Do zákulisí...

  Evička Svobodová (Jitka Urbanová) a Petr Bajza (Jeník Hejdrych) v rozhovoru s panem cukrářem Svobodou (Roman Dušek) Včera jsme s Bé pětkou nakročili k sedmdesátce. Jednašedesátou reprízu adaptace známého příběhu Karla Poláčka spatřilo   více než   padesát lidí. Během představení se diváci dobře bavili a dokonce nám zcela neznámí lidé   vzkazovali , že   úžasné   představení, že jsou u nás poprvé, ale   přijdou   i příště. Co víc si přát? Nám se taky hrálo velmi dobře. Dokonce jsme s Jeníkem přidali skoro celou jednu scénu 😊 — zkrátka jsme si dost popovídali o „ starým “ Zilvarovi. Je to jedna z největších radostí: rozesmát celý sál. V jakém obsazení se hrálo? Petra Bajzu si zahrál Jeník Hejdrych, Honza Jíše Tondu Bejvala, Radek Kotlaba Edu Kemlinka, Libor Ševců Čendu Jirsáka, Zilvara jsem si zahrál já —   typická   postava z chudobince. Evičku Svobodovou Jitka Urbanová, pana cukráře Svobodu, cirkusáka Rudolfa a tátu Zilvara Roman Duš...

Libor Ševců v roli Slávečka míří ze scény...   Pátá repríza našeho představení   Třináct vůní   proběhla na domácím jevišti. Návštěva byla poněkud skromnější, než jsme čekali – v hledišti usedlo zhruba třicet diváků. Celkový dojem z večera byl trochu rozporuplný. Ze zákulisí i z jeviště se zdálo, že hra běží, jak má, ale podle ohlasů z hlediště působil výkon místy unaveně a upracovaně. Takže příště, 23. 10., se budeme muset polepšit. Poprvé si roli Jůlinky zahrála Terezka Juhaňáková. Byla nervózní už před začátkem, a podle mého se to na výkonu trochu podepsalo – ale všechno překonala a představení úspěšně doputovalo do finále. Níže přikládám pár fotek ze zákulisí.  🎭   Nepropásněte další večery s námi! Ve čtvrtek 16. 10. hrajeme   Bé pětku   ( Bylo nás pět )...  ... a 23. 10. se vrací   Třináct vůní . Stačí naskenovat QR kód a místa máte jistá – budeme se těšit v hledišti!    

Moc pěkně si to Bousovští opravili. Na scéně učitel Gustav (Vojta Hajný) a školní dítka (zleva Anička Kolínová, Alžběta Niklíčková, Vitorie Bahníková a Kačka Luňáková). U představení Těžké Barbory při zájezdech nejčastěji řešíme problém s   umístěním   úvazků pro oponu. Díky   schopnosti   Jendy Hejdrycha vázat různé uzly – nevím, kde k ní přišel, ale díkybohu ji má – to nakonec vždy vyřešíme. Nejinak tomu bylo i v sobotu 13. září v Dolním Bousově. Moc pěkný areál vedle knihovny, nádherné pódium – dřevo, kámen. Nic není dokonalé, takže trochu chyběl zadní vchod. Jak jsem se později dozvěděl, nemohli ho udělat, zaúřadovali památkáři. Já bych je tam nechal hrát, památkáře jedny, když si člověk nemůže ani nenápadně odskočit během představení. Další rána přišla, když se začaly shánět rekvizity. Kolegové a kolegyně, kteří jeli přímo do Bousova, pracovali jinde a nestíhali nakládat, zjistili, že rekvizity chybí. Nebyla celá bedna s razítky, kordíkem a peřina pro starostu. ...

Fa. Hans Landa Tour je dopravní společnost, jejíž majitel - náš kamarád a kolega Pavel Wieser - si je tak hrozně podobný s představitelem Hanse Landy (Hanebný pancharti), rakouským hercem Christopherem Waltzem , že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo.    

  Ladíme formu před představením v nedaleké hospůdce. Pozvání na   Voskovcovu Sázavu , divadelní přehlídku, přišlo už v červnu, krátce před premiérou   Třinácti vůní . Trochu jsme tehdy „prodávali vůni v povětří“, ale podle reakcí poroty i diváků to nakonec nevypadalo, že by byli tvůrci přehlídky zklamaní. Do Sázavy jsme dorazili s   Hans Landa Tour   kolem páté odpolední. Za necelou hodinu bylo všechno připraveno a část z nás se vydala do nedaleké hospůdky, kde jsme ochutnali pardubického Pernštejna. Mladší účastníci výpravy zůstali věrni malinovce. Poprvé si na zájezdě vyzkoušel roli pošťáka také Martin Weiss – a bylo vidět, že si ji užívá. Začátek představení byl v 19:30. Na stole voněly řízky, kolem pobíhali milí kolegové ze Sázavy – zkrátka všechno běželo, jak mělo. Pravda, ve zpěvu jsme se občas trochu „rozlétli“, alespoň podle poroty, která měla zásadnější připomínky především k hudební části. Zvlášť nás povzbuzovali, ať přidáme víc písní (trochu protimlu...

