Divadelní deník_2019_07_20_Stránov_A tak tě prosím kníže


Radek (rychle - vidíte jak je rozmazaný) připravuje rekvizity
zatímco já si sedím v křesle a děda Vašek s Honzou Jíšem staví světla.
Pěkné je to principálování, pěkné...

Původně bylo na sobotu 20. července plánováno představení Bylo nás pět. Ovšem člověk míní a choroby a dovolené mění. A tak mi nezbylo než před týdnem pana Pavlíka (spolumajitel zámku) informovat o změně titulu představení. Nedalo se nic dělat a museli jsme nasadit tutovku, Knížete. Dnes, tedy vlastně včera po 66. A proč tutovku? Protože my dva s Radkem jsme zrovna mohli. První "dobrodrůžo" začalo už při cestě na zámek Stránov. Totiž dostat se sem, teď - je fakt bojovka. Nakonec jsme zvolili cestu mezi poli, samý výmol, prach, kamení. Vzpomněl jsem si na Kryla, tomu by se tady líbilo: "Cesta je štěrk a prach a udusaná hlína...". Nakonec jsme se na zámek dostali, ale proč silničáři nechávají naschvál přes silnice válce a bagry, to fakt nechápu. Copak my, my dojedeme a nejde o život i kdybychom přijeli pozdě, ale co sanitky, hasiči a police? Myslím, že nyní platí: "V Jizerním Vtelně by chtěl právě teď bydlet každý - teda kromě mě. Silnice zmizely, jen návěje prachu a poryvy větru si pohrávají s okenicemi opuštěných domů, sem tam vrazne větrem rozpohybovaná houpačka. Ne trochu přeháním, ale zas ne tak moc.
Zpátky k divadlu. I přes úpornou snahu silničních pracovníků firmy Destruovat a rozbít dorazilo cca 60 diváků na nádvoří stránovského zámku. Padla hodina devátá večerní a ještě se chvíli čekalo na opozdilce. O několik minut déle zazněl zvoneček, rozsvítila se světla a Radek vyrazil obtížen židlí, batohem a kufrem ke knížeti u kterého to bude na dlouho. Za chvíli já...a hrálo se. Končili jsme někdy kolem čtvrt na jedenáct. Říkal jsem to a psal několikrát - z jeviště se fakt blbě posuzuje představení. Ale dokážu možná odsledovat atmosféru hlediště. ač to může být taky ošidené. No dobře zkusím to. Prvních cca 10 minut se diváci orientovali, cože se bude dít, ale od okamžiku kdy se udělají vajíčka a odzpívali jsme Vajušu (vajíčková verze Kaťušy) už jsme si myslím rozuměli. O čemž svědčil i docela milý a vřelý potlesk na konci. No dobře možná to bylo tím šampaňským...zkrátka choďte na divadlo, sem tam se tam i najíte, nebo vám někdo něco dobrého nalije.

-mat-

Komentáře