Do zákulisí...

Takhle podobně vyprázdněná byla naše včerejší zkouška Poslední říjnová zkouška. Na místě byla Terka Juhaňáková, Míša Charvátová, Jitka Urbanová, Vojta Hajný a Petr Havlík a já. Přesto ze zkoušky sešlo. Zrovna to byl takový posaz - obsaz, který nám nenabízel nic delšího na zkoušku. Ale zase jsme byli dřív doma. A za tři neděle je premča. Takže tak. Hmmm. -mat-

Letošní první setkání a společné dlabání. Dýní i rizota... Zatímco muži život měří svět mílovými kroky svých snů a odhodlání, ženy umí vytvořit atmosféru a udělat z kusu země domov, místo pro život. Tak je to i u nás. Zatímco já se snažím roztáčet stroje kultury v Bělé a mladoboleslavském Divadýlku, moje Simona občas pozve naše divadelní maminky s jejich ratolestmi k nám a udělají dohromady všeobecnou pohodu. A protože je tu podzim a s ním i Památka zesnulých lidově dušičky, v anglosaském světě Halloween - vyhlásila Simona jako principálka 1. principálské dlabání . A tak se u nás v sobotu 26. října sjela ekipa divadýlkových maminek i mladých adeptů divadla. Tedy možná adeptů, ale to v tom byl čert aby ne. 😂 Jaká byla atmosféra uvidíte tady na fotkách a nebo uslyšíte v reportáži v Divadlením Kurýru. Jen v krátkosti popíšu průběh. Pokud to vůbec jde - protože to hemžení bylo mohutné. Dopoledne se dlabaly dýně. V poledne jsme se všichni nadlabali rizota a houbové polívky. Odpol

Treplev a Sorin - Vojta Hajný a Radek Kotlaba zpřesňují Včerejší zkouška byla ještě v menším obsazení než předešlé dvě. Je lépe napsat kdo byl, než naopak - Kotlaba, Hajný, Juhaňáková, Havlík, Ševců, Paterová a já (Petr Matoušek). Jeli jsme všechno co šlo, nakonec jsme skončili u druhého jednání Trigorin s Ninou - snažil jsme se aby herci věděli co dělají a proč, aby to vycházelo z nich, z pocitu. Někomu stačí ťuknout, někdo se musí trochu vést, ale celkově z toho mám radost. Ještě to musíme obléknout... Tedy ne že by včera zkoušeli jen tak. Dvanáctého listopadu tu je za chvilku a to je focení. A propos focení - tady jsou fotky autor Petr Havlík

Takhle to vypadá u Sorina na zahradě - bude divadlo Pondělní zkouška, díky ohlášené absenci Radka Kotlaby, byla věnována hlavně prvnímu a druhému jednání. Dodělali jsme vystoupení Niny Zarečné (Terka Juhaňáková). To bylo zatím jen "nahozené". Krom toho jsme dělali i na dalších drobnostech. Detailech. Další zkoušky v úterý, čtvrtek a další úterý budou obdobně laděné. Tedy pojedeme po kouskách, budeme zpřesňovat. A hlavně fixovat. A listopad bude věnovaný jen projíždění. Fotky ze zkoušky. -mat-

Pilujeme třetí jednání - Trigorin a Zarečná (Ševců a Juhaňáková) Třetí jednání. Opět pilujeme drobnokresbu. Chybí Treplev (Vojta Hajný) a Pavlína (Marcela Paterová). Na začátek Máša a Trigorin. Po chvíli musím zkoušku zastavit. Něco není v pořádku. Ujasňujeme si pocity se kterými se postavy dostávají do scény a jejich proměny. Cca po dvaceti minutách je scéna ok. VYpadá úpnlně jinak, A jdeme dál. Pracujeme postupně na dalších kouskách ze třetího dějství. Fotky z úterý skoro nejsou. Jen tahle jedna. Prostě jsme moc pracovali a míň dokumentovali. -mat-

