2024_04_18_Prodavači snů, Divadýlko, [No. 17]

 

Vztah Anny a Motla je zpočátku velmi harmonický
(Alžběta Matoušková a Martin Weiss)

Sedmnácté uvedení Prodavačů snů bylo v mnoha ohledech nové. Začněme výčtem změn, které se odehrály ještě před představením. Kačka Rosocová se chystá na roli maminky. To už jsme psali několikrát, ovšem teď došlo na střídání v roli Anny a tím byl spuštěn dominový efekt přeobsazení. Do role Anny se posunula Bětka Matoušková, na její uprázdněnou roli Rivky se posunula Simonka Matoušková a na její původní roli Hannah naskočila Barbora Matoušková. Z toho je zcela jasné, že sestry Matouškovy postupně opanovaly představení :))

S tím byla spojena i tvorba nových dotáček, což zabralo jedno odpoledne. Zbytek této zkoušky jsme věnovali na základní aranžování scén mladého Motla a Anny. Další týden byly zkoušky věnované "židovince" úplně. Jak je u nás zvykem bylo to tak, "na střídačku", někteří kolegové mohli v pondělí, někteří jen v úterý. Díky Bohu, že většina mohla oba dny. 

Všechny přípravy se konaly v pohodě a veselé atmosféře, lehkých improvizacích a všeobjímajícím hluku, že na scéně není sem tam slyšet vlastního slova. Malinko přeháním, ale moc ne. A při tom všem nebyl prodaný ani lístek, ani jeden zamluvený lupen. No řeknu vám byl jsem mírně napnutý. 

Dopadlo to dobře. Nebylo sice beznadějně vyprodáno, nakonec ale 21 diváků sledovalo představení v sále Domu kultury poměrně koncentrovaně. Nevím jestli to dělalo téma, nebo syndrom prázdného sálu, ale někdy se mi zdálo, že se báli zasmát, nebo jim to nepřišlo veselé. Zkrátka na místech, kde jsme zvyklí slýchat výbuchy smíchu, tentokrát nic. Ale to je prostě, tak. Divadlo je tady a teď a všechny jeho ingredience namíchají neopakovatelný koktejl.

I proto se vyplatí chodit do divadla i na stejnou inscenaci vícekrát. Zvlášť když máme tak levné vstupné :)

Tady jsou fotky od paní Lenky Hýblové.

Protože představení viděla i moje žena, která viděla představení už vícekrát zeptal jsem se jí na to, jak to viděla, jak na ní představení působilo. Její resumé: někdy bylo špatně rozumět, někdy slyšet. Oproti jinému představení se jí to zdálo pomalejší. Ovšem jak se říká, čas je relativní - hodiny tvrdí, že to bylo představení z těch kratších. Inu jsou představení, která měla skončit už před hodinou, ač trvají deset minut. Doufejme, že do téhle kategorie Prodavači snů nepatří.

Nezbývá než se přesvědčit na vlastní oči i uši.

Na květen chceme pozvat všechny, kdo mají rádi pohádky - čeká nás Krajská přehlídka Popelka na dlani. Více o tom v samostatných glosách a pozvánkách. Dnes alespoň program.