Setkání s Mírou aneb jak se ti skládá?
 |
| Míra Exner s manželkou (mimochodem - takhle se smějí nám - jak zpíváme) |
Dlouholetou spolupráci našeho Divadýlka s Mírou Exnerem v letošním roce doplnila další cihla naší pomyslné společné divadelní budovy - scénická hudba k představení Vávra. Letos nás ještě čeká "upgrade" Mušketýrů, kam přibudou nové scény a písničky. A to není zdaleka všechno. Proto jsem neodolal, a po řadě hereckých rozhovorů a portrétů jednotlivých aktérů Vávry, přinášíme setkání s Mírou (to zní skoro jako Setkání s Rámou 😉) a zároveň pohled do jeho hudební kuchyně.
A otázky jsou tady.
Co ty na to Míro? Jak se ti skládá...
Míra Exner: To se musíš zeptat nějakého hudebního skladatele 😃. Hned z kraje musím přiznat, že vůbec netuším. Asi by člověk měl mít trochu talent a pak "prolízt ZUŠkou", konzervatoří a třeba HAMU a doufat, že zakopne o kšefty a uživí se. Nebo ti takhle někdo zavolá, že od tebe potřebuje muziku a ty neumíš říct ne.
Jaká byla tvoje cesta k muzice?
M.E.: K aktivní muzice mě asi přivedl můj třetí děda, který přivedl k muzice i mého tátu. S dědou jsme hráli úplně na všechno, navíc byl i zdatný v elektronice, takže jsme třeba spolu vyráběli elektrické bicí. Když přišel můj čas, tak jsem nastoupil do ZUŠky na kytaru (jako otec), ale tam mi po pár letech bylo doporučeno nepokračovat. I když byl pan učitel trpělivý, tak mě to prostě nebavilo – já jsem potřeboval večer u ohně hrát kámoškám „oplodňováky“ (romantická píseň o lásce)* a ne klasiku podle not. Kytaru jsem šoupnul pod postel a tam se na ni dost dlouho prášilo. Od té doby jsem v muzice takový valící se kámen a věčný student. Ono pro cvičení na kytaru taky moc nebyl tenkrát čas, protože jsem začal koketovat s počítači, a u dědy hrát na klávesy. A tohle spojení mi vydrželo do teď.
*(Vidíš a já si vždycky myslel, že "oplodňováky" se těm songům říkalo proto, že se na ně dobře balila děvčata. Ale možná se pletu. Jak já záviděl všem co uměli hrát a pak se mohli ve vhodný čas, kdy se tam třeba zpívalo "Lásko má"... podívat na tu, kterou právě ten večer chtěli. Ach jo - já co neukecal, to sem neměl. 😂 Pozn. Mat.)
Míro, pamatuješ na naši první spolupráci?
M.E.: Pamatuji si, že úplně poprvé jsme se potkali, (to možná ani sám nevíš) na Malé scéně Městského divadla, oba pod vedením Jarky Jenčíkové. Vy jste tam hráli s Divadlem poezie nějakou hru, kde se tři borci snaží svézt jednu holčinu, která je už ale zamilovaná do čtvrtého. Mohl to být tak rok 1998? My jsme tam tenkrát figurovali jako vaši „předletci“. Ještě se mi vybavuje, že Jeníkovi Hejdrychovi o tom představení nikdo neřekl, takže tam dochvátal na poslední chvíli, snad odněkud z hor.
Tak tos mě opravdu překvapil. To možná bylo přestavení "O krásné Isabelle aneb zneužití pravomoci veřejného činitele." Vůbec si na to, ani na tebe nepamatuju. Ale vzhledem k tomu, žes nebyl, a dosud nejsi dlouhonohá vysoká blondýna, tak je to logické. Tu holčinu hrála Simča. To možná překvapí zase tebe. Hlavně dost pochybuju, že by Jeník přijel z hor. Z kavárny to jo, ale hory? No pojďme dál. - Naší opravdovou spoluprací bylo až „Osm žen“ od Roberta Thomase. To byla sezona 2010 - 2011. Premiéra byla 21. června 2011.
