Do zákulisí...

Ilustrační foto - to jen abyste viděli po jakých pajtkách Eda přišel na svět Konec července byl šťastný nejen pro Divadýlko, ale hlavně pro rodiče (Martin a Líba) malého Edy Weisse. A tak od té doby v Horních Stakorách mají o jednoho divadelníka víc. Choďte na divadlo i když třeba máte malý nohy. -mat-

A. P. Čechov mezi herci, které jak je vidět to dost baví... Ač se včera nezastavil přímo autor, přesto vládla v Divadýlku pracovní atmosféra. Na scéně opět kromě Vojty (buď mu odpouštěno - jsou ještě prázdniny) byli opět všichni a dotáhli jsme celé první dějství. Tedy dotáhli. Máme "postaveno" a průběžně budeme "dokružovat" detaily. Pro změnu příští týden nebude Radek neb se bude adaptovat na nové žáky, aby si na ně zvykl. Opět nebudeme komplet, ale zas to tolik nevadí. Začínáme s druhým jednáním, kde nám Sorin (Radek) zase nebude tolik chybět neb je až zhruba po dvou stránkách. Choďte prosím do divadla, občas se tam zkouší. -mat-

Míša Charvátová na své první zkoušce (f)RACKA První zkouška po prázdninách v takřka plném počtu. Chyběl jen Vojta Hajný. Ale přesto jsme si zopakovali co jsme udělali před létem. A hlavně jsem Míšu Charvátovou "instaloval" do role Máši. Ta se jí uchopila velmi aktivně, a oproti zvyklostem  souboru na své první zkoušce už uměla text. No jen kdyby se to rozšířilo i na ostatní 😄.

Příprava scény na hradě byla rychlá, počasí nádherné, snad jen ty vosy - ty kdyby tady nebyly... Sobotní počasí slibovalo pohodový a teplý večer. Proto jsme se velmi těšili na představení na hradě Valdštejn. Na místě jsme byli po půl šesté, všechno se začalo připravovat a mě štípla vosa. Dost mě to naštvalo, zvlášť když jsem fatálně alergický na její štípnutí. Taky to zaplatila životem a ještě i další, asi tři. Měl jsem bohudíky sebou prášky a v záloze ještě injektor. Malá Simonka sehnala ocet a hradní paní mi namočila studený šátek. A tak jsem se léčil. A neboť jsem byl nervózní, otékal jsem všechny jsem komandoval, břitce vtipkoval (jak já to umím), okřikoval... jo, jo - to jsme my choleričtí střelci. Díky lékům byly mdloby odehnány a my mohli začít hrát. Prst byl nateklý a bolel, ale to sakra dám, ne? (Na konci představení byl krásně splasklý, až na malou oblast kolem vpichu). Ale už dost o mě. Svou premiéru měl za zvukovým pultem David Durdis. Ale my neměli CDéčko. A hlavně

U baru Nebe se trochu rozkoukáváme - scéna i technika stojí, my sedíme. Tahle štace se domlouvala už skoro dva roky. Letos to konečně vypadalo, že všechno klapne. Z prázdninových termínů byl vybrán ten, který vyhovoval většině (aby záskoky byly minimální). Ale ouha. Asi necelý měsíc před představením nám chybí čtyři lidi - Rampepurda, pěti role běžně hraná Klárkou Pabištovou, která je na odletu do GB (Kozí Kuncka, Vařeková, Otakárek, Jakub, Princezna), Čeněk Jirsák a Evička. Takže záskoky - Květa Horáková, Katka Roscová, Petr Havlík a Simča Matoušková. Hned po příjezdu nás zaskočil fakt, že ve stejnou dobu, kdy začíná představení, vzadu v místnosti, kterou máme slíbenou jako zákulisí - začne striptýz. Ne, že bychom měli něco proti kráse ženského těla, ale už vidím ty pozdní nástupy (především pánské). Nakonec jsme se dohodli díky tomu, že striptérka přijede až ve čtvrt na jedenáct. A to my budeme už pryč. Nedovede si představit naše zklamání 😃 - samozřejmě humor. Darmo bychom s

Michaela Charvátová s matrojškou, lehce vyděšená, že jí fotím... Ke včerejšímu dni se do řad Divadýlka vrátila Michaela Charvátová. Po vysoké škole, cestování po světě se vrátila zpět do rodného města a divadelně do rodného hnízda. Vítáme jí a přejeme mnoho úspěchů. Míšu můžete vidět v roli Máši v nově připravované hře (f)RACEK. A jistě se zařadí do dalšího života Divadýlka, takže se máte na co těšit.

