Do zákulisí...

   Na konci roku 2025 bylo celé české amatérské divadlo zapsáno jako unikát živé kultury do seznamu českých výjimečností a památek UNESCO . Zpráva obletěla celou republiku a amatérští divadelníci začali slavit. Vznikla platforma AMATÉŘI SOBĚ. Měli jsme to štěstí, že nás kolegové z NIKu zařadili do úvodního, zahajovacího dne oslav. V pátek 16. ledna jsme vystoupili s naším   Vávrou   ve stanici Galaxie na konečné stanici metra trasy C.  Bylo to příjemné zahájení naší druhé padesátky. Navíc se na plakát dostali dva naši kolegové - Kačka Luňáková a Radek Kotlaba, fotka byla z představení Lokomotiva, našeho nejdéle hraného představení. Viz úvodní foto.  Nechyběly drobné zmatky s dopravou – chvíli jsme se hledali s autem, které vezlo scénu. Nakonec nám pomohl klub Lotos nedaleko Galaxie. Jeho červený neon svítil do dálky a lákal zbloudilé duše. My jsme lákali na naši verzi   Maryši . Potěšilo nás, že se návštěvníci obou zařízení vzájemně nepomíchali. Žádné...

  Malí pekařští pomocníci - Stellinka a Vilda Malá Vánoční povídka [No. 27] a Andělské apokryfy [No. 18] Poslední představení roku 2025 se konalo ve čtvrtek 18. prosince od půl osmé večer v Divadelním sále Domu kultury Mladá Boleslav. I v našich řadách zaúřadovala respirační nákaza a tak jsme museli změny v obsazení řešit průběžně. V první povídce došlo jen k malé změně: za nemocnou Blanku Kučerovou zaskočila – stejně jako v Dlouhé Lhotě – malá Kačka Luňáková. Lampáře si opět střihl Láďa Niklíček, což kvitoval sice přišedší, ale nachlazený Luboš Dvořák. Ten si dal pivo a když Láďa kývl na alternaci, s radostí odešel do hajan. V   Andělských apokryfech   byla kvůli nemoci Blanky situace o něco komplikovanější. Role Ambrožky je poněkud rozsáhlejší, ale moje Simča se jí zhostila na jedničku. Diváků bylo něco kolem šedesáti. Všichni se bavili, obě představení pěkně svištěla, cukroví se peklo, svařák tekl proudem. Poslední divadelní večer roku jsme si všichni užili. Naši Simon...

  Klement Novotný (Jiří Filip) se snaží hrát na trubku a jeho snažením se baví kobylka Karlička (Kristýna Licinberová) a malý Jakub Zachystal (Martin Weiss). Ve Dlouhé Lhotě jsme nehráli opravdu dlouho. Nevím, jak se to přihodilo, asi do toho hodil vidle covid, ale najednou koukám, že jsem tu po pěti letech. Nakládání i stavba šly jako po másle, byli jsme na místě ještě před pátou a scéna stála raz dva. Jen zvuk zlobil. Lezl do něj podivný brum, který odmítal ustoupit. Nakonec jsme to rozlouskli metodou pokus–omyl. Teda – přišel jsem na to já :) Holt v nejtěžších chvílích jen panovník sobě rady ví sám. Ukázalo se, že světelný pult nesmí být ve stejné zásuvce jako zvukový. Jakmile jsme je rozdělili, brum ustal. Pro odborníka jasná věc, pro nás zázrak jevištní techniky. Obsazení tentokrát bylo tak trochu punk. Simča Matoušková onemocněla, takže za ni v roli maminky zaskočila Bětka Matoušková. Tatínka hrál Jarda Bílek – věkově hodně rozkročená dvojice, což dalo vzniknout hláškám typu ...

  aneb čtyři dny mezi peklem, Barborkami a jednou netradiční Perchtou Úterý: Start v Bělé pod Bezdězem Tak je tu zase mikulášská smršť. Od úterý 2. do pátku 5. prosince jsme děti vodili adventem, potkávali Barborky, Lucky, Ambrože i Krvavou Perchtu – a na konci čekal Mikuláš s dárečky. Tenhle adventní koncept tu funguje už 25 let. Na jeho počátku stáli Radek Kotlaba a Zdeněk Okleštěk, autoři scénáře. Letos jsme začínali v Bělé pod Bezdězem, na zámku, kde je bezesporu nejkrásnější peklo, které znám. Čerti vylézají po schodech ze staré „lednice“ pod úrovní sklepa. Dýmem zahalené, rudě osvětlené schodiště a v něm kolébající se čertovské postavy… Být dítě, tak se fakt polepším. Představení proběhlo svižně a oběma skupinám se líbilo. Středa: Komorní Vratislavice a netradiční Perchta Druhý den nás čekalo vystoupení v rodném domě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích. Komorní prostředí, vše na jednom místě: postavy přicházejí, odcházejí, děti se těší i bojí zároveň. Letos nás ale bylo o ...

