Rozhovor s Franckem
 |
| Martin Weiss v roli Adolfa Hohensteina v představení ZBOROV vzadu David Durdis (Foto: F. Stýblo) |
Martin Weiss. Znám ho od doby, kdy chodil do čtvrté třídy. A mohl jsme sledovat jak se mění, roste
a dospívá z dítě v chlapce, jinocha až k mladému muži. Jaký je teď? Slušný člověk, má rád humor - rád se směje a navíc je k tomu ještě vtipnej. Když byl v sedmé, osmé třídě, měl jsem takový pocit, že už jeho projev na jevišti stagnuje, že se zastavil. No vidíte nezastavil. To jsem pravdu moc rád. Ve Vávrovi ho uvidíte v poloze, kterou si zatím, dle mého nezkusil. Mladého prchlivého chasníka. Testosteron z něj jen prýští. 😊Tak dost chvály aby nám chlapec nezpychl...
- Martine neměl by sis už vyměnit fotku na webu?
Však já ti ji před výstavou 20 let Divadýlka posílal – dokonce v termínu – ale asi se ti nelíbila 😃 Je ale pravda, že ta fotka, na které mhouřím oči před sluncem, pořízená ještě v našem starém působišti v Debři nedaleko vchodu do našeho někdejšího divadla, už patří spíš do historie. (Aha, tak typicky jsem první otázkou dostal sám sebe. Mrknu se a napravím to 😂) - Poslední rozhovor s tebou byl v Kurýru uveřejněný 26. 2. 2010 – to je přesně na den osm let. Co je u tebe nového?
Řekněme, že jsem si vyzkoušel pár nových životních rolí, těch divadelních jsem si jen v celovečerních hrách připsal kolem osmnácti a teď už se nemůžu dočkat té nejnovější role, která mě v létě čeká – stanu se tatínkem. - Jaký je Francek? Je stejný jako v originále?
Přestože pár adaptací Maryši jsem viděl, originální text od bratří Mrštíků jsem nečetl, nemůžu tedy porovnávat. Francka ale vidím především jako upřímnou postavu. Upřímně miluje Maryšu, chce se o ni poprat a nesnáší ty, kteří se nad něho povyšují. Za mě sympaťák! - Jak se ti hraje s tvými jevištními partnery?
Výborně. Popravdě mě nenapadá, zda vůbec máme v souboru někoho, s kým by se mi nehrálo dobře. Myslím, že ve Vávrovi máme navíc zrovna poměrně dost silnou hereckou sestavu. Přestože Francek se v celé hře vyskytne jen párkrát, každý ten výstup stojí za to. A třeba dynamický výstup s Láďou Niklíčkem jako Vilémem Mrštíkem a později i Petrem Havlíkem jako Lízalem a jeho hůlčičkou patří zrovna k momentům, které žeru... To jsou ty chvíle, kdy si člověk na divadle může vyzkoušet i emoce, které jím obyčejně necloumají. S ostatními se na jevišti spíš míjím, ale musím uznat, že mě ve Vávrovi mimořádně baví Simona Matoušková jako Strouhalka, která umí jak rozesmát, tak vyvolat husí kůži, a taky Líba Mikulecká, která je v téhle hře od začátku zkoušení jako dryáčnická Strouhalka prostě přesná. - Není to naše pojetí klasiky svatokrádež? Nebo se máme pustit i do Tyla?
Mě by nějaký uctivý přístup moc nebavil. Na přehlídkách si kolikrát říkám, proč si amatérské soubory ty klasické kusy vybírají a hrají je tak, jak byly napsané. Když divák zná děj divadelní hry, o to víc doufá, že si jej herci získají hereckou akcí nebo nějakou netradiční interpretací. Když se tak nestane, nezbývá než si prohlížet třeba oponu, i ta pěkná ale za čas omrzí. Proto je mi daleko bližší divadýlkovský přístup: pojďme vesele prznit, hrát si s tématem a nakonec vyprávět třeba i úplně jiný příběh. Zrovna Tyl by nebyl můj sen, možná s nějakou mimořádnou stylizací, ale třeba takový Shakespeare... Ale ono, když je inspirace, dá se sranda udělat ze všeho. - Co se ti zatím v Divadýlku hrálo nebo hraje nejlíp – co hraješ nejraději?