Rychle projet text - Matin Weiss, Bája Kučerová, Petr Havlík Radek Kotlaba a Anička Šimůnková - včerejší posila z Benátek Málo platné, tenhle týden je fakt divadelní. Alespoň pro pár z nás. Včera byl na zámku Stránov další z řady tajemných večerů. Hosté kromě potěchy svého půnebí, mohli zapojit i své šedé buňky mozkové při řešení našeho divadýlkovského příběhu POKLAD. Celý večer tak byl provoněn nejen gurmánskou krmí, ale i trochou napětí. V roli Anny Marvanové poprvé vystoupila Anička Šimůnková z benáteckého souboru Bazilišek. Po Líbě Mikulecké a Týně Licinbergové, které obě v této roli otěhotněli a hlavně již povily svá robátka bylo nutné hledat záskok. A los padl na Aničku. Ta se role paní domu ve všech směrech ujala se ctí. A na závěr bylo bramborové pyré s vepřovým řízečkem ala Stránov. Choďte na Divadelní večeře - my je máme rádi. -mat-

Naše herečky položily květiny k hrobu Maryši a Felixe Turkových V nedělní ráno, bez ohledu na stav našich šťáv jsme se vydali k nedalekému místu konání předobrazu našeho Vávry. A to do Těšan. Do místa kde se odehrává tragédie bratří Mrštíků Maryša. Zastavili jsme u rodného domku Maryši Horákové, naproti kostelu sv. Barnabáše. Pak jsme příjemnou procházkou došli ke starému hřbitovu. Tam děvčata položila růži na Maryšin hrob. Na hřbitově jsme našli i Horákovi. Tedy jejich hroby. I Bučkovi tu leží. Jen Strouhalovi jsme nenašli. Ale třeba jsme špatně hledali. Při odjezdu, si Radek Kotlaba ještě všiml že v čekárně je vylepený plakát na Hody v Borkovanech. Tam jak je konzum přece. 😂 Samá známá jména... A tady ještě fotky z neděle. Tak to jsem ještě chtěl. Choďte do divadla a někdy i na hřbitov. Zvlášť, když tam leží divadelní postava... -mat-

Při představení byla dobrá nálada nejen v hledišti, ale i v zákulisí... Petr Havlík aka "Lézal" Na představení do České Lípy jsem se těšil. Jednak jsme tu nikdy nehráli, štace je to takříkajíc za rohem a místní soubor patří mezi aktivní soubory s širokým záběrem a zajímavými inscenacemi. Tak se konečně potkáme. Cesta proběhla v poklidu. Počasí bylo slunné a mnohé stromy podél cest už začaly navlékat pestrobarevný podzimní šat. V divadle nás čekali a tak šlo všechno jako na drátkách. Za chvíli bylo postaveno, a zbyl čas na poklidné klábosení u piva nebo kávy. Postaráno o nás bylo od začátku. Káva a čaj byly v šatně, pivko či vodu, chlebíček nebo preclíky si mohl každý koupit sám. Informace, že na nás je prodáno v předprodeji 180 lístků nás potěšila. Skoro až překvapila. A stejně nás po 19.00, kdy představení začalo, těšila i překvapovala pozornost diváků. Jejich smích, který provázel představení vyústil v upřímný dlouhotrvající potlesk. Děkovali jsme se snad pět nebo še

Tohle jsou chvíle krátce po příjezdu do Velký Němčic - ráno už se totiž nechtěl fotit vůbec nikdo... Říká se konec dobrý, všechno dobré.  I když nebylo některým po ránu nějak zvlášť volno, dokonce jedné duši bylo spíš nevolno, v celku to všechno dopadlo dobře. Dokonce výborně. Všichni jsme v pořádku dojeli domů, sice pravda unavení. Ona ta prohlídka sklípků je vysilující, člověk je pořád ve střehu. Aby neuklouzl, aby něco neshodil, aby něco neshodil někdo jiný, abych byl zapojený(ná) ve všech debatách, které právě probíhají a přitom ještě vydal oficiální komuniké k turecké agresi, výnosu hlav starosty (o bylo práce než jsem pochopil, že je to funkce a ne zvláštní označení odrůdy), tu k plicní embolii nebo mozkové mrtvici. No je toho spousta. Není divu, že se únava dostaví. Cestou jsme stavěli ve Svitavách na dobrý oběd a domů jsme se dostali po přeložení Vávry, tak kolem 17. hodiny. Ještě jsem u Hořic kupovali trubičky. Děkuji osobně všem kdo se podíleli na přípravě a realizaci

