Wintrovky 2025 (našima očima)

 

Po obědě a před dílničkami (zleva Simča a Bára Matouškovy).
Barunka, ač po úrazu kolene nás v tom nemohla nechat samotné.

Vloni jsme Wintrovky vynechali, neb jsme neměli hotové představení. Premiéra Podnebí se uskutečnila až 26. září. Původně byla plánovaná i plakátovaná na 12. 9., ale kvůli nemoci v souboru jsme museli posouvat o čtrnáct dní. A tak jsme se letos přihlásili a vstoupili tak opět do proudu postupových přehlídek. Přijeli jsme už ve čtvrtek dopoledne. Ubytovali jsme se ponovu ve velmi přívětivém penzionku Pralinka. Obrovskou devizou je místo, kde Pralinka leží. Pouhých 400 metrů od divadla J. K. Tyla, kde se Wintrovky konají.

První představení, které jsme viděli, bylo představení TAKOVÁ DIVNÁ DOBA od Divadelního spolku Tyl Čistá. Představení o zámožné židovské rodině žijící v Praze. Všechny zákazy a perzekuce Židů v protektorátu od roku 39 cca do roku 42 jsou v představení znázorněny a prezentovány ve dvou časových rovinách. Jako vzpomínky starého pána, který sedí vlevo na scéně a je tedy takřka faktografickým průvodcem zmíněným představením. Druhou, trochu živější rovinou jsou "oživlé vzpomínky", tedy to, co se odehrává na scéně. Až jsem si říkal jestli tenhle rámec - vypravěč nebo jak ho nazveme - byl vůbec potřeba. Ale je to pochopitelně výsostně na souboru, autorovi a režisérovi. Jen mě to tak napadá. V představení, v textu samotném je lehce naznačen milostný trojúhelník mezi sestrou pána domu, její švagrovou a spisovatelem (kterého hrál autor celé hry). Bohužel je jen naznačen. To je velká škoda. Tohle kdyby byl hlavní motiv celé hry - tragédie lidské lásky na pozadí osudových událostí 20. století - bylo by to doslova "o něčem jiném". Takhle to trochu prošumělo. A podle mě se tlačilo moc na pilu. Všechno byla jen hrůza, tragédie a zmar. Ale když přišel na scénu esesák, pro mě byl k smíchu. Ne proto, že nekřičel, ale protože mě z něj vůbec nemrazilo. Asi tomu nepomohly ani gumovky místo holínek. A představení bylo trochu delší. Už mě bolela ... sedací část.

Ve čtvrtek večer dorazili Vaďáci s představením Vadí nevadí. První tři "scénky" (Honza Červený nemá rád, když se jim tak říká), tak tedy první tři scénky byly naprostý nářez. Skoro deset minut jsem se nepřestával smát. Ne, že bych se pak nesmál, to ne. Ale nástup byl naprosto famózní. Celé představení bylo super. Moc jsme si ho všichni, kdo ho viděli, užili.

Stejně jsme si užili koncert Blondýny, naší kamarádky Evy Sukové. Intimní atmosféra za oponou, lampička, kroužek nejvěrnějších. Něco humoru, něco poetiky. Moc fajnový dojezd.

Pátek začínal dopoledním představením Havlovy Audience od souboru Divná Bára, Mukařov. Tuhle hru jsem už viděl nesčetněkrát, ale přesto jsem se těšil, protože zrovna Audienci mám dost rád. A opět budu mluvit jen a jen za sebe. Přišlo mi, že zvláště Petr Dušek (představitel Sládka) karikuje Landovského a občas zněl jako Felix Holzmann. Ale abych nebyl moc přísný, představení bylo zkouknutelné. Jen nevím, jestli mladí diváci opravdu hru přijali. Ti, co seděli blízko nás, se spíše posmívali, když se něco nepovedlo. Asi jak kdo.

Část Divadýlka přítomná v Rakovníku (Radek Kotlaba, Simona a já) se přihlásila do dílničky Storytellingu. Vypravěčský seminář s lektorkou, logopedkou a vypravěčkou Markétou Holou byl opravdu super.