Zvířetice pod clonou deště a to ještě nic není, naživo to bylo horší. Hraní na Zvířeticích bylo naplánované na 10. srpna už víc jak rok. nikdo nemohl tušit že právě tahle sobota bude deštivá. A vodou se pravdu nešetřilo. Ve 13.00 jsme se sešli v úzkém počtu pracantů - děda Vašek, Jíšenka, Luboš, Radek a já a naložili jsme obě komedie. Už při příjezdu na hrad krápalo, což se během chvíle změnilo v regulérní déšť. Další drobné handicapy (bez piva, bez WC a bez proudu) jsme vyřešili hravě. Pivo jsme dovezli, na WC jsme chodili kam se dalo a proud jsme měli pojištěný od začátku. Celá parta na hradě (šéf Íčka i mladé sympatické brigádnice) byla vstřícná. Neustále nás (a patrně i sebe) uklidňovali, že pršet nebude. Postavili jsme Bylo nás pět a většina se vytratila směr domov. Tři provlhlí mušketýři (děda Vašek, Radek a já) jsme vyrazili do nedaleké vsi do keramické dílny na kafe a pivo. Když jsme se vrátili, byl skoro soubor celý na místě, ale přes úporné modlitby místních organizátor

Náměstí Italské jednoty Terst (Trieste) Středa 24. 7. Ráno vstáváme na statku (Schlaferhof - Panoramastellplatz am Bauernhof) v Rakousku a snídáme s pohledem na hluboké údolí řeky Drávy. Po snídani se loučíme s majiteli a vyrážíme na další dnešní putování. V plánu je přes Itáli (Udine) dojet až o Terstu, ten si prohlédnout, ochutnat pravou Italskou pizzu a pokračovat do Slovinska, najít pláž a zůstat u moře dva dny. Při odjezdu nám mává malý Gregory (syn majitelů) a sluníčko mu prosvětluje jeho plachťáčky. Scéna pro malíře svatých obrázků - Svatý Gregory žehná poutníkům. Jeho dědeček, který mluví jen němčinou, ale je zastáncem metody "Když mluvím pomalu a nahlas, oni mi rozumí" na nás křičí své Schöne Urlaub a se všemi si třese rukou a prý ať se vrátíme "zurück". Dědeček i Gregor nás jedou vyprovodit traktorem až na křižovatku. Odjíždíme. Cestou z prudkého kopce se automobilem začne šířit smrad. Jako zkažená vejce. Asi hnojili. Ještě, že dneska odjíždíme. L

V úterý 6, srpna nás s Radkem zajímalo především představení EXILU Pardubice KAUZA MEDEA. Po deváté jsme vypadli z pokoje a vydali se do Hronova. Mířili jsme na desátou do Hronovské ZUŠky, kde nás čekal seminář režisérů SČDO a povídání o Vávrovi. Povídání bylo milé, přínosné a veskrze veselé. Na konci si nás pár kolegů režisérů zapsalo a máme předběžná pozvání do Jílového a na Šrámkovu Sobotku. Zbytek dopoledne a část odpoledne jsme strávili v pizzerii na náměstí. A protože nás netlačil čas seděli jsme, popíjeli pivo a klábosili. Radkovi se topili v pivu vosy my rozebírali všechno od Hronova po dramaturgii a čekali na vepřovou panenku Wellington. Tu nám alespoň slečna slíbila přinést po 14.00 hodině, kdy končí vydávání obědů a oni do té doby vaří jen menu. Nicméně, po druhé hodině přišla jiná slečna a ta při naší objednávce jen vykulila oči a ,že oni nic jako panenku Wellington nemají. Panenku ano, ale jinou. A tak jsme slevili. A myslím, že mohu mluvit za oba, pochutnali jsme si.

Večerní nasvícení říčky Metuje v podvečer 5. srpna 2019 Druhý den ráno, tedy spíš na poledne, po našem nedělním hraní jsme se s Radkem vydali na oběd. Zakotvili jsme hned ve Velkém Poříčí ve Staročeské hospůdce. Dobře jsme pojedli, popili Krakonoše 12° a vydali se za kulturou. Nejdřív nás čekalo představení v doprovodném programu Gaissler Hofcomoedianten ve 14.15 v Sále Josefa Čapka. Představení TŘI ŽENY A ZAMILOVANÝ LOVEC o Petru Brandlovi, plné šerosvitu, nápadů (oblékání Brandlovy mrtvoly, úžasné svíčkové reflektory, takřka detailní barokní kompozice), jedné zbytečné nahoty (Bohadlo) a málo svlečených hereček 😂 vyústilo až v cimrmanovskou pointu "Já nejsem tvůj strýc, jsem tvoje teta". Přesto mi nejvíc v mysli uvízl šerosvit a průpovídka z programu "Svědí mě Brandl". Ale za to poslední nemůžou Gaissleři. V 17.30 jsme oba s notnou dávkou strachu očekávali co vyleze z pod titulu TANGA PRO JEŽÍŠKA. Přišli jsme do Sokolovny, namísto představení a protože neby

