Do zákulisí...

  Je vidět, že si rádi prohlížíme fotografie. Tyhle jsou místního souboru z Rokytnice. Pro ty, kdo nás neznají z týla - zleva Jeník Hejdrych, Klára Gergelitsová, Martin Weiss (sedící), Radek Kotlaba, Petr Matoušek, Roman Dušek. To bylo před začátkem představení... Zájezd do Rokytnice nad Jizerou domluvil kolega Kubík. Ale nehrál. Patrně pracoval, neb směnuje. Nicméně nás v pátek 25. října přivítala podzimní Rokynice, chladná chodba kulturního domu a vytopené divadélko. Protože Bé pětka není náročná na výpravu, za chvíli bylo postaveno, nazvučeno, nasvíceno a my se vypravili na rychlé občerstvení - točené pivo, utopence, hermelín a preclíky do místní cukrárny. Tedy naše část, druhý "odřad" skončil v restaraci, kde vařili. Ale pochutnali si všichni.  Zhuba někdy v této chvíli se Filip Veselý dozvěděl šokující novinku. Krom Fajsta, doktora, cesťáka a vychovatelky hraje i maharadžu. Jak se to stalo? On sice Filip měl odkaz na video, aby věděl kde se která postava pohybuje, ale ho

  Terapie v Podnebí probíhá... (zleva Jeník Hejdrych, Petr Matoušek, Simona Matoušková, Radek Kotlaba a Roman Dušek) První repríza, druhé uvedení naší nové hry Podnebí od Luďka Kašparovského proběhlo ve čtvrtek 3. října. Tedy týden po premiéře. V úterý jsme si udělali takovu malou zkoušku, jen Radek, Simča a já, abychom trochu zpřesnili pár míst. Navíc jsme si ve čtvrtek přivezli "čerstvé oko", naši kamarádku Katku Fixovou, herečku a dramaturgyni příbramského divadla Antonína Dvořáka. Chtěli jsme vědět co sedí, co ne, co je jasné, co ne a tak. Prostě zpětnou vazbu od zkušené divadelnice. Tu jsme taky dostali.  Ale nejprve k představení. Do Divadelního sálu Domu kultury přišlo na první reprízu Podnebí kolem čtyřiceti diváků. Po ćelou dobu se dobře bavili. Bylo jich sice o něco méně, než na premiéře, ale v podstatě to nebylo znát. Snad jen při pohledu do hlediště. Hlasově o sobě dávali znát stejně jako premiérové publikum. Po několika děkovačkách, jsme se převlékli, sbalili sc

Simona Matoušková, Radek Kotlaba a spousta nafukovacích předmětů... Všechno zlé je k něčemu dobré. To je konstatování, které k naší 32. premiéře opravdu patří. Ti, kdo sledují dění v našem Divadýlku bedlivě vědí, že původně byla "premča" plánována už na 12. září. Ovšem když my smrtelníci plánujeme, Bůh se většinou směje (něco o tom vím ;)). Přišla nákaza a bylo po premiéře. Ale! Ono nám to nakonec asi trochu prospělo. Ten čas, co jsme dostali navíc jsme zužitkovali. Když to po skončení představení Simona řekla, Jeník Hejdrych reagoval typicky: "Tak já se příště zase hodím marod". No znáte ho. Včera okolo 18. hodiny se hracím "tým" sešel v Divadýlku. A já si uvědomil, že nemám vytištěné lístky. A kytku pro Simonu. Teda - kytku jsem měl. Ale doma. Ach jo. Chtěl jsem pro ni zajet ,  ale nakonec mi to Simča rozmluvila. A lístky nakonec zajistili Jeník s Mírou. Takže uff, první zádrhel šťastně zažehnán. Kytku jsem předal večer v kuchyni, no. Lidé začali chodit

