2019_03_04_Benátky nad Jizerou_Vávra, [rep. No.2]

 

Francek (Martin Weiss) a Evka Bučková (Bája Kučerová)
čekají na výstup během představení
v zákulisí benátecké Záložny

První repríza a hned zájezd? Ano, je to tak. Musíme si nastavit trochu drsnější podmínky. Příští týden nás čeká Rakovník a odborná porota "Wintrovek". Nesmíme se moc šetřit. Premiérové publikum bylo výtečné, ale potřebujeme někoho, kdo na nás nemá vazbu. Takže pondělní večer (4. března 2019) v sále Záložny v Benátkách nad Jizerou. Domluvil Honza Jíše, který je všude zdejší. Tedy, abych vysvětlil - je nejen členem Divadýlka na dlani, ale také místního benáteckého souboru Bazilišek. 
Scéna na nás v Benátkách už čekala takřka hotová. Technický předvoj (Honza, děda Vašek, Eliška a Daniel) měl sraz v místě konání už v 16.00. Zbytek přijížděl, různě. My (Simča, Petr Havlík, CD přehrávač s kabelem a já), lehce před 18.00 hodinou. Maličko jsme se zdrželi v kulturáku -  museli jsme vyzvednout CD přehrávač ve zvukové kabině Divadýlka a při té příležitosti, jsme vrátili železné postele vz. 10 (součást výstavy k 20. výročí Divadýlka, hráli ve Zborovu) na místo, kde původně stály. Prodejci cédeček, kteří tu měli pronajaté foyer, je neuměli dát zpět. Hanba jim.
Při našem příjezdu byli na místě nejen místní ochotníci (Bazilišek Benátský) pořadatelé dnešního představení, ale i Terka Juhaňáková a Láďa Niklíček. Technický předvoj nepočítaje. Bylo nasvíceno, trochu se ještě zvučilo, a stěhovalo se. Zanedlouho dorazil i Martin Weiss (s posádkou Líba Mikulecká, Blanka Kučerová a Radek Kotlaba). Po dokončení scény jsme trochu zápasili se zvučením a zpívali. Musím říct, i když předbíhám, že dneska se zpěv závěrečné písně moc nepovedl, ale nejen naší vinou. Vůbec jsme neslyšeli muziku, takže jsme trochu plavali.
Ale zpátky do Benátek a na začátek. Byl sotva čas malinko se občerstvit v místním baru a už jsme se spěchali přehodit do kostýmů. V šatnách panovala veselá atmosféra, žertovalo se, sem tam někdo odběhl dopřipravit si rekvizity, kontrolovat to, či ono. A bylo půl osmé. Světlo v sále zhaslo a ozvali se poletující vlaštovky, šum holubích křídel a zazněla úvodní melodie od Míry Exnera. (Mimochodem stále všichni čekáme netrpělivě na jeho odpovědi).
Publikum, ač nebylo složené výhradně z divadelníků, bylo nesmírně vnímavé a vstřícné, reagovalo pohotově, bystře a takřka každý konec obrazu odměnilo potleskem. Smích střídal smích, a to i na místech, kde jsme ho nečekali. Sem tam se smích přelil i za kulisy. Krásná scéna opilého Lízala (Petr Havlík), kdy chce Maryše (Terka Juhaňáková) oznámit, že jí vybral ženicha. Odehrává se na lavičce u levého portálu. Petr to hraje, jakože neví jak do toho, je takový nerozhodný. A dneska tedy obzvlášť, pořád otálel, sem tam se i zakoktal, až se Tereza na něj podívala a řekla:"Tatínku, vy jste nemocný?" Dost nás to vzadu rozburácelo, ale snad jsme to zadusili. A v takových krásných, hravých situacích se všechno pěkně vršilo a sypalo k závěru. Jsme už takřka před koncem. Blíží se svatba, všechno ze scény mizí, jeviště prázdné, já jdu na střed, sundávám klobouk, plné světlo...já se podívám nad lidi - hraju ten okamžik - tak dneska je ten slavný den - svatba.
A vzadu spadl horizont. Radek Kotlaba se zamotal při úklidu postele (v místě kde nebylo skoro vidět) do provazů, které tu velikou fotku s obrazy Lízalovi a Vávrovi rodiny držely na tahu, a všechno se poroučelo dolů. Sice to nespadlo úplně, ale tak podivně to pokleslo. Sedlo si to. Zatímco já se to vpředu snažil komentovat:"To je znamení" a podobně a získat tím trochu času, vzadu horečně pracovali Láďa a další aby tenhle kus látky napnutý na rámu úplně nespadl. Ovšem při té horečné práci zazdili, zabarikádovali Lízala, který měl vést Maryšu k Vávrovi špalírem. Vteřiny se vršily a Lízal bojoval s barikádou, což tedy nebylo vidět, jen jsme to tušili díky funění, které se ozývalo zpoza látky pozadí. Nakonec se Petr Havlík alias Lízal vysvobodil a všechno se zdárně dohrálo.
Diváci nám tohle technické zaškobrtnutí odpustili a velmi mile nám poděkovali potleskem, vraceli jsme čtyřikrát nebo pětkrát. Snad tedy byli spokojení. Po představení jsme domluvili s místními divadelníky, že nám představení takzvaně vrátí. V dubnu nebo květnu přijedou zahrát do Divadýlka představení Rue Bonaparte 17. A my se uvidíme už ve čtvrtek při další repríze Vávry. Přijdete? Tak se zatím mějte. Těšit se můžete na rozhovor s Mírou Exnerem 😉 a také se zítra ohlédneme za sobotním Masopustem v Bělé pod Bezdězem.