Po druhém představení nesmělo chybět fotografování a dokumentace účasti na 89. ročníku Hronova Po prvním představení, jsme dali pivečko, řízek od pořadatelů, někteří i sedm Jamesonů (pouze nehrající kolega) odpočinuli si, odvětrali košile a zase se dali do toho. Hlediště nebylo naplněné úplně, taky v deset večer bych se divil, ale přesto bylo zaplněné víc jak ze tří čtvrtin. Opět se hrálo příjemně, diváci byli vstřícní a potlesk na konci byl dlouhý. Obdrželi jsme pamětní listinu a někteří i políbení od krásné mladé hostesky. Rychle se pobalilo, většina pospíchala domů. Na Hronově jsme zůstali jen tři Radek, Bája Kučerová (její dva kluci tu byli také, ale už spali na intru) a já. Večer jsme si ještě zašli na pivko do Čapkárny, na šmalec a víno do Tritonu. Všechno cestou do hajan. Několikrát se stalo, že ke stolu přišli lidi a děkovali nám za představení. Milé. Kolem jedné jsme byli v postelích. Kučerovci za ranního kuropění odjížděli (ani jejich tiché Kukurukuků nás nevzbudilo, ač

Hlediště v "čapkárně" před půl osmou - vyprodáno. (Foto: Klára Pabištová) Všechno přichystáno, odvrácen průšvih se zvukem. Naše cédéčko se bůhví proč se načítalo neuvěřitelně dlouho a tak nakonec Libor Ševců pouštěl zvuk z mého počítače. Zase jednou se vyplatilo, že ho tahám. Padla půl osmá a my jsme se rozjeli. Lidi brali skoro od začátku a sál Josefa Čapka se plnil skvělou atmosférou. Byla radost se koukat ze zákulisí na kolegy a poslouchat reakce publika. Všechno probíhá jak má, dokonce si dovolím přímo na jevišti malý vtípek. Lízal mi podává ruku a říká:"Zítra se zastavím a podívám se ti i na to hříbě, co ti tam kulhá". Já se ohlédnu a překvapeně řeknu: "To jsem ani nevěděl - že mám hříbě". Momentální nápad. Přesto to zabralo. A představení jede dál. Smích střídal smích a najednou, já stále bosý jsem zjistil, že jdu za moment na scénu. Sakra, sakra. Jedna bota, uff, dobrý. Druhá bota, sakra, nejde, už tam musím, sakra. Kulhám na jeviště jak raně

Alpská scenérie z naší cesty - kousek od Urzeitwaldu Druhý den ráno, úterý 23. července jsme se ještě u Traunsee nasnídali a vydali asi do 40 kilometrů vzdáleného zábavného parku Urzeitwald. Atrakce pro děti i některé dětinské dospělé ve stylu pravěkých zvířat. Pobyli jsme tu asi čtyři hodinky, holky si vyzkoušely let na obří vážce, vylézání velemloka z jezírka, pravěký tobogan, plavbu na voru, serfování na pravěkém prkně a let na zádech pterodaktyla. To jsem zkusil taky a dost jsem u toho křičel (jako z radosti). Pak jsme vyrazili na naše další místo odpočinku Schlaferhof - Panoramastellplatz am Bauernhof (Kousek od městečka Fesistritz an der Drau). Čekalo nás asi 150 kilometrů a projeli jsme nejvýše položeným lyžařským střediskem Sankt Martin am Tennengebirge i 5,5 kilometrů dlouhým Katschberským tunelem (u St. Michael im Lugau). Dost nás překvapil, že ač jsme měli dálniční známku ještě jsme dopláceli 12€. No, ale co už. Jinudy to stejně nešlo. Cesta ubíhala, dálnice jakž takž, v

