2022_11_04, Divadlo Radnice Bakov n./J., Prodavači snů; [No. 7]

 

Pohled z žabí perspektivy na představení v Bakově nad Jizerou

Páteční 4. listopadu byl opravdu podzimním dnem plným deště a pochmurně stažené oblohy. V divadle Na Radnici bylo ovšem teplo, sucho a příjemně. Tedy hned po tom co jsme vytahali celou naši divadlení "výpravu" do schodů. A tak příjemný zpestřením před představením bylo nejen dořešení plzeňských lahvičku z místního copu (nejmladší členokou naší herecké trupy - naší Simonkou), ale také ekvilibristický kousek Láďa Niklíčka, který plavným sesunem, zajel v šatněpod stůl a tím se pak také přikryl. Leč placatice, které obdržel od Martina Weisse, našeho medového dodavatele (šlo o víčkovici) zachránil drže je vysoko nad hlavou. 

Prvním nasezením prošel také náš nový projektor, který fungoval naprosto skvěle. Za osvětlení a zvukem seděl zkušený Lukáš Prokorát. Patrně jsme ho svými výkony zaujali několikrát tak, že i on, profi matador, několikrát zapomněl reagovat a sem tam videla světla trochu déle,. Ale chybky by se pohodlně počítali jen na jedné ruce a ještě by zbylo dost prstů volných. 

Když jsme u chyb a kuriozit. Hned na začátku Roman Dušek pozdravil Motla, takovým podivným štěknutím (něco mezi člověkem a lachtanem), že jsme to zaznamenali na scéně všichni, a pokud mohu mluvit za sebe, lehce mě to polechtalo bránici. Na konci scény kdy má kaftan nechat Martinu Weissovi, to neudělal, a odešel do šatny, kde jej pěkně uklidil na štendr. Další veselá Romanova příhoda byla skrytá nejen diváků, ale většině kolegů. Roman se převlékal do role Mojšeho, přitroublého pracovníka pily a díky tomu že měl vlastně v pátek premiéru nevěděl jak se nosí malý modlitební šál TALIT. Bereme ho na košili a přes něj jde teprve vesta a popřípadě kabát. A Roman si ho vzal až na vrch, takže vypadl spíš jako mušketýr, novic. Ale to jen aby bylo vidět, pes e nasmějeme i v zákulisí. Pak všechny běželo velmi pěkně až po přestávce...

To se nám dlouho nevracel Libor Ševců (Josef) s flakónky mém ženy Idy (Katka Luňáková). A nevracel se, a my hráli dál, a nevracel se...uff na konec přišel. Diváci to asi nepostřehli ale tolik padlého kamení je snad jen v lomu. Hned jak jsem vyběhl do zákulisí, šeptám martinu Weissovi:"To jsme něco po...kazili my, nebo Libor...?", a  tak jsme se o tom chvíli dohadovali proč přišel pozdě, že jsem mále prošvihl svůj výstup, kdy jdu opilý, za Motlem. Neměl jsem ani lahve, ani kasičku... ale osvítil mě Hospodin, a kasičku jsem mu donesl, pár jsem jí "nechal na voze". Vzadu už stál Libor s připravenou kasičkou. No prostě dobrá souhra. 

Diváci se bavili, tleskali bylo to fajn. Takže děkujeme  místnímu souboru Tyl, mezi kterými máme řadu kamarádů. Ne všechny, protože se dost omladili a ne všechny známe. 

Zkrátka představení se povedlo a venku si klidně mohlo pršet, jak chtělo. Přátelé choďte do divadla, i když leje. Uvnitř je příjemně a většinou teplo. 

A ještě foto.