V pátek od 19:00 bylo Podnebí, ale ne naše. To kolegové z DS Tyl Říčany si vybrali stejný titul jako my. Ale jak praví staré úsloví: "Když dva dělají totéž, není to totéž". Říčanští šli cestou interpretačního divadla a více se blížili autorově předloze. Hra byla spíše filosofická, vážná, některé vtipy fungovaly, některé ne, nebo nebyly souborem akcentovány či - jak se říká u divadla - herci placírovány. Hodnocení poroty nebylo příliš vlídné. Spíš naopak. Trochu mi jich bylo líto. Já jsem nepochopil, proč roli asistentky svěřili muži, notabene ustrojenému jako transvestita. To, prosím, bez urážky. U mě už začínala stoupat nervozita, zvláště potom, kdy porota několikrát označila text za problematický. No tak to nás zítra ochraňuj pán Bůh. 

Ještě že jsme se mohli rozptýlit přípravou scény. Stavěli jsme už před večerním hodnocením poroty, trochu i po něm a pak jsme malinko pařili na koncertě místní kapely Šoury-Roury, kde frontmanem je náš kamarád Honza Švácha. Pěli a hráli báječně a já se Honzu snažil dohnat a předehnat. Hlavně překřičet jeho mikrofon a tak jsem békal a békal. 

A ráno jsem sotva mluvil. Ach jo. A taky mě zase bolela hlava. To ten za studena chmelený Bakalář. Přerušil jsem na tenhle víkend abstinenci a ke všemu mě ještě začalo škrábat v krku. 

Ale nedalo se nic dělat. Udeřila desátá hodina a my vyrazili do Podnebí. Lidi se smáli a nepřestávali. To bylo fajn. Do hodiny bylo posekáno a nás čekalo hodnocení. A vida, ono nebylo vůbec špatné, spíš bych až řekl, že bylo skvělé. No tak super. 

Pochválena byla velká Simča, malou Simonku pochválil přímo Milan Schejbal, stejně jako Radka Kotlaba, Honzu Hejdrycha i Romana Duška v roli Hitlera. Pan doktor Strotzer si zase vždycky představoval Boha jako pana Matouška. No, zkrátka, byla to příjemná chvilka. 

Odpolední představení Všenorské divadelní společnosti Intimní život bulvárního fotografa začínalo ve 14:00. O čtvrt hodiny později jsem tam nechtěl být. Díky bohu byla přestávka. Přepálená stylizace ženských postav, nesmyslné básničky a vtipy ze čtvrté cenové skupiny, ještě ne úplně dobře podané. Přiznávám, že jsem se už do hlediště nevrátil.

Posledním představením byla inscenace Tomáše Danišky Encyklopedie akčního filmu v podání divadla Radar/Za oponou. Představení mě bavilo, byla tam spousta pop odkazů. Některé postavy byly fakt k sežrání - mě se asi nejvíc líbil pan profesor Patočka (v podání asi Tomáše Horáčka nebo Vojtěcha Machuty - neznám je osobně a vycházím jen z programu). To, jak jednal i působil na jevišti bylo ztělesněné dobro. I ostatní byli fajn. Jen mě zase trochu bolela sedací část. Kdyby se to trochu zkrátilo... Ale i tak to bylo moc pěkné představení.

A jak to nakonec celé dopadlo? Nominováno na Piknik Most 2025 je divadlo V.A.D. Kladno s představením Vadí, nevadí.

Divadýlko na dlani a Radar/Za oponou jsou doporučení.

Ceny a čestná uznání, které získalo Divadýlko:

Čestné uznání za roli Adolfa Hitlera	Roman Dušek
Čestné uznání za roli Andreje Čikatila	Jeník Hejdrych
Čestné uznání za roli Ježíše	Radek Kotlaba
Čestné uznání za inscenaci	Divadýlko na dlani
Cena za roli Jana Mladého	Simona Matoušková
Cena za scénografii	Divadýlko na dlani

A tady pár snímků ze života na Wintrově Rakovníku, něco z hodnocení, něco z her.