se tohle představení směje, proti čemu se vymezuje, co chce říct. Směje se celé nesmyslné mašinérii války, zupáctví, vojenské blbosti, nebo (jak bylo několikrát připomenuto ve hře) britské snaze porazit fašisty a ochránit tak západní a demokratický způsob života? Mimochodem v celé hře nebyl jediný nepřítel - tedy jediný německý voják. Budu se na to muset Honzy Julínka zeptat. Včera jsem to prošvihl, viděli jsme se jen letmo u mušle. Musím to napravit. A přečtu si předlohu. Abych nebyl nespravedlivej. Uvidíme. Možná jsou ty pocity jen ve mě, třeba se v tom moc hrabu. Představení (až na výše zmíněné otazníky a výhrady) se mi líbilo, zvlášť po herecké stránce se bylo na co koukat. 

Choďte do divadla i když ve vás může vyvolat protichůdné pocity. 

-mat-