M.E.: Z ničeho nic mi zavolala sestra (Květa Horáková), že ti dala na mne tip kvůli muzice a že mi budeš volat. Hrozně mě to překvapilo a popravdě i dost vyděsilo, že by někoho mohli zajímat moje hudební „pokusy.“ Pak jsi zavolal, nějak jsme se dohodli, já si přečetl scénář a moc mě to nadchlo. Pamatuji si, že jsem nad tím seděl docela dlouho, hrozně rád a často jsem jezdil na zkoušky nasávat inspiraci a celkově tu silnou atmosféru toho představení, kterou podle mě moc udělala scéna a kostýmy. Vůbec to nebylo kvůli tomu, že se herečky převlékaly přímo v hledišti, jak neustále někdo ze souboru rozšiřuje.
😂😂😂...No jistě, néééé, vůbec to kvůli tomu nebylo. Tyhle pomluvy. I když ženy jsou věčný zdroj inspirace. Vidíš, kde čerpáš nápady? Každé představení je jiné... Máš na to nějaký svůj recept? Někdo běhá, někdo pije, někdo to musí vysedět, někdo se chodí dívat na herečky. Co ty?
Zoufale. Kde se dá. S běháním soustavně začínám, s pitím zatím úplně nekončím. Nejčastěji to ale probíhá tak, že chvíli čekám na inspiraci, ta nepřichází, tak si v hlavě začnu pobrukovat nějaké melodie, ty většinou zapomenu, a nakonec si prostě večer sednu ke klávesám a začnu něco zkoušet. Občas z toho vypadne něco zajímavého a někdy ne, někdy si to poslechnu druhý den ráno a hned to smažu. Samozřejmě ale největší inspirací je poslech muziky. Když jsem teď pracoval na Vávrovi, tak jsem naposlouchal spoustu moravských lidovek, jaký se používají akordový progrese, jaký rytmy, jaká je typická skladba nástrojů. Taky jsem za ten čas nasbíral už nějaký fígle, jak něco vysedět i když jste úplně bez nápadů.
Existuje představení Divadýlka, které se ti líbí a mrzí tě, že muzika není od tebe?
M.E.: Muži ve zbrani. To představení mám strašně rád a trochu mě zamrzelo, že jsem k tomu sám nemohl nějak přispět. Ke celtic muzice mám blízký vztah a byla by to příjemná zkušenost se do ní zanořit. Musím ale uznat, že kluci z Isary k tomu udělali krásnou muziku a to, že ji k tomu hrají naživo dělá to představení mnohem krásnějším, než bych udělal já s nahranou hudbou. Prostě to tak mělo být. (Musím tě trochu opravit - Muži ve zbrani i Svobodnej národ už jsou minulostí. Ale nezoufej. Já to bez Pratchetta dlouho nevydržím..., takže příště se obrátím přímo na tebe. Pozn. Mat.)
Tvoje hudební vzory?
M.E.: Mike Oldfield, Hans Zimmer, Tři sestry a večerníčky.
Hraješ sólo nebo máš kapelu?
M.E.: Tak celoživotně se snažím hrát na klávesy, na milost jsem vzal zpátky i kytaru a Ježíšek mi letos nadělil baskytaru, tak si po večerech osahávám tuhle novou milenku. Na klapky hraju a zpívám v boleslavské kapele Apettyt.
Co koníčky krom muziky?
M.E.: Krom muziky už čas vážně není. Ale mám rád i svojí hlavní práci a tou je IT, takže stále nasávám nové technologie a trendy v oboru, rád si zahraju i nějakou gamesu. Se synem chodíme pozorovat vlaky a občas se s rodinou svezeme nějakou parní lokomotivou. Po letech výmluv jsem se opět ponořil do knih.
Doufám, že se v pořádku vynoříš. Hele, když ti řeknu, že za dva roky budeme chtít další letní hru se zpěvy, budeš mi zvedat telefony?
