Do zákulisí...

  Vztah Anny a Motla je zpočátku velmi harmonický (Alžběta Matoušková a Martin Weiss) Sedmnácté uvedení Prodavačů snů bylo v mnoha ohledech nové. Začněme výčtem změn, které se odehrály ještě před představením. Kačka Rosocová se chystá na roli maminky. To už jsme psali několikrát, ovšem teď došlo na střídání v roli Anny a tím byl spuštěn dominový efekt přeobsazení. Do role Anny se posunula Bětka Matoušková, na její uprázdněnou roli Rivky se posunula Simonka Matoušková a na její původní roli Hannah naskočila Barbora Matoušková. Z toho je zcela jasné, že sestry Matouškovy postupně opanovaly představení :)) S tím byla spojena i tvorba nových dotáček, což zabralo jedno odpoledne. Zbytek této zkoušky jsme věnovali na základní aranžování scén mladého Motla a Anny. Další týden byly zkoušky věnované "židovince" úplně. Jak je u nás zvykem bylo to tak, "na střídačku", někteří kolegové mohli v pondělí, někteří jen v úterý. Díky Bohu, že většina mohla oba dny.  Všechny přípravy

  Neotřelý pohled na jeviště v Brodcích během hry. Skutečně ze zákulisí... Lízalka dostala pěstí! Maryša na zemi po útoku své matky! Vávra si s Bučkovou v posteli už nic nezadře! Takové a podobné titulky byste mohli číst, kdyby blog Do zákulisí byl bulvár. Co se tedy dooopravdy stalo? V sobotu 13. dubna nás čekalo představení v nedalekém městyse Brodce nad Jizerou. V 16.00 hodin se nakládalo u "kulturáku" a pak jsme vyrazili směr Brodce. Herecká sestava byla běžná až na jednu výjimku - místo Honzy Jíšeho se role Tomáše Stróhala ujal již po několikáté kolega z benáteckého souboru Vojta Hajný. Kolem páté bylo vše připraveno a tak jsme vyrazili na malé (velké) pivko a malinovku do nedaleké hospůdky. Po návratu jsme dosvítili, dozvučili a šupky do kostýmů. Snad díky příjemnému, skoro až letnímu počasí venku se návštěva brodeckých zastavila na čísle 27. Rozlehlý sál místní Sokolovny tak působil poněkud prázdně. Dokonce i tak zněl. Nezvyklý prostor jsme patrně trochu podcenili, pro

  Naše drobotina...tedy v předu vzadu, staré kusy. Musím se přiznat, že představení pro škodovácké odboráře jsme snad nikdy nehráli. Tedy pokud nepočítám Adventní putování, to je tak samo sebou, tam jsou hlavní děti. Ne, že by odboráři byli nějací mimozemšťané, to ne. Ale přece jen jsem si říkal jestli se potkáme, právě u Těžké Barbory, na stejné vlně humoru. A byl jsem velmi mile překvapen, především jejich chutí bavit se. Nejen že u nich bodoval původní text, ale i naše novodobé vtípky. Tolik k divákům, kterým nezbývá než tleskat a přát si, aby se k nám opět vrátili, třeba v běžném divadelním provozu. A teď my na scéně. Představení v podstatě běželo svižným tempem, ale přece jen pár drobných lapsů, či chybek jsem jako hnidopich a režisér zaznamenal. Snad největší - pro mě - průšvih byl po objevení děla Těžká Barbora, kdy se na scéně dohadují starosta Van Bergen (Jarda Bílek - ten měl mezi diváky nejvíc kamarádů, ještě donedávna tam  pracoval), Vandergrunt (děda Hájek), sýrař Krištof

  Strouhala a Lízalka, sestry jako řemen... (Katka Luňákova a Simona Matoušková) Představení našeho Vávry se opět objevilo na programu Tréglovy Bělé. A protože v tomto týdnu bylo divadelního hemžení jako ve skutečném divadle a protože bělskou scénu známe jako své boty, vzali jsme to zlehka a nijak speciálně se nepřipravovali. Hru máme pod kůží, jelo se bez zkoušky, taky nebylo kdy zkoušet, a tak jsme se okolo 15. hodiny sešli v Divadýlku. Tedy ne všichni, ale skoro všichni. V půl šesté bylo postaveno, tak jsme si užívali pohody, povídali, když tu někdo řekl: "Kde je Martin Weiss?".  Polilo mě horko. Ale pak jsem nad tím mávl rukou a odpovídám zase já: "Ten to ví, ještě jsme se o tom bavili na Stránově".  A někdo zas: "A seš si jistej, že to ví?” Polil mě chlad a před očima mi vytanula scéna z pondělka. Že by hrdina od Benátek, který skočil z fleku Drákulu, že by zapomněl..., no, ale už jsem byl trochu zviklaný. A tak jsme ho vytočil. Je slyšet zvuk oznamovacího