Kdepak Morava - Amerika to byla - Snídaně ve velkém stylu Ráno ve Velkých Opatovicích bylo pro mnohé kalné. Zvlášť pro našeho dědu Vaška Hájka, který se probudil s tak hlubokým hlasem , že by se za něj nemusel stydět ani Miroslav Moravec nebo slavný zpěvák Silva, co v |Moskvě zpíval dolní C. Trochu nás to vylekalo, ale děda se držel statečně a kloktal slivovici. Celý den. V průběhu dne mluvil chvíli jako černoch, pak zase jeho hlas připomínal rockového zpěváka po šesti turné a třech tripech. A když už jsem u dědy - všechna tři představení mu velmi sedla. Hrál naprosto úžasně. Takže dědo palec nahoru. Ale pojďme dál. Vyrazili jsme do Židlochovic, kde jsme měli hrát od 16 hodin. Ještě před Černou horou jsme zastavili u čerpací stanice Eurobit a skočili si na snídani do EB Dinners. Rázem jsme se ocitli v šedesátých letech v Americe, v Bílém domě byl J. F. K. a svět byl v pořádku. To všechno podpořeno ještě hudebními fláky z těch let. A hlavně - snídaně naprosto - wow - míchaná v

Po představení jsme se vyfotili s pořadateli - bylo to milé setkání (foto Petr Havlík) V pátek 11. října po 15.00 vyrazilo Divadýlko na své, historicky první, Moravské turné. A jedeme s Vávrou. Skoro se mi chce říct, do jámy lvové. Hlavně kvůli nářečí. Tak uvidíme. Cesta vedla nejprve do Bělé u Jevíčka. S Petrem Nárožným, tamním starostou se známe už dlouhá léta z akce Není Bělá jako Bělá, kterou připravujeme už víc jak osm let u mě v práci - v Městských kulturních zařízeních v Bělé pod Bezdězem. Cesta byla pohodová, pan řidič Kašpárek  jel moc pěkně a až zanedbatelné zakufrování přes Jevíčko naprosto bez chyby. Uvítání bylo vřelé jako vždycky, podpořené stopičkou místní slivovičky - zvané Bělouš. (V rámci není Bělá jako Bělá vznikl stát složený z jednotlivých Bělých utopených v moři Čech a Moravy - a jsou ustavena i různá ministerstva. A Bělá u Jevíčka má na starosti ministerstvo financí - a naše měna je Bělouš. Oni vyrábí ve svých pálenicích toto tekuté zlato.) Místní byli mi

Další díl Divadelního kurýru míří přímo do vašeho ucha Je to pravda! Týden po první vydání je tu další díl Divadelního kurýru , divadelního občasníku informujícího posluchače o dění na amatérské scéně. Především zde naleznete podrobnější seznámení s Divadýlkem na dlani, dál rozhovory s herečkami připravované inscenace (f)RACEK, v sekci pozvánek na představení i první vlaštovku na okolní divadelní soubory a mnoho dalších zajímavých zpráv. Novinky budou jistě přibývat a tak se můžete přihlásit k pravidelnému odběru našeho nepravidelného občasníku, který bude vycházet jak dovolí život. Najít ho můžete hned v několika službách poskytujících prostor pro podcast. Spotify Audiolibrix Google podcast - Googlu trvá trochu déle - zatím tu je jen první díl Breaker RadioPublic - tady zatím také jen první epizoda Když už nemůžete být právě teď v divadle, alespoň o něm poslouchejte. Přeji vám příjemný poslech. -mat- 

Úterní zkouška završila hrubé práce na (f)FRACKOVI. Všechno je postavené a nahrubo otesané a tak zbývá jen projíždět, projíždět a projíždět. A učit se text. A zpřesňovat. A být co nejvíc uvěřitelní. Prostě takové drobnosti .😊 Už teď si můžete na našich stránkách rezervovat lístky na 21. listopadu. Premiéra se blíží. Pokud se chcete dozvědět víc, můžete si najít další číslo Divadelního kurýru a poslechnout si rozhovor s ženskými postavami z připravované inscenace například na Spotify.  Žijte divadlem, protože to je normální. -mat-

Dětská zkouška, opravdová první po prázdninách, odhalila velké mezery v textech snad všech zúčastněných mladých adeptů. Čeká nás perná práce, a asi nás bude čekat i nějaké to sobotní soustředění navíc. Ovšem jedno pozitivum zkouška měla - nikdo nechyběl. -mat-