M.E.: Tak se ozvi prosím o něco dříve, než za ty dva roky 😂
Děkuji ti za rozhovor Míro a budu s těšit na naší další spolupráci. Dnes večer ve čtvrtek 7. 3. hrajeme doma (Divadelní sál DK, Mladá Boleslav) opět Vávru a tvoje muzika se rozezní Divadýlkem v 19.30. Kdo nemá lístky rezervujte...
A otázky jsou tady.
Co ty na to Míro? Jak se ti skládá...
Míra Exner: To se musíš zeptat nějakého hudebního skladatele 😃. Hned z kraje musím přiznat, že vůbec netuším. Asi by člověk měl mít trochu talent a pak "prolízt ZUŠkou", konzervatoří a třeba HAMU a doufat, že zakopne o kšefty a uživí se. Nebo ti takhle někdo zavolá, že od tebe potřebuje muziku a ty neumíš říct ne.
Jaká byla tvoje cesta k muzice?
M.E.: K aktivní muzice mě asi přivedl můj třetí děda, který přivedl k muzice i mého tátu. S dědou jsme hráli úplně na všechno, navíc byl i zdatný v elektronice, takže jsme třeba spolu vyráběli elektrické bicí. Když přišel můj čas, tak jsem nastoupil do ZUŠky na kytaru (jako otec), ale tam mi po pár letech bylo doporučeno nepokračovat. I když byl pan učitel trpělivý, tak mě to prostě nebavilo – já jsem potřeboval večer u ohně hrát kámoškám „oplodňováky“ (romantická píseň o lásce)* a ne klasiku podle not. Kytaru jsem šoupnul pod postel a tam se na ni dost dlouho prášilo. Od té doby jsem v muzice takový valící se kámen a věčný student. Ono pro cvičení na kytaru taky moc nebyl tenkrát čas, protože jsem začal koketovat s počítači, a u dědy hrát na klávesy. A tohle spojení mi vydrželo do teď.
*(Vidíš a já si vždycky myslel, že "oplodňováky" se těm songům říkalo proto, že se na ně dobře balila děvčata. Ale možná se pletu. Jak já záviděl všem co uměli hrát a pak se mohli ve vhodný čas, kdy se tam třeba zpívalo "Lásko má"... podívat na tu, kterou právě ten večer chtěli. Ach jo - já co neukecal, to sem neměl. 😂 Pozn. Mat.)
Míro, pamatuješ na naši první spolupráci?
M.E.: Pamatuji si, že úplně poprvé jsme se potkali, (to možná ani sám nevíš) na Malé scéně Městského divadla, oba pod vedením Jarky Jenčíkové. Vy jste tam hráli s Divadlem poezie nějakou hru, kde se tři borci snaží svézt jednu holčinu, která je už ale zamilovaná do čtvrtého. Mohl to být tak rok 1998? My jsme tam tenkrát figurovali jako vaši „předletci“. Ještě se mi vybavuje, že Jeníkovi Hejdrychovi o tom představení nikdo neřekl, takže tam dochvátal na poslední chvíli, snad odněkud z hor.
Tak tos mě opravdu překvapil. To možná bylo přestavení "O krásné Isabelle aneb zneužití pravomoci veřejného činitele." Vůbec si na to, ani na tebe nepamatuju. Ale vzhledem k tomu, žes nebyl, a dosud nejsi dlouhonohá vysoká blondýna, tak je to logické. Tu holčinu hrála Simča. To možná překvapí zase tebe. Hlavně dost pochybuju, že by Jeník přijel z hor. Z kavárny to jo, ale hory? No pojďme dál. - Naší opravdovou spoluprací bylo až „Osm žen“ od Roberta Thomase. To byla sezona 2010 - 2011. Premiéra byla 21. června 2011.