    Jedna z nejmladších členek Divadýlka, tanečnice, moje dcera a recitátorka Barča Matoušková se dnes účastnila okresního postupového kola Dětská scéna v Mladé Boleslavi. Soutěžila ve IV. kategorii s textem Jiřího Suchého, SESTRA. A rozhodně se neztratila. Co neztratila! Postoupila. Z každé kategorie postupují vždy dva recitátoři o level výš. Bára tedy jede na krajské kolo do Kutné Hory. Kdo máte rádi Divadýlko, či znáte Barču, držte jí 22. března palce. Hraje se o "republiku" o Svitavské finále. Já vím, že nejde o pořadí, o stupně vítězů. Ale co naplat, někdo postupuje. Takže to vlastně soutěž je. A Barča je na bedně.  P.S.: Její fotku nemám, takže až z Kutné Hory. Zatím musí stačit diplom. A choďte do divadla, takových šikovných lidí máme víc... -mat-

  Včera si naše Barunka zkusila novou roli - zvukařku. A zvládla to skvěle. Tady v plné práci s dědou Vaškem Včera (26. března) jsme hráli po dlouhé době v Mnichově Hradišti. Naposledy jsme tady stáli na jevišti někdy kolem roku 2012. Asi s představením Malá Vánoční povídka. Ale nevím to přesně. Tentokrát jsme přivezli naši Bé pětku. Tedy Bylo nás pět. (My to tak zkracujeme) Nakládalo se už ve čtyři odpoledne. Samozřejmě, když jsme před čtvrtou dorazili, děda Vašek měl většinu rekvizit a kostýmů již přenesené do foyer. Je to prostě "stachanovec". Spolu jsme už jen přinesli sloup a Bára se Simčou pár drobností. Začali jsme tu drobotinu nakládat dědovi do auta a dorazili další - Honza Jíše pro největší část scény (sloup), Blanka Kučerová, Radek Kotlaba, Libor Ševců a David Durdis. Toho jsem zapomněl vyzvednout doma v Bělé. A když mi před 16. hodinou volal, docela ve mně hrklo. Sakra, to jsem blbec. Čučel jsem na ten telefon a mrmlal, Ježíš já na něj zapomněl, až mi Simona musel

Představení Těžké Barbory uzavíralo Noc divadel v Divadýlku   Opět po několika letech jsem se vrhli do pořádání divadelní noci. Možná se vám zdá, že jsou teď každého půl roku. Máte pravdu, ale jen letos. Díky tomu, že se podzimní termín kryl se 17. listopadem, přesunul ho pořadatel a koordinátor v České republice Institut umění - Divadelní ústav, na jaro. A to do týdne který je plný "divadelních svátků". Světový den divadla (27. 3.), Světový den divadla pro děti a mládež (20. března) a Světový den loutkářství (21. března). A jaká byla ta divadýlkovská Noc divadel? Myslím, že to bylo povedené. Organizace nezaskřípala, ač se na jevišti měnily jednotlivé žánry. Jako první uvedlo hostující Divadlo Náplavka hru Mrzák Inishmaanský, pod níž je podespán autor Martin McDonagh. Představení začalo v 15:00 a i s přestávkou trvalo do půl páté. Potom byla připravena premiéra filmu z autorské dílny Divadýlka na dlani Pistole. Scénář filmu vznikl podle stejnojmenné povídla Emila Hakla. Po uv

  Maryša (Tereza Juhaňáková) a Vávra (Petr Matoušek) aneb jak to mohlo být. Skoro po půl roce na jednu zkoušku, představení pro 24 diváků. Je fakt, že doma hrajeme Vávru stejně často jako na zájezdech. A taky se pomalu blíží jaro. Vlastně to byl první jarní den, takže to zase nebyla tak malá účast. K zásadním problémům na jevišti nedošlo. Diváci se bavili, hra běžela tak, jak má. Snad jediná mimořádnost byla, že Maryša před představením sundala ortézu, po děkovačce si ji zase nasadila. Doléčuje si pochroumané zápěstí. Přátelé choďte na představení, choďte do divadla. Nás to potěší a vy se potěšíte. I když jaro tluče na buben, a noc se krátí na úkor dnů, už těšíme se na duben, hrajem Prodavače snů. A tady pár fotek z představení a zákulisí. Fotili: ze zákulisí Tereza Juhaňáková (ještě někdo) a Petr Matoušek. A představení opět skvěle nafotila paní Lenka Hýblová.

  Barbora Mráčková (Kateřina Roscová) a zády Pavel Syrový (Pavel Wieser)   Vy, kdo občas mrknete do mého blogu Do zákulisí... víte, že nedílnou součástí je obrazová příloha uložená na "foto úložiště" Zonerama. Většinou jde o moje fotky nebo fotky divadelních kolegů pořízené během představení. Většina z nich trpí hlavně nedostatkem světla, proto jsou někdy "mázlé" nebo neostré. Ovšem mají svou vypovídající hodnotu, stejně jako samotné představení, které je taky, tady a teď.  Čas od času chceme zachytit představení pro propagaci představení, zachycení toho, jak pěkně stárneme a zrajeme. A to se musíme obrátit na profíky. Naše Divadýlko spolupracuje se dvěma - Frantou Stýblem, který je také autorem i většiny videozáznamů našich představení či dalších dramatických počinů Divadýlka na dlani. A s paní Lenkou Hýblovou, která je autorkou fotografií na jejichž prohlídku vás právě zvu.  Tak se pohodlně usaďte a pojďme se společně pokochat jejím skvělým okem a rychlou spouští