Do zákulisí...

Pondělní čtená (f)RACKA (zleva) Libor Ševců, Radek Kotlaba, Láďa Niklíček, lehce skrytý Vojta Hajný a Jitka Urbanová a Petr Havlík. Oba dny se zkoušelo. Pondělí bylo ve znamení dětského studia a (f)RACKA. Tady nutno poznamenat, že premiéra hry dětského studia, díky absencím všeho  druhu, je posunuta až do příštího školního roku. Tedy někdy na podzim nebo z kraje zimy 2019. (f)RACKA se nám podařilo přečíst v kompletní sestavě. Vlastně skoro podařilo. Krátce po zahájení zkoušky se představitelka Máši, Lucka Kroupová, musela vydat domů neb její ratolest utržila tržnou ránu na hlavě a jelo se na šití. Doufejme, že všechno dobře dopadlo. My zbylí, nešití, jsme přečetli celou hru ještě jedou a příští zkouškou 3. června už opanujeme jeviště. V úterý se především zkoušel a korepetoval zpěv na Mušketýry. Na pořadí byli Simča Matoušková, Radek Kotlaba a Jeník Hejdrych s Láďou Niklíčkem. Přístí týden pokračují Květka Horáková a Tereza Juhaňáková, která si zkouší i alternaci na slečnu Mort

  Za vším hledej... Mrštíka. Alois (Radek Kotlaba) a Vilém (Láďa Niklíček) v hovoru o ženských. Nedůslednost, nedůslednost, všechno je to jenom nedůslednost. Pořád mi to neštymovalo, kde jsem co přehlédl? Abych to vysvětlil, neseděl mi počet odehraných představení u Vávry. O dvě. Jedno jsem dohledal, zatoulalo se nám díky tomu, že jsme hráli dvě v jeden den (Víska a Houska) a v té době jsem ještě "recenze" představení nečísloval. Takže jedno bylo z krku. Ale! Druhé představení pořád nic. Až mi pomohla statistika od Libora Ševců. Dneska se vůbec nemstil (interní vtípek). Ano, kdybych to psal vždycky všechno, hned... no tak jsem si za trest zadal básničku. Představení jsme odehráli doma v Divadýlku a bylo 50 diváků... Vávra v řádku Když marně hledáš představení, a počet her ti nevychází, potom, chlapče, hanba není, hledat, já vím - to nejde bez nesnází a těch slepých uliček! Když data pracně sbíráš, jak pytel rozsypaných kuliček. Však náhle, jupí, mám to! Tady v jednom řádku,

Korepetice na letní představení Mušketýrů pokračují. V úterý 14. května jsme se nejprve sešli představitelé královské rodiny a pan kardinál. Zapěli z plných plic a od 19.00 se zpívali dvě závěrečné písničky - finálovka a děkovačka.

Netrpěliví odběratelé blogu DO ZÁKULISÍ... tehdy jsem to všechno psal ručně - toho inkoustu. Rameno vpravo patří Járovi Cimrmanovi Přátelé, čtenářové - jest mi opravdu velikou ctí, že vám mohu oznámit, že jste přesáhli 4000 návštěv na mém blogu. Vím, není to nic moc, jsou jiní kofři, ale pro mě je to číslo neuvěřitelné. Nic podobného jsem si neuměl ani představit, když jsem v lednu zahájil pravidelnou činnost. Radostné, že to co dělám, byť s chybami (někdy faktickými, někdy bohužel i pravopisnými) zajímá ještě někoho jiného než mě. Pokud se vracíte a nejste jen náhodným návštěvníkem - staňte se pravidelnými odběrateli. Ty mám zatím jen čtyři 😄. Takže šup, šup. K odběru se hlaste na hlavní stránce vlevo nebo hned pod nadpisem. Váš Petr Matoušek  

