2019_07_05_Volyně_Vávra_Volyně,, [No. 10]

Foto z generálky

Kdo by se netěšil do Volyně. Zahrát si před divadelníky. Vím je to ošidné, někdy dokážeme být potvory. Znám to od sebe. Proto i tréma. Abychom to zas nepodělali, tak jak to pěkně umíme. Na přípravu nebylo moc času, ale všechno běželo jak na drátkách.
A začali jsme. Publikum bylo vnímavé. Bralo. Smálo se, nebo tiše sledovalo, a pak se zase smálo. Pocit z představení jsme měli opravdu radostný. Atmosféra byla, alespoň pro mě fantastická. Sedmkrát jsme se děkovali, byli jsme plní endorfinu.
Pak přišlo hodnocení. Průvodce celou Volyňskou přehlídkou, pan Tichý mi dal tričko, trochu jsem se styděl, myslím, že tu jsou další kdo by si ho taky zasloužili - Petr, Simča, Tereza... podle mě kdokoliv ze souboru. Všichni byli skvělí.
A pak...ledová sprcha. Odborná porota. "No, ono to jako všechno funguje, to jako je to efektivní, ale jako by...,/ já třeba vůbec nevěděla, čemu se lidi okolo smějí,ale asi to bude ve mě.../ dvacet minut mi trvalo než jsem se zorientoval v postavách, já si přečetl program a čekal jsem něco jiného..."
Už tehdy jsem pochopil jak těžko jsme byli pro porotu uchopitelní. My taky čekali něco jiného, jasné pojmenování nedostatků. Ne plky. Promiňte. Fakt jsme nepotřebovali plácat po rameni a říkat bylo to skvělý. Jen trochu upřímnosti, jen trochu konkrétnosti. Škoda, od odborného lektorského sboru bych tohle čekal. Vlastně pardon, jedna konkrétní věc tam byla - předěly byly a jsou dlouhé, vím to a je to moje chyba, kterou upravíme spolu s autorem hudby. Ale tohle je žalostně málo lektorský sbore...

-mat-