Do zákulisí...

Při představení vládlo v zákulisí napětí. Budou se smát? Jo - smáli se... Moc jsme se na to těšili. Pěkně si to užili, i když bylo jen deset diváků. Netřeba pátrat proč JEN. Hlavní bylo, že jsme se všichni bavili a navázali na přerušenou nit představením, které se v posledním roce hraje skoro samo. A co by to bylo za dobré představení, kdyby nám po něm nezůstaly střípky veselých vzpomínek. Ano, ano naše milé přebrepty. Tak ten první patří do říše zoologické. Radek Kotlaba jako kantor Alois Mrštík prohlásil o svém bratru Vilémovi: "Však je to varan vrtošivé ". A tak se místo kučeravého berana usídlil v Těšanech plaz z dalekých Komodských ostrovů. I mě, jako Vávrovi se dařilo. Nejdřív jsem pro svou bývalou mrtvou ženu pohřbil rčením: "...a dež se té mojí otevřela hlína" a pak jsem děti i dobytek "...zasypal žrádlem" . Pravda, takhle v klidu v pokoji to není nic zásadního, ale v zákulisí, každá taková změna oproti normálu je vítanou novinkou. Diváci byli opra...

Je moc hezké vidět vládního radu Sorina ve sportovním... V minulém týdnu proběhly ještě další dvě zkoušky. Trochu jsem je pominul, jednak proto, že jsem díky covidu vypadl z rytmu a taky proto, že proběhly celkem bez zásadních problémů. Všichni se do divadla těšili a práce byla veselá a radostná. A to jak na (f)RACKOVI, kde jsme si znovu zopakovali nový konec - Tarantinovský, ale i při Lokomotivě. Pravda, u téhle zkoušky jsem zrovna moc nevěděl co mohu očekávat, většinou se zkoušení Šílené lokomotivy táhlo, protože jsme blbli. Ale jestli to bylo tím, že jsme jí už nehráli skoro pět let, nebo tím, že už jsme zestárli (a zmoudřeli - ne tak to asi ne), zkrátka jsme si to zopakovali a hotovo.  Tak uvidíme jako to dopadne ve čtvrtek 28. května... -mat-

Petr Havlík na včerejší zkoušce v roli Lízala, zatím v civilu. Je to skutečnost. Poprvé od 9. března jsme otevřeli dveře divadelního sálu v domě kultury. Včera krátce před 18. hodinou cvakl zámek, dveře se otevřely a já opět ucítil ten parfém Thálie. Vůni prázdného Divadleního sálu, tak jak voní už víc jak třicet let. Přišli všichni, až... No, zdá se to nemožné, ale chyběla Maryša (Tereza Juhaňáková). Je trochu nervozní z maturity. Ale ona to oboje dá. Jak maturitu, tak Maryšu. Ve svižném tempu jsme si oprášili Vávru. Bylo fajn, že ani dva měsíce nucené odstávky text z naší paměti nesmazaly. A tak jsme si i trochu zablbli a vymýšleli. No jsme prostě hraví. Dnes nás čeká (f)RACEK a  ve čtvrtek ožije "Šílenka" (tedy Šílená lokomotiva). To už ale nebude, taková pohoda. Považte, že Šílenku jsme naposledy hráli. 1. července roku 2016 - takže skoro 4 roky. Bude to prima zápas s pamětí. Tak se nebojte a přijďtě, ať neoprašujeme jen tak, zbůhdarma. Lístky koupíte i přes naše stránky ...

Euripides - IFIGENIE V AULIDĚ, Jiráskův Hronov pátek 8. srpna 1986 zleva kněz Kalchás (Libor Dolenský), Ifigenie (Silvie Ulmanová), vzadu dvě tmavé hlavy dívky z Chóru patrně Jarka Jenčíková a Lenka Procházková, ležící Klytaiméstra (Helena Schindelarzová) a Agamemnon (Milan Koníček) Sliboval jsem, že až načerpám vědomosti, znovu vás pozvu na cestu do mé divadelní historie. Tak něco jsem načerpal, většinu zase zapoměl. A taky s tím čerpáním je to bída. Chybí zdroje. A tak se vydáme na cestu vyzbrojeni jen vzpomínkami a fotografiemi, kterých je pohříchu málo. Tehdy, když mi bylo devatenáct, byla hluboká doba analogová. Na kinofilm se udělalo maximálně 32 snímku, než se to vyvolalo (tedy pokud jste si je nedělali sami) a než jste dostali fotku do ruky - to trvalo. A navíc, aspoň u mě, záloha nikde. Sposta fotek je ztracených někde v hlubinách času. Jsem je asi založil, definitivně. Ale zpět k divadlu. Divadelní soubor Kolár DK ROH AZNP Mladá Boleslav. To byla moje první "štac...

