Rozhovor s Lízalkou
Když jsem včera začal seriál předpremiérových rozhovorů k naší nové hře Vávra s představitelem Lízala, Petrem Havlíkem, zůstaneme v téhle jevištní rodině. Má to svou logiku jevištní... a vlastně i soukromou. (Pro ty kdo to neví, je Simona už víc jak dvacet let mojí partnerkou a třináct zákonnou manželkou). Ten kdo si chce přečíst i původní rozhovor se Simonou v Kurýru nebo se podívat na její herecké skóre - musíte zamířit na stránky Divadýlka.
 | ||
| Simona Matoušková v roli tetičky Ermengardy ve hře Dlouhý Štědrý večer (Foto: F.Stýblo) |
- Simčo vracíš po delší pauze – jaký je návrat na jeviště?Na jeviště se vracím s velkou radostí. Radost je dvojitá. Za prvé - chybělo mi to. Moc. A za druhé, holčičky mi vyrostly a jsou schopné být samy doma, což je úžasná věc.
- Jaká je Lízalka?To je těžká otázka. Já osobně bych se s takovou ženskou nepřátelila. Snažila jsem se v ní najít něco dobrého, ale nepovedlo se mi to. Je to sobecká ženská, která myslí jen na svou budoucnost. Myslím, že nemá kromě sebe nikoho ráda. Pan režisér se mi ji snažil mnohokrát ospravedlňovat, ale nepřesvědčil mě.
- Jak se ti hraje s tvými jevištními partnery?
Mám je všechny moc ráda. Lízal (Petr Havlík) je mezi muži mým nejoblíbenějším kolegou, má rád situace nazkoušené a připravené. Vyhovuje mi, že je precizní, i když to někdy působí legračně. Všechny kolegyně jsou milé a já jsem s nimi ráda. Protože jsem byla u jejich divadelních začátků mám k nim vztah takřka mateřský. O to víc se teď mimo scénu těším z jejich dětí a jejich harmonických vztahů. Maryša (Tereza Juhaňáková) je velice šikovná a pracovitá. Má talent a k tomu je ještě pohledná. Jsem moc ráda, že si nás našla. Lepší Maryšku jsme si nemohli přát. Zbytek souboru jsou muži, se kterými se nikdy nenudím. Každý je jiný
a tak je to dobře. - Co říkáš tomu, že tvůj tatínek rozšířil řady Divadýlka
Můj tatínek je jedinečný muž. Kdo ho zná ví o čem mluvím. Celý život se věnoval rodině, dětem a hodně pracoval. Teď má snad konečně trochu více času na sebe, i když je stále v jednom kole, a proto dělá to, co ho baví a zkouší to na co dříve neměl čas. Můj tatínek je mi velkým vzorem. Jsem ráda, že ho mám v divadle vedle sebe. - Jaký to je být režírovaná vlastním mužem?Jak kdy. Myslím, že vím co ode mě asi očekává a jak si
představuje moje postavy na jevišti.
V pohledu na divadlo máme dost podobný názor. ALE, když je to naopak, musím být hodně opatrná. - Další koníčky – máš? Máš na ně čas?
Mám teď mnohem více času než například před třemi roky. Ráda se opatrně hýbu (o sportu nemůže být řeč) takže plavu, chodím na vycházky, bruslím, jezdím na kole a začala jsem opět lyžovat. Na jaře vlezu na zahrádku a domu se schovám až na podzim. - Tvoje nejoblíbenější jídlo a pití.
Klasika svíčková s knedlíkem a točené pivo. - TOP Kniha, film, hudba.
Dalajlámova kočka, Osm hor. Na filmy nevydržím koukat, na to si můj muž stále nezvykl a nechápe to. - Viděla jsi nějaké zajímavé přestavení mimo Divadýlko?Neviděla. Naposledy jsem byla v MDMB na inscenaci Deštivé dny. Byla jsem plna očekávání a o to více jsem odcházela zklamaná.
- Jak bys pozvala lidi na Vávru. Proč by si ho neměli nechat ujít?
Divadelní inscenace Vávra je milá s překvapivými prvky, které jste nemohli nikde jinde vidět. Inscenace Maryša je notoricky známou hrou, která Vás už nemůže ničím překvapit. Proto přijďte na Vávru a objevte nový rozměr dávno zatraceného člověka. - Hrál si někdy pohádky? Hraje se ti líp pro děti nebo dospělé
Jako náctiletá jsem hrála v DS Dobrovít v pohádce Bubáci a hastrmani. To je má jediná zkušenost. Děti jsou nároční diváci .Nemám touhu dělat pohádku pro děti. - Nikdy jsi se nechtěl divadlem živit?
Nikdy. Ráda spím a žiji tradiční rodinný život, ani jedno není v profesi herce možné.
Komentáře
Okomentovat