2024_09_11_Prodavači snů, Kino Lysá nad Labem [No. 19]

 Foto před představením, které by se dalo nazvat "Vypadají dobře
a to je hlavní". Na fotce zleva Libor Ševců (Josef),
Katka Luňáková (Ida) a kousek Jitky Urbanové (Cipa).

 

 

V sobotu jsme zase vyrazili na zájezd. Tentokrát vlastně jen za roh, do Lysé nad Labem do místního kina, kde se konal druhý ročník divadelního festivalu Coolysa. Název má, jak vidno, řadu možností jak jej číst či vyslovovat. Pozvání od místního souboru Náplavka a provozovatele místního kina pana Fuchse nás potěšilo. Jednak pro to, že jsme se ocitli ve vybrané společnosti (Geisslers Hofkomedianten, Divadlo Šumperk s inscenací Tři testry, která byla nominována na letošní Thálii, divadlo Maso a divadlo Slaný).

Sraz byl určen na 16:00 před Divadýlkem. Naložili jsme výpravu na Prodavače snů. Nic nezapoměli (hle!) a vyrazili směr Lysá. Za půl hodinky jsme byli na místě a už se stavělo. Musím se přiznat, že nás trochu zaskočil prostor. Jeviště sice nepatřilo k největším, ale my doma taky nemáme obrovské jeviště. Nakonec se stal velkým úskalím malý schůdek, který nám zpočátku vůbec nepřipadal jako problém. Problém, který byl nakonec asi víc v našich hlavách než ve schůdku. Zkrátka - a teď budu mluvit je za sebe - teprve během hraní jsem zjistil, jak zdánlivá maličkost může člověka fakt rozhodit. Parkát jsem sám sebe nachytal, jak se na jevišti motám doslova jak vítr v bedně. Ale přesto jsme snad odvedli naši milovanou židovinku takovým způsobem, abychom se nemuseli stydět. Sice mi přišlo, že to není celé úplně ono, chyběla tomu šťáva, odšťuch, jak se řiká u divadla - chyběly tomu koule. Ale suďte z jeviště, to je jiná realita.

Kromě schůdku mě dost mrzel můj textový výpadek, který diváci ani nezaznamenali a v celém vyznění vlatně nemá žádné zásadní místo (takže to ani nebud podrobně popisovat), ale přece jen, sakra! A to že jsem si jednou spletl jméno - místo Mojšeho jsem posílal pryč Ezecha a nemohl si vzpomenout na jméno Agnes, to byla jen poslední kapka. Tedy alespoň pro můj pocit. Inu, bylo to občas veselé. Navíc díky tomu, že nejvíce alternovaná role Árona (tři herci) mohla být odehrána jen Romanem Duškem, který je také zaskakující osvětlovač a zvukař a nemohl Lukáš Prokorát, tedy hlavní osvětlovač a zvukař, všechno bylo trochu komplikovanější. Svítila na jednu zkoušku moje Simona. A krom dvou maličkých chyb svítila, zvučila a pouštěla videa naprosto skvěle. Vlastně kdyby se nám na to vybodla, nehráli bychom nic.

Diváků bylo 19 platících, což v kině s asi sedmedesáti místy bylo trošku poznat, ale byli milí a podle reakcí jsme je docela bavili. Navíc jsem dostali skvělé pohoštění od pana kinaře, dvě skvěle obložené mísy a pití co hrdlo ráčí. Pan Fuchs dokonce měnil garderobu. Když jsme dorazili, byl v modrém obleku moderního střihu s kravatou, ale před osmou hodinou se převlékl do smokingu s motýlkem. Chyběl jen červený koberec ;-)

Na závěr musím říct, že jsme si židovinku po více než půl roce zahráli s chutí a rádi. Musíme víc jezdit. To kolegové a kolegyně určitě uslyší rádi a rády. 

Přátelé, choďte do divadla, i když se hraje v kině. 

Třeba hned 28. 11. na našeho oblíbeného Vávru doma v Kulturním domě.
A tady jsou fotky

-mat-