Trochu jsme se věnovali i kostýmům Pondělní zkouška byla opět v drobném personálním oslabení. Konstantin Treplev (Vojta Hajný j.h.) byl nastydlý, léčil se a tak jsme začátek zkoušky věnovali kostýmům. Máme víceméně jasno, teď nás čeká realizace a úpravy, tak aby dostaly všechny postavy patřičný šmrnc. Asi v sedm jsme začali zkoušet. Projeli jsme první dva obrazy. Všem chyběly kusy textu, musíme se učit milánkové. Premiéra se blíží a odsouvat jí nebudeme. Nicméně, zkouška nebyla úplně marná. Alespoň si každý sám mohl odzkoušet, co mu v textu "hapruje" V úterý 8. 10. doplníme poslední části 4. dějství a pak se bude jen opakovat, opakovat a opakovat až do úplného zblbnutí. Pardon - zvládnutí. -mat-

Tropicaruim v Budapesti má ve své nádrži i žraloky Dneska (sobota 5. října) je venku opravdu šeredně - prší, teplota klesala na pouhých devět stupňů. Nejvyšší chvíle ohřát se při vzpomínkách na léto. Navíc musím dotáhnout reportáže z našich báječných prázdnin. Začínám listovat a pomalu se vracím do neděle 28. července... Přes Budapešť do Podhájské Nedělní ráno po bouřce bylo o poznání chladnější než sobota. Ale to bylo celkem osvěžující. Po snídani jsme vyrazili po maďarské dálnici na kratičkou cestu do metropole. Asi padesát kilometrů nás dělilo od Tropicaria v Budapešti. Cesta uběhla bez zajímavých příhod a my zhruba do hodinky parkovali na velikém parkovišti před obchodním centrem, kde je tohle největší mořské akvarium umístěné. Koupili jsme si lístky a "vpluli" dovnitř. Zrovna když jsem vešli mezi ryby, vzpomněl jsem si, že jsem v autě nechal batoh s noťasem a tabletem a už jsem viděl jak mi to nějaký Maďar bere. Nedalo se nic dělat musel jsem si pro něj. K autu

RICHELIEU: Už jste to slyšel Mazarine? Příště už budeme zpívat na vlastní porty. Tedy my dva budeme zpívat zcela určitě. Zbytek bude mít ty porty... Divadýlko na dlani podalo v září žádost o grantovou podporu u NADACE ROZVOJE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI a dostalo na částku 309 tisíc na sadu deseti pěveckých mikroportů. Vše bude zabaleno do odpruženého racku, takže se nám s nimi bude velmi dobře cestovat. Technika bude využita jak pro naše letní plenérové hraní,v dalších představeních, tak i pro dětské divadelní studio při znovu uvedení představení Dobrodružtví kocoura Modroočka. Máme velikou radost. A děkujeme. Choďte do divadla - teď už budeme i venku zcela ozvučení. -mat-

Divadelní kurýr vycválal na pole audio a podcastu. Ano je to tak a stalo se tak oficiálně včera 3. 10. 2019. Pilotní díl si můžete pustit přímo na SPOTIFY (zároveň se můžete přihlásit k odběru dalších dílů). Samozřejmě můžete reagovat, posílat náměty a tak podobně. První díl je krátký něco málo přes sedm minut, další díly by měli mít stopáž o trochu delší, ale nepřesahující čtvrt hodinku. Tiše - slyšíte už cválá... Poslouchejte o divadle - protože to je normální. -mat-

VELKÁ JEVIŠTNÍ SKRUMÁŽ Máša Medvěděnková, Pavlína Šamrajevová, Irina Arkadinová, Boris Trigorin, Konstantin Treplev, MUDr. Dorn, Medvěděnko a Sorin (foto Nina Zarečná) Dnešní zkouška si vzala na paškál poslední dějství inscenace. Sice nám avizovaně chyběl Šamrajev (Petr "Tuplák" Havlík), který hájil divadýlkovské barvy v Mnichově (překvapivě ne Hradišti) na Oktoberfestu. Přejeme zdárný návrat domů. My zbylí, vyschlí a žízniví jsme se sešli po 18.00 v Divadelním sále domu kultury a pustili se do Čechova. No pustili. Stačili jsme se dostat cca do poloviny posledního, čtvrtého dějství a to za oponu tahala půldevátá. Opět zněl sálem místy smích, ale jinak se pracovalo soustředěně a myslím, že nám (f)RACEK pod rukama pěkně roste. Od příštího týdne budeme jen projíždět a zpřesňovat. Rekvizity a kostýmy - to je další velký úkol. Premiéra je stanovena pevně na 21. listopadu v 19.30 - lístky si budete moci rezervovat už brzy. Co nevidět se vyptáme našich hereckých kolegů a kol