Kulturní dům v České Kamenici je krásná budova, příšerně "doprasená" socialistickou dostavbou. Betonová stříška na vchodem budiž toho důkazem. Naše sobotní představení Bé5 (Bylo nás pět), mělo netradičně časný začátek. První tóny scénické hudby se podle plánu měly rozezvučet ve 13.15. Cesta do České Kamenice proběhla v pořádku stejně jako nakládání v devět hodin. Naložil jsem pak Petra Havlíka a Radka Kotlabu a vyrazili směr Böhmisch Kamnitz, se zastávkou v Bělé (Marcela Paterová) a ve Starých Splavech (Bája Kučerová). Na místě jsme byli asi v jedenáct patnáct a čekali na naše "okno" v programu abychom mohli začít stavět. Nejprve se naše osádka uvelebila v divadelním baru (káva, čaj, sušenky) a pak se přesunula za dědou Vaškem a Honzou Jíšem do restaurace U kašny. Objednali jsme si, já bohužel tak špatně, že od té doby mi není zcela volno. Přiblížil se okamžik hraní a my šli na to.  Vím, že se těžko hodnotí představení z jeviště, ale já měl pocit, ž

Muzejní noc v Mnichově Hradišti Pánové Schäferling, Žilka a Kropáček (Kotlaba, Weiss, Matoušek). Foto: Líba Mikulecká 10. května 2019, Mnichovo Hradiště Titulek není obskurním odkazem, či nevhodným dvojsmyslem. Je to prosté varování, že paní Moučková při vytírání hlavního sálu Okresního domu, vodu rozhodně nešetří. Zkrátka v Mnichově Hradišti opět po roce vypukla Muzejní noc. A protože si rádi hrajeme na základě několika historických faktů a vymýšlíme krátké příběhy nemohli jsme v Hradišti chybět ani letos. Pánové Schäferling, Žilka a Kropáček řešili na svém zasedání vše důležité od železniční trati do Českého Dubu, přes rozličné oslavy (Palacký, Franc Josef a zrušení roboty), skalní byty, cesty a pomníky padlým z roku 1866. Na závěr jsme zapěli Hej slované a nejedno oko se zalesklo, a nejedn úsměv zamrzl. 😋 Okolo sedmé dorazila posila (Libuška Mikulecká s bříškem a lahví). Taky nás vyfotila. Naše vystoupení (stejně jako několik dalších po celém Hradišti) zhlédlo odhadem tak

Čert Haramáš (Jeník Hejdrych) a máma Škubánková (Hana Jiránková) Byla by škoda, nepřipomenout si jací jsme byli v roce 1994. Fotky najdete tady.

Zleva: Hana Jiránková ml., Ivana Červená (později Matoušková, moje druhá žena), Renata Nechutová, Jiří Prokeš, Hana Jiránková, Petr Matoušek, Radek Kotlaba, Jiří Vostatek,Vladimír Buriánek (říkali jsme mu "baťoh", protože chodil s malým baťůžkem) a Jeník Hejdrych (Foto: Pavel Štoll) Otevírám šuplík vzpomínek na různá divadelní místa, kterými jsem prošel, na lidi které jsem potkal. Někdy to to byla veliká radost, někdy čest, někdy to bylo k vzteku. Vzpomenu i na události, které se okolo rozličných jevišť a představení udály. Budu se snažit popisovat všechno tak jak bylo, nebo spíš - tak jak si to pamatuji. Pokusím se přiblížit jaký ve mě zmíněné události, místa a osoby zanechali pocit. Svoje vyprávění nebudu řadit chronologicky, spíš budu těkat, tak jak si vzpomenu. Správě uhádli jste - to první je hodně pracné a bolí z toho hlava. Taky se modlím abych našel nějaké fotky. Tehdy se tolik nefotilo. A mě se fotky občas ztrácí, mizí v čase. Uvidíme. Vracím se do let 1994

Královna Anna Rakouská (Simona Matoušková) a Ludvík XIII. (Radek Kotlaba) Letní sezona se blíží a my začínáme oprašovat (divadelní žargon, ale asi všem srozumitelný - oprášíme kdysi nabyté vědomosti) představení na hrady, zámky a letní scény. Zatím jsme se společně vrhli na korepetici písní. Zkouška byla zatím jen první, informativní. Za pomyslný klavír zasedla Markéta Rýdlová, která nás provede úskalími notového záznamu tak, abychom diváky potěšili a ne poděsili. Herecké "oprašovačky" přijdou na řadu v červnu. -mat-