  Šatna malá, lidí mnoho, někteří i na chodbě... (zleva: něčí ruka, Filip Veselý, Roman Dušek zády, Alžběta Matoušková, Jitka Urbanová, Simona Matoušková, Viktorie Bahníková sedící a něčí ruka) Podruhé v historii Divadýlka na Voskovcově Sázavě. Po dlouhé době jsme vyrazili skoro jednotně autobusíkem od Hanse Landy alias Pavla Wiesera. Sraz byl v 15:30 u Divadýlka. Naložilo se rychle. A pak se dlouho čekalo. Viki Bahníková jela z Prahy a autobus se dostal do zácpy. Za to fakt nemohla. A Roman Dušek vyrazil jen s půlkou kostýmu. To si uvědomil cestou a tak se vracel. Takže jsme díky zácpám a skleróze nasbírali asi 40 minut zpodění. Varoval jsem sázavský soubor telefonem, že budeme mít skluz. Nakonec jsme dorazili na místo namísto v 17:30 asi v 18:15. Naštěstí nás bylo hodně a tak jsme měli postaveno docela rychle. V 19:00 bylo uvítání souboru na podiu. Dostali jsme placku a tašku. To kvitovaly hlavně holky. Ještě jednou děkujeme.  Hráli jsme od půl osmé. Publikum čítalo asi třicet hlav

  "Eidam, Eidam, Eidam, ještě jednou Eidam" zaznělo včera večer sálem benátecké Záložny. Zpívali zleva: Honza Jíše (kousek hlavy), Jeník Hejdrych (na fotografii zády), Miloš Kodejška, Filip Veselý, děda Hájek a Vojta Hajný.     Do Benátek jezdíme rádi. Snad i proto, že několik místních kolegů s námi hraje a jsou fajn. Včera si zahráli v Barboře hned dva mistní borci - Miloš Kodejška a Vojta Hajný. Nejprve několik základních dat - osmnáctá repríza přilákala 24 diváků, hrálo se od půl osmé.  Obsazení bylo takřka "typické": Elisabeth - Katka Luňáková, hejtman Hans Bols - Miloš Kodejška j.h., sýrař Krištof - Jeník Hejdrych, starosta van Bergen - Honza Jíše, jeho žena Greta - Jana Vernerová, zámecký pán Vandergrund - Václav Hájek, Siska - Bětka Matoušková, Peter - David Durdis, učitel Gustav - Vojta Hajný, prodavačka ryb - Anička Kolínová, 1. občan - Filip Veselý, školní dítky - Anička Chocholoušová, Barbora Matoušková a Viki Bahníková. Když jste na jevišti, je ošidné po

  Novomanželé vycházejí z kostela Sv. Bonaventury. Svatba Gergelitsů. Název jako vystřižený z repertoáru Divadýlka na dlani. Ale tuhle sobotu 7. září byla inscenována zcela reálná, skutečná premiéra svatby Klárky Pabištové a Štěpána Gergelitse. Divadýlko u toho zamozřejmě nemohlo chybět.  Přejeme novomanželům i jejich půvabné malé Stelle, aby všichni tři byli v hlavních rolích poutavé, někdy dojemné, ale předevím komediálně laděné nekonečné ságy rodu Gergelitsů (a taky Pabištovců).  A vy ostatní - nechoďte jen na svatby, ale taky do divadla. Třeba hned ve čtvrtek. Tady najdete lístky. -mat-

  Nedělní děkovačka Byli jsme u toho. Historicky první ročník festivalu amatérského divadla v ulicích města Příbrami. Trochu mě zamrzelo, že ačkoli byla oslovena i divadla v Kladně a Mladé Boleslavi, ani jedno neprojevilo zájem něco podobného pořádat. Copak Kladno, ale ta Boleslav... No, co už.  První část našeho divadelního odřadu dorazila do Příbrami v pátek. Viděli jsme skvělé představení místních profíků Mrzák Inishmaanský. Pro mne za dva roky už třetí uvedení a řekl bych, že nejlepší. Aby taky ne - režie Milan Schejbal, na scéně Katka Fixová a další skvělí příbramští herci. Ubytováni jsme byli v hotelu Belveder (skoro všichni až na dva individualisty, viď, Jeníku). Hotel byl od divadla kousek. Vlastně to byl s divadlem a hospodou jeden komplex. Ubytování bylo výtečné (až na praskající péra v naší posteli), čisto, klid. Hospoda dole měla otevřeno do půlnoci - co si přát v pátek víc.  V sobotu nás, po dobré snídani, čekal průvod městem, který nás sice všechny bavil, ale museli jsme