M.E.: Z ničeho nic mi zavolala sestra (Květa Horáková), že ti dala na mne tip kvůli muzice a že mi budeš volat. Hrozně mě to překvapilo a popravdě i dost vyděsilo, že by někoho mohli zajímat moje hudební „pokusy.“ Pak jsi zavolal, nějak jsme se dohodli, já si přečetl scénář a moc mě to nadchlo. Pamatuji si, že jsem nad tím seděl docela dlouho, hrozně rád a často jsem jezdil na zkoušky nasávat inspiraci a celkově tu silnou atmosféru toho představení, kterou podle mě moc udělala scéna a kostýmy. Vůbec to nebylo kvůli tomu, že se herečky převlékaly přímo v hledišti, jak neustále někdo ze souboru rozšiřuje.
😂😂😂...No jistě, néééé, vůbec to kvůli tomu nebylo. Tyhle pomluvy. I když ženy jsou věčný zdroj inspirace. Vidíš, kde čerpáš nápady? Každé představení je jiné... Máš na to nějaký svůj recept? Někdo běhá, někdo pije, někdo to musí vysedět, někdo se chodí dívat na herečky. Co ty?
Zoufale. Kde se dá. S běháním soustavně začínám, s pitím zatím úplně nekončím. Nejčastěji to ale probíhá tak, že chvíli čekám na inspiraci, ta nepřichází, tak si v hlavě začnu pobrukovat nějaké melodie, ty většinou zapomenu, a nakonec si prostě večer sednu ke klávesám a začnu něco zkoušet. Občas z toho vypadne něco zajímavého a někdy ne, někdy si to poslechnu druhý den ráno a hned to smažu. Samozřejmě ale největší inspirací je poslech muziky. Když jsem teď pracoval na Vávrovi, tak jsem naposlouchal spoustu moravských lidovek, jaký se používají akordový progrese, jaký rytmy, jaká je typická skladba nástrojů. Taky jsem za ten čas nasbíral už nějaký fígle, jak něco vysedět i když jste úplně bez nápadů.
Existuje představení Divadýlka, které se ti líbí a mrzí tě, že muzika není od tebe?
M.E.: Muži ve zbrani. To představení mám strašně rád a trochu mě zamrzelo, že jsem k tomu sám nemohl nějak přispět. Ke celtic muzice mám blízký vztah a byla by to příjemná zkušenost se do ní zanořit. Musím ale uznat, že kluci z Isary k tomu udělali krásnou muziku a to, že ji k tomu hrají naživo dělá to představení mnohem krásnějším, než bych udělal já s nahranou hudbou. Prostě to tak mělo být. (Musím tě trochu opravit - Muži ve zbrani i Svobodnej národ už jsou minulostí. Ale nezoufej. Já to bez Pratchetta dlouho nevydržím..., takže příště se obrátím přímo na tebe. Pozn. Mat.)
Tvoje hudební vzory?
M.E.: Mike Oldfield, Hans Zimmer, Tři sestry a večerníčky.
Hraješ sólo nebo máš kapelu?
M.E.: Tak celoživotně se snažím hrát na klávesy, na milost jsem vzal zpátky i kytaru a Ježíšek mi letos nadělil baskytaru, tak si po večerech osahávám tuhle novou milenku. Na klapky hraju a zpívám v boleslavské kapele Apettyt.
Co koníčky krom muziky?
M.E.: Krom muziky už čas vážně není. Ale mám rád i svojí hlavní práci a tou je IT, takže stále nasávám nové technologie a trendy v oboru, rád si zahraju i nějakou gamesu. Se synem chodíme pozorovat vlaky a občas se s rodinou svezeme nějakou parní lokomotivou. Po letech výmluv jsem se opět ponořil do knih.
Doufám, že se v pořádku vynoříš. Hele, když ti řeknu, že za dva roky budeme chtít další letní hru se zpěvy, budeš mi zvedat telefony?
M.E.: Tak se ozvi prosím o něco dříve, než za ty dva roky 😂
Děkuji ti za rozhovor Míro a budu s těšit na naší další spolupráci. Dnes večer ve čtvrtek 7. 3. hrajeme doma (Divadelní sál DK, Mladá Boleslav) opět Vávru a tvoje muzika se rozezní Divadýlkem v 19.30. Kdo nemá lístky rezervujte...
Tu fotku zbožňuji, ta je přesná 😂 Květka H.
OdpovědětVymazat