1. čtená na (f)RACKA (zleva: Marcela Paterová, Tereza Juhaňáková, Lucie Krupová, zády Radek Kotlaba, Jitka Urbanová, Libor Ševců, já - Petr Matoušek, za mnou v zákrytu Láďa Niklíček a fotil Petr Havlík. Úplně chybí Vojta Hajný, bude na příští zkoušce. Původní text jsem výrazně seškrtal, něco málo dopsal a společně jsme si to přečetli. I když zásahy do textu nejsou (oproti jiným hrám) razantní, přesto doufám, že výsledný tvar se bude blížit komedii jak nejvíc to půjde. Budeme hledat situace a nahlížet je z veselejšího úhlu, aby se diváci neubránili smíchu. Tedy tak, jak Čechov svou hru původně zamýšlel. Zda se nám to povede uvidíte v zhruba v říjnu.  A choďte do divadla - je to normální 😎 -mat-

A bylo by to dobré bydlo býti bidelníkem... aneb Inovace v režii Dětského studia Dětská zkouška začala standardně v 16.00. Chyběla Bětka a jedna z Aniček (máme ve Studiu tři). Na fotografii stavíme složitou scénu, kde se objeví i dvojníci. Abychom zamezili zmatku na jevišti využil jsem i poslední výkřik scénické techniky. Bidlo. Takto bez námahy obsáhnu celé jeviště. A navíc se pomůcka dá použít i jako donucovací, či výchovný prostředek. Pozn. 1: Samozřejmě žertuji. Žádný z našich malých svěřenců neutrpěl žádné újmy. Pozn. 2: Pozn. 1 byla určena pro úzkostnější typy rodičů. My ostatní víme svoje...😉 -mat-

Jak děvčata vidí zrcadlo nevydrží a musí se v něm vzhlížet...:) (zleva - Simona Matoušková, Tereza Juhaňáková, Blanka Kučerová, Katka Luňáková)   Páteční představení Vávry se odehrálo v příjemném prostředí dobrovického divadla. Díky tradičně vstřícné přátelské pomoci místního souboru se nám podařilo rychle postavit scénu, nasvítit a nechat se přivítat starostou Tomášem Sedláčkem (mimochodem ten si u nás zahrál v letním přestavení NOC NA KARLŠTEJNĚ roli Štěpána, vévody Bavorského v roce 2016). Děkujeme za milé přijetí.  Vávra přilákal do sálu více jak devadesát diváků. A podle reakcí, které bylo možné odezírat a "odeslýchat" ze sálu tak se bavili. Na scéně všechno frčelo jak má. Pár fotek ze zákulisí najdete zde . Ztráty: Honza jíše zapoměl kostým (komplet) v šatně. Je máj, čas lásky a piva. To se dá pochopit 😉. Nálezy: Simča našla v kronice představení ve kterém hrála v Dobrovickém souboru malého vodníka, ovšem  její jméno nebylo na soupisce osob a obsazení.

Maryša (Tereza Juhaňáková) a starý Lízal (Petr Havlík)... Pátá repríza Vávry proběhla včera, ve čtvrtek 2. května před cca 30 diváky. V roli Strouhalky se  poprvé představila Katka Luňáková. A zhostila se své soukromé premiéry se ctí. Všechno běželo, jak mělo. K žádnému lapsu nedošlo. Diváci se bavili. Dokonce se narodilo i pár nových vtípků, ale musíme pomalu, opatrně přidávat, abychom si to naše představení nerozložili. Navíc Maryška (Terka Juhaňáková) oslavila před pár dny magických osmnáct let, takže jsme měli v sobě skvělé chlebíčky a výborný medovník s ořechy. Někdo (já) i pět od každého. Snad to nebylo na výkonech znát. Dnes, v pátek od 20.00 s Vávrou v Dobrovici. "Přiďte pobét" protože chodit do divadla je normální. -mat-