Do zákulisí...

  Letos ze začínalo na zámku v Bělé pod Bezdězem. Na obrázku zleva Lucie, Libor Ševců a půl hlavy Davida Šelenberka, který nám na putování hrává.   Stejně jako v předešlých třiadvaceti letech, tak i letos se první týden v Divadýlku a v prosinci změnil v mikulášskou smršť. Začínalo se v Bělé pod Bezdězem na zámku v pondělí 2. prosince [3x], v úterý 3. jsme pokračovali ve Škoda Auto Muzeu [3x]. Středa nás uvítala na Karmeli. A snad poprvé jsem ve středu vynechal všechna tři představení. Hrál jsem v Gongu Čochtana. Hrdinně za mě roli opovědníka, který má poměrně dost textu, zaskočil Martin Weiss. Byl to pro něj stres, což bylo vidět a Martin to i přiznal. Ale dal to a to je hlavní. Hrálo se také třikrát. A ve čtvrtek, poslední mikulášský den, jsme jeli hrát do rodného domu Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích nad Nisou. Hrálo se jen jednou, ale i tak jsme letos po deseti hraních překročili magickou hranici dvou set repríz. A ustálili jsme se tak na čísle 205. Uvidíme, kam doje...

  Nemaje společnou klubovnu chováme různé ceny a upomínky zatím na poličce u Matoušků. Ta poslední uprostřed... Na konci září jsme si vyrazili na sázavský festival Voskovcova Sázava. V historii Divadýlka už podruhé. Před pár lety (asi v roce 2019), zcela jistě ale před světovou pandemií, jsme se účastnili s "Mušketýry". Letos jsme se přihlásili s Těžkou Barborou a určitě jsme se mezi soubory, vystupujícími na sázavském jevišti, neztratili.  Přijeli jsme, odehráli, sbalili, odjeli a pustili celý zájezd z hlavy. Více o něm se dozvíte TADY. Jaké bylo mé překvapení, když mi přišla jednou večer na konci října (přesněji 25. 10. ve 22:29) SMS tohohle znění: "Petře, dostali jste cenu města Sázava a ocenění za forbíny. Vezmu ti to ve čtvrtek na Čochtana, ju? " A je to pravda. Opravdu jsem dostali tři čestná uznání - Honza Hejdrych za roli sýraře Krištofa, já s Radkem Kotlabou za autenticky ztvárněné forbíny V+W a Cenu města Sázava za dramaturgický výběr hry.  Tak se teda chl...

    Stejně jako Mikulášské putování, tak i Vánoce v Divadýlku se staly jistou tradicí našeho souboru. Nemají sice tolik repríz jako jejich starší „mikulášský“ kolega, ale i ony mají své diváky. A ti si Vánoce bez nás nedokážou představit. Celý večer probíhá už léta velmi podobně. Je dělen do dvou částí. Dlouho jsme v části do přestávky četli povídky, recitovali básně či zpívali písně. Pochopitelně vše laděné vánočně. Po přestávce jsme uváděli představení Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka s vynikajícím Martinem Weisssem v roli šestiletého kluka. Pak asi před sedmi, deseti lety, přišla změna. Ale co sejde na čase. Zkrátka - pak bylo zařazeno druhé představení Andělské apokryfy a Malá vánoční povídka se posunula na první místo. Hrajeme to už nějaký pátek, a tak jsem se trochu bál, kolik asi dojde lidí. Je pravda, že v posledních dvou letech se snažíme dělat opravdu masivní propagaci…  Abych to neprodlužoval. V předprodeji zakoupilo vstupenku 43 diváků. A to nebyl...