Naše hronovská výprava na pumpě v Sadové. Někdo kafe, někdo pivo Jet hrát na Hronov je vždycky velká radost s trochou stresu. Neuděláme si ostudu? Jak naší hru  přijmou ostatní divadelníci, jak kritika? Protože hrát před dalšími herci a režiséry je prostě někdy o "šajstlik". (Ať už je šajstlik cokoliv). Dokážeme být na sebe občas pěkné mrchy, my herci z ochoty, lidi praštění kulisou. Když jsme v neděli 4. srpna po deváté vyjížděli z Mladé Boleslavi vládla v celém autobuse (řízeném naším kolegou a kamarádem Pavlem Wieserem jemuž se přezdívá Hans Landa) atmosféra veselá, rozesmátá, plná slovního (inteligentního) humoru a historek. Leč kdesi vzadu pracovalo podvědomí a jisté napětí se občas projevovalo tu v dekompresní diskuzi odborníků na vše (Havlík, Kotlaba, Niklíček), tu v zadumaném pohledu do krajiny, jindy v letmém, rychlém a většinou zdrcujícím hodnocení nic netušících kolemjdoucích. Zkrátka ve všech začala pomalu pracovat tréma. Oni by vám to za Boha nepřiznali, a

Lízalka (Simona Matoušková) a Maryša (Terka Juhaňáková) během představení vpravoVilém Mrštík, Vávra a Lízal (Niklíček, Matoušek a Havlík). Foto Martin Weiss Představení na hradě Houska začínalo večer od 21. hodiny v sobotu 2. srpna, ve stejný den, kdy jsme hráli Vávru ve Vísce. Přesun probíhal poněkud neorganicky několika směry a několika časových rovinách. Pánská část (Weiss, Matoušek, Havlík, Niklíček, Kotlaba) se rozjela pod Houšku do jedné z restauraci aby se najedla. Tady nás překvapil způsob obsluhy. Protože úplně chyběl. Každý si nandával sám, ve stylu rautu. Já měl kachní stehýnko s červeným zelím a knedlíky. K výběru byl rajská s masovými koulemi, svíčková a různé přílohy (od rýže, přes těstoviny a brambory až ke knedlím. Děda Vašek a Libor se najedli ve Vísce a tak se rozjeli rovnou na hrad. Honza Jíše dorazil na půl sedmou a krátce po něm dojela i děvčata, která se musela doma postarat o budoucí i současný divadelní potěr. Letos nikdo nespadl do kašny ani se nikterak

Malá Skála - Pantheon pohled do zákulisí (zleva Lízal, Strouhal, Vilém Mrštík a Francek čekají na výstup) Páteční podvečer přivítal Vávru a Divadýlko na nádherné vyhlídce do maloskalského kraje na skalním ochozu Pantehonu. Sraz byl už na 15. hodinu před Domem kultury kde se nakládalo. Krátce před půl čtvrtou jsme vyráželi. Představení bylo vcelku povedené a asi sedmdesát diváků sledovalo naše první představení Vávry pod širým nebem. Krom lehkého zmatení několika kolegů, odkud se chodí na scénu (vše je vlastně stejné jako v "kulturáku" - chodíme zleva a zprava, jen si to uvědomit) a krom pádu Petra Havlíka v závěrečné honičce vše proběhlo dobře a bez problémů. Trochu nám při venkovních hraních komplikuje situaci světlo, tam kde jsme zvyklí na tmu není. To by tak bylo vymyslet reflektor na tmu! A v sobotu nás čekají představení dvě (Víska a Houska) a  v neděli Hronov. Nerad bych zapomněl poděkovat provozovateli Pantheonu Jirkovi "Šťávovi" Šťatstnému a jeho tý

Náš budoucí domek na kolech ještě na svém parkovišti v Kunicích Díl první - Obytný vůz a vyrážíme NEDĚLE A PONDĚLÍ 22. 7. I když jste zvyklí číst na blogu jen příspěvky z divadel a především z Divadýlka (a nebojte budete číst dál) teď přichází chvíle pro krátký cestopis z našich rodinných "principálských" prázdnin. Co naplat, i tohle je součást zákulisí, i tady jsem si v hlavě a počítači vezl Divadýlko, posílal plakátky pořadatelům a zrušil jedno představení Vávry (Kosmonosy - ač nerad). Začíná můj miniseriál -  Deset dní na čtyřech kolech jižními kraji Evropy. Je neděle 21. července 2019 a my si jedeme pro obytný vůz kousek za Prahu. Po asi hodince instruktáže, přerušené bouřkou, usedám za volant obytného vozu. Je velký. A když píšu velký, tak myslím opravdu VELKÝ. Nic takového jsem ještě neřídil.  Délka 7.43 m, šířka 2,33 a výška 3,20. Ze začátku jedu jak pos..., ale postupně si zvykám a dostávám auto "do ruky". Do Bělé se vracíme asi okolo 18.00 hodiny.