Simona Matoušková alias Jan Mladý mává ještě než vyjde na scénu... Čtvrtek 20. listopadu, půl osmé večer, Divadelní sál Domu kultury Mladá Boleslav, Podnebí. Od červnového vystoupení v Mostě, kde jsme se tak trochu stali vyvrheli, poprvé na domácí scéně. Ne, že bychom to neradi hráli či šli nějak do sebe, ale nová premiéra   Třinácti vůní   s tím zamíchala, takže na   Podnebí   došlo až teď – čili hrajeme dál. V listopadový čtvrtek dorazilo do Divadýlka víc než dvacet pět diváků, což není mnoho, pravda. Ale vzhledem k veliké návštěvě na padesáté repríze   Vávry   jsme se tak trochu namlsali. Představení běželo vcelku bez vážnějších zádrhelů. Jeden přece – musím se přiznat ke svému výpadku, jak my říkáme, okénku. V okamžiku, kdy se začne Jan Mladý (Simona Matoušková) a Ježíš (Radek Kotlaba) bavit o tom, proč v převlékárně visí obraz Alberta Einsteina, mám jako Bůh přistoupit k Simoně a říct: „Víš, co ti řeknu? To je všechno relativní.” Takhle to je správně. ...

  V Bakově nad Jizerou hrajeme vždycky moc rádi. Letos v jedné malé šatně, protože v té druhé je tělocvična. Ale nám to nevadí, rádi se převlékáme společně s děvčaty. Nevím jak to mají děvčata...     Pátek 7. listopadu – Třináct vůní v Bakově nad Jizerou Po nabité oslavě padesáté reprízy   Vávry   nás v pátek 7. listopadu čekalo představení   Třináct vůní   v Bakově nad Jizerou. Shodou okolností šlo i o sedmou reprízu. Vše začalo poněkud hektickým nakládáním ve čtyřech: Radek Kotlaba, já, děda Vašek a malý, patnáctiletý Vašík. O to lepší bylo vykládání – probíhalo pochopitelně až na konci, ale zato mnohem rychleji. To už totiž vykládala většina. Obsazení: Otec – Radek Kotlaba Matka – Katka Luňáková Maruška – Simona Matoušková ml. Béba – Majda Kropáčková Sláveček – Libor Ševců Jůlinka – Týna Licinbergová Dědeček – Václav Hájek Kluk pitomá – Miloš Kodejška Domovnice – Bára Matoušková Pošťák – Martin Weiss Strýček Albert – Petr Matoušek Ale zpět k předsta...

  Plné předsálí diváků, plný sál. Hezké to bylo, děkujeme. Jsou oslavy, které jen tak prošumí, jsou oslavy nucené, oslavy z povinnosti, oslavy, na které byste nejraději zapomněli. A jsou takové, které v nás dlouho zůstanou.  Pokud mám mluvit za sebe, tak oslava 50. reprízy Vávry je jednou z těch výjimečných. Na to jak krátká byla přípravná fáze, dopadl šestý listopadový večer naprosto dokonale.  V předprodeji bylo prodáno přes stovku lístků a řada diváků přišla a lístky si teprve kupovala. Záměr naplnit sál se tedy povedl.   Diváky při vstupu potěšila hudební skupina Mňau, mňau band, jejímž členem je i Vilém Mrštík (Láďa Niklíček). Drobnými vstupy se od 18.00 hodiny prezentovalo jak víno, tak divadýlkovský jubilejní merch - hrnek, placka a Franckova medovina (od Martina Weisse). Velké poděkování všem, kdo se na tomto večeru podíleli - jmenovitě Martinu Weissovi, který si vzal na bedra jak marketing a propagaci, tak i realizaci výše zmíněných upomínkových předmětů. Gr...

  Anna Kolínová jako Maruška Říjnovou reprízu   Třinácti vůní , naší nejnovější hry, navštívila zhruba padesátka diváků. Představení běželo hladce bez větších komplikací. Diváci se sice neprojevovali nijak hlasitě, ale u téhle hry občas spíš   mrazí , než že by se tleskalo nebo smálo. Přesto moje žena Simona prohlásila, že to bylo jedno z těch povedenějších představení. Sestava byla víceméně klasická: Tatínek – Kotlaba, Maminka – Luňáková, Sláveček – Ševců, Bryndová – Barbora Matoušková, Strýček – Matoušek. V alternovaných rolích:   Maruška – Anna Kolínová, Béba – Majda Kropáčková, Jůlinka – Tereza Juhaňáková, Dědeček – Jarda Bílek, Kluk Pitomá – Adam Folprecht, Listonoš – Martin Weiss. Došlo i na jeden drobný, zato vtipný moment, který ovšem diváci nemohli vidět. Na scénu měl přijít Listonoš (Martin Weiss). Martin ovšem nejprve vůbec nevěděl, že má jít na scénu, a už vůbec ne s čím. Sláveček právě odcházel s rakví, v zákulisí postával Listonoš pan Brouček… a já netu...