Mušketýři aneb Jeho eminence kardinál, poprvé...

Kardinál Richelieu spřádá plány před královnou
(Jeník Hejdrych a Simona Matoušková)

Co by to bylo za romantickou a dobrodružnou komedii, kdyby chyběl hlavní padouch. A pokud mluvíme o mušketýrech, vždycky vás napadne jen ten jeden - Armand-Jean du Plessis de Richelieu. On je jím možná trochu nezaslouženě, ale bylo tomu tak u Dumase, je tomu tak u nás. Letní hraní je specifické v tom, že jsou nezbytné alternace. O tu padoušskou se dělí Jeník Hejdrych a Pavel Wieser (který je u nás hostem). A opět podle abecedy, první na řadě je Honza.

Pamatuješ si jaká byla tvoje první myšlenka, když jsi byl obsazen do role kardinála?

Jasně, říkal jsem si „konečně pořádnej parchant, to se hraje samo, to bude pohodovka“. A kdo jinej by to vlastně měl hrát? My máme v souboru samé ňoumy, milovníky nebo klaďase – míněno typ obsazení rolí – a těmi představiteli věrohodných zmetků nemůžeme plýtvat. Takže to bylo jasné – je to parchant, bude to Hejdrych.

Jaký kardinál je v tvém podání? Jak ho „děláš“?

Hnusnej, zákeřnej, prostě jak má bejt. Pochopitelně má i tu hezkou tvář, romantickej a neopětovaně zamilovanej, koneckonců to je téma jedné ze dvou kardinálských písniček. Nicméně ta není to „ťuťu, ňuňu, ty jsi tak báječná“, ale celé dvě sloky fňuká, jak je ta jeho vyvolená zlá, krutá a bezcitná. Takže ublíženej chudáček, jak to tak bývá, ten typ „jak je možný, že mě nechce, vždyť jsem přece úžasnej?“ Takovej mstivej stařec, to se hraje dobře, to člověk dneska vidí v televizi denně.

Jak se v té roli na jevišti cítíš?

Dobře, jinak bych to nedělal. Hodně dělá kostým z profi divadla, ten je úžasný. Teď v nové sezóně je nově ušitý, tak snad tam to fluidum toho původního zůstane, ještě jsem si ho nezkoušel. A hlavně se do něj snad vejdu, máme s Pavlem, se kterým se alternujeme, dost odlišné postavy, on je taková reklama na Dachau, já jsem spíš hroch.

Co zpěv? Mnohé kolegy to trápí.

Myslíš, že mnohé kolegy trápí můj zpěv? To je jejich problém… Ne, vážně, tam přece žádný zpěv není. To je „hra s pokusem o zpěv“, který se někdy vyvede poslouchatelně, někdy ne. Já myslím, že divák dobře ví, že nejsme muzikáloví herci, takže nečeká ani středně dobré výkony. A je to vlastně součást toho, za co si divák zaplatil, když si může během představení s doprovodem šeptat „Máňo, to je tragédie, řekni sama, to bych snad sám dal přesnějc, že jo?“

Vím, že hodnotit představení z jeviště je ošidné, ale které z těch loňských ti přišlo povedené?

Já hrál loni z časových důvodů jenom dvakrát a v obou případech mi to přišlo v rámci možností povedené. Mne zajímá ta atmosféra, která vznikne s diváky a taky co si říkají na odchodu a nemám z loňska špatnou zkušenost. Jak to bylo ve zbývajících čtyřech případech, to je otázka na Pavla.

Je v Mušketýrech i jiná role, kterou bys sis chtěl zahrát?

Ne. Já jsem ti přece už při obsazování řekl „chci kardinála nebo nic“ a ty jsi řekl „máš ho mít“. Spokojenost na obou stranách. A doufám, že i na straně diváka.

Tiše, teď přichází kardinál, první ministr Francie:

Vaše eminence, jak se vám vládne, neplete se vám do cesty král nebo snad královna?

Co bychom to byli za šedou eminenci, kdybych si nedokázali poradit s naivním panovníkem nebo s cílevědomou, leč takřka bezmocnou královnou? Intriky jsou neodmyslitelnou součástí francouzského královského dvora a moje postava je synonymem pletichaření, pravda, poněkud neoprávněně, to až pan Dumas z nás udělal to, co se každému vybaví, když se řekne Richelieu, ta původní historická postava nebyla takovou kvintesencí zla. Nicméně románová postava se pohybuje v románové Francii a řekl bych, že jako ryba ve vodě.

Paříží se šíří jistě neopodstatněné zvěsti, že vaše napjaté vztahy s královnou se datují od doby, kdy vás její jasnost královna odmítla jako milence? Co je na tom pravdy?

Kde jste to slyšel? Kdo šíří takové zlovolné a neopodstatněné lži? Na tom není zbla pravdy! A ani ta částka nesouhlasí! Stráže! Na mučidla s ním!

To by to se mnou dopadlo neslavně, tak a ještě poslední otázka:

Proč by měli diváci přijít?

No protože jinak přece nemůžou říkat „příšerný to bylo, někteří ani tóninu neudrží!“ Takže se všichni přijďte přesvědčit, jestli je to fakt tak hrozný. Nebude vás to stát o moc víc než krabička cigaret nebo podřadného vína a určitě už jste vyhodili peníze za větší hovadiny. A věřte, nevěřte – jsou i diváci, kterým se to líbilo a přišli opakovaně. Tak třeba se do této vybrané společnosti zařadíte taky!

Choďte do divadla - dostanete se do vybrané společnosti.

-mat-