Když se na to takhle zpětně podívám, já mám za sebou takovou kupu pěkných rolí: Muži ve zbrani a trpasličí strážník Potroublo, který se dvě hodiny proháněl na jevišti po kolenou, královský šenk Pešek v Noci na Karlštejně, kde jsem si vyzkoušel, jaké to je hrát, zpívat a šermovat i před několika stovkami diváků, Aramis v dalším letním představení, tentokrát v Mušketýrech, Hamiš ve Svobodným národě, Adolf Hohenstein ve Zborovu... A každé Vánoce samozřejmě malý Jakub Zachystal ve Vánoční povídce. - Nejlepší zážitek(ky) z Divadýlka?
Před očima mi letí celá naše cesta na Ukrajinu ke Zborovu a dojatí diváci přímo na bojišti u památníku, představení Noci na Karlštejně na hradech a zámcích před vyprodaným publikem, karaoke na vánočním večírku v Domě kultury, hraní v Činoherním klubu, festivalová atmosféra Hronova, kam jsme se podívali s Herci, skeče na zámku Loučeň a duch Loučeně... Je toho spousta. Divadýlko je prostě srdcovka! - Máš nějakou vysněnou roli nebo hru?
Bavilo by mě pokusit se o regulérní kabaret. V duchu dada, klidně s politickým obsahem. Myslím, že po těch letech, co jsme spolu v souboru strávili, už na sebe dost slyšíme a dovedli bychom dát něco takového dohromady. A bavilo by mě vyzkoušet si i pohádku. Třeba Pošťáckou, ale tu bych nechtěl hrát bez Petra Havlíka. 😂 Na žádnou konkrétní hru nebo roli si ale nemyslím. - Nechtěl jsi někdy zkusit režírovat?To víš, že už mě to napadlo. Jednu dobu jsem si už dělal i poznámky a večer nemohl usnout, protože jsem si představoval, jak nějakou situaci co „nejdivadelněji“ vyřešit. V tuto chvíli ale takovou ambici nemám. Až ze mě bude rentiér, začnu zase číst texty a dělat si poznámky.
- Další koníčky – vlastně ty chováš hmyz – tedy včely a krom toho?
To je pravda, včely mě baví moc. Líbí se mi, jak to kolem úlů voní, jak poctivá práce kolem včel je, i to, jak v tomhle oboru člověk pořád má co objevovat. Z jistých velmi přízemních důvodů ale bohužel musím každý všední den chodit do zaměstnání, což vzhledem k aktivitám spojeným s divadlem znamená, že mnoho volného času už se mi nedostává. Když ale je, rád buduju – vloni terasu kolem domu, letos altán, vyrábím vlastní úly, dělám změny na chatě. Prostě rád vypnu počítač a jdu něco tvořit rukama. - Tvoje nejoblíbenější jídlo a pití?Na domácí pečenou kachnu s bramborovým knedlíkem se zelím nedám dopustit, k tomu pivo, případně irská whiskey.
- TOP Kniha, film, hudba?
Od té doby, co nemám televizi, si poměrně aktivně rozšiřuji knihovnu. V poslední době mě nadchlo zpracování životních příběhů rodiny Mašínových v knize Jana Nováka Zatím dobrý, miluju ságu Píseň ledu a ohně (Hru o trůny), Zeměplochu nebo grafické romány, které kreslil Kája Saudek. Film, ze kterého bych si v poslední době sednul na zadek, mě teď žádný nenapadá. A co se muziky týče, nejčastěji si při práci pouštím Františka Segrada, Eddieho Vedera, Divokýho Billa, ale taky AC/DC, Guns and Roses nebo muzikály – obzvlášť
britskou verzi Bídníků. - Jak bys pozval lidi na Vávru. Proč by si ho neměli nechat ujít?O tom, že bude Vávra pěkné představení, jsme přesvědčení už poměrně dlouho. Nebývá totiž zvykem, aby šlo zkoušení tak rychle kupředu, herci kolikrát od začátku věděli, co se od nich chce, a abychom si po výstupu navzájem chválili, jak se nám daná scéna pěkně povedla. No,
a pokud to přece jen neklapne a líbit se vám nebudeme, pořád to máme pěkně oblečené a máme krásný selský nábytek. Tak snad mezi vámi případně bude dostatek scenografů 😂.
Martine, děkuji za rozhovor a my se na odpoledne můžeme těšit na dědu Boreše...
Komentáře
Okomentovat