  Naše představení před divadlem Antonína Dvořáka v Příbrami.  Zleva Radek Kotlaba, Petr Matoušek (já) zády. Docela dost lidí. Fotili Kučerovci.     Druhý Pískfest, festival pouličního divadla v Příbrami. Původně jsme měli hrát dvě představení – A tak tě prosím, kníže a Vávra . Jenže, jak říká klasik, když plánuješ, Bůh se směje. Zkrátka - díky vysokému počtu alternací, způsobenému nemocemi a úrazy v představení Vávra jsme museli zrušit uvedení tohoto představení. Přesto jsme byli lehce pobídnuti k tomu, aby kromě naší dvoučlenné osádky Knížete dorazili ještě další členové Divadýlka. Této možnosti se chopila jen Blanka Kučerová a dorazila s celou rodinkou. Podle všeho si to dost užívali. A světe, div se, nejmenší z Kučerů, Anička, už se mě nebojí – dokonce mi dala placáka! Pro nás s Radkem Kotlabou to bylo přínosné, osvěžující, i když, přiznávám, trochu únavné. Konečně jsme si dali dohromady počet odehraných představení téhle inscenace, kterou hrajeme od roku...

  Na zámku v Bělé pod Bezdězem se hrálo na nádvoří. Foto vzniklo krátce po začátku skrze zadní stěnu jeviště.   Třetí repríza naší nové hr, Třináct vůní se odehrála poprvé pod širým nebem. Oproti předchozím dnům nebylo výrazně chladno, malinko se i oteplilo, a tak večerní představení Divadýlka přilákalo skoro padesátku diváků. Představení se hrálo od půl deváté. V roli Marušky se v Bělé představila Simona Matoušková ml., tatínka hrál Radek Kotlaba, maminku Katka Luňáková, Slávečka Libor Ševců, Jůlinku Bětka Matoušková, Bébu Natálie Prokopová, dědečka Jarda Bílek, listonoše Honza Jíše, domovnici Bryndovou Bára Matoušková, kluka pitomého si poprvé zahrál a celou hru hudbou doprovodil Adam Folprecht. Strýčka Alberta jsem odehrál já.   Textově si myslím, že to nebylo vůbec špatné. Všichni hráli dobře, ale zvlášť bych chtěl pochválit Honzu Jíšeho, který to jel bez zkoušky a dobře, a Adama Folprechta, který se své role i hudební části zhostil na jedničku.   Veselá histork...

  Ilustrační foto   Na úvod se musím omluvit. Bohužel se stalo to, co už dlouho ne –  nemáme ani fotku . Takže jen krátce a písemně. V úterý 12. srpna jsme vyrazili hrát na zámek v Mnichově Hradišti. Po dlouhé době – snad poprvé – do místní konírny. A snad mohu říct, že se to povedlo. Diváků bylo kolem osmdesáti, bavili se a   závěrečný potlesk   byl dostatečnou odměnou za zbrocená těla při stěhování. I paní kastelánce, Šárce Kovaříkové, se Barbora líbila, tak snad jsme tu nebyli naposledy. I přes úmorné vedro bylo v konírně příjemně a tak se hrálo jedna báseň.   Sisku si zahrála Katka Roscová, hejtmana Miloš Kubík a starostu Jarda Bílek. Hejtmanku ztvárnila Katka Luňáková, David Durdis byl plukovník Peter a velká skupina školních dítek byla vyučována Vojtou Hajným jako učitelem Gustavem. Přátelé, choďte do divadla, i když je vedro. Některé výkony vás mohou úplně přimrazit.  Kdyby se fotky objevily, najdete je samozřejmě na našem virtuálním albu Zonera...

  Pohled z výšin. Naše scéna lehce ztracená na jevišti mosteckého divadla. A to ještě nic nebylo...   Dostali jsme se na celostátní přehlídku činoherního a hudebního divadla PIKNIK MOST 2025. Dostali jsme se tam jako náhradníci. To je dlužno přiznat. Ale přesto jsme se těšili.  Cesta do Mostu byla, jako vždycky když vyjíždíme, plná očekávání. Odehrát, pak rychle do Severky, čekal nás výstup na Hněvín a ještě další divadla. A taky rozbor. Tak já to snad vezmu popořadě. Představení. Velmi, ale fakt velmi nás překvapila rozhlehlost jeviště. Labyrint zákulisí. Dále milí lidé v zákulisí, technici, členové místního profisouboru. A začalo se hrát. Diváci byli vstřícní, ale asi v polovině začaly reakce lehce váznout. Tedy proti tomu na co jsme zvyklí. Ještě jsme to rezebírali na obědě po představení. Asi nám spadl řemen, rozuměj ztratili jsme energii, tempo. No, uvidíme. Část souboru odjela, nás pár zůstalo a hurá do Severky. Severka. Už jen příchod do interiéru místní restaurace...