Foto: Petr Poláček 2012 - ironií je, že snímek je z oblasti Benátek v Itálii... Ano je to tak. Tenhle mail přišel všem kdo byli zařazeni do programu XLIII. Wintrova Rakovníka. 10. 3. 2020 18:48 (před 14 hodinami) Moji milí, nerada vám musím oznámit, že XXXXIII. ročník Wintrova Rakovníka 2020 je na základě opatření Ministerstva zdravotnictví ČR a Města Rakovníka zrušen. Pokud nastane příznivější situace a zákaz bude zrušen, pokusíme se najít nový termín, který vám obratem sdělíme. Přílohy: Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví Prohlášením NIPOS ARTAMA PRAHA Omezení akcí Kulturní centrum Rakovník Díky za pochopení  :-))) Alena M. Doufejme, že se šíření koronaviru COVID 19 brzy zastaví, vše se vrátí do běžných kolejí a my to v Rakovníku společně oslavíme divadlem a nějakým tím panákem na baru. Už se fakt nemůžu dočkat. Hned jak to půjde, tak zase začněte chodit do...

Vymýšlení závěrečné scény - byl to nápad z čistého nebe I když je už víc jak dva měsíce po premiéře stále nejsme spokojení s podobou našeho (f)RACKA. Postupně měníme místa, která se nám zdají býz hluchá. A tak jsme se sešli v úterý na půl sedmou skoro všichni, Chyběla jen Míša Charvátová, je nemocná. Tak snad to nebude dlouhé a uvidíme se v pondělí. Vláda sice zakázala představení, ale zkoušky běží dál. Rozhodli jsme, že prostě budeme kravit, uděláme takový jevištní "brainstorming" a vida už po chvilce se začalo dařit. Pochopitelně nebudu spoilerovat [tedy prozrazovat děj - to  pro ty kdo tohle slovo neznají a spojler zají jen u auta 😉], ale řetězem asociací jsme se dostali k celkové předělávce konce. A je, přinejmenším, překvapivý. Zkoušet budeme i dál musíme si toho Antona trochu přistřihnout aby nám pěkně sedl. A ne zapomeňte, chodit do divadla je normální - pokud nevyjde nějaké vládní nařízení. Ale ono taky jednou zkončí a pak šupky dupky do hlediště. -mat-...

Konec dobrý všechno dobré... (Foto V. Hájek) A je to venku. Pohoršovna, skoro rok a půl práce se konečně dokutálela k premiéře. Důvodem toho, že to tak dlouho trvalo, nebyla ani neschopnost malých herců naučit se text, jako spíš jejich paleta rozvinutých aktivit a školních výletů, exkurzí, návštěv ortodontů a sem tam nemocí. Ale vše je zapomenuto. Včera ukázali, že jsou právem mladými adepty divadelního umění. Je sice pravda, že se na scéně potkali "staří" harcovnící (všechny tři trpaslice, bludička, Ježibejby, Zloberta, Záprcek) s nováčky na scéně (Škudibert, Ulízlo, Maminka, Mstižer a Vraždinka, Pim), ale to výslednému dojmu nijak neubralo na humoru a spontání radosti z bytí na jevišti. Diváci jejich výkon ocenili "dlouhohrajícímů potleskem a ještě dlouho se v předsálí divadla povídalo, smálo a gratulovalo - vše s jediným jmenovatelem - premiérou Pohoršovny. Příští představení Pohoršovny je plánováno na festival pana Pipa do Domu dětí a mládeže v Pavilonu na let...

Skoro plné kino v Doksech sledovalo od 17. hodin našeho Vávru. Na svátek žen jsme byli s Vávrou objednáni do Doks. Začátek představení byl mnohem časnější než včera v Dlouhé Lhotě a tak jsme, alespoň první z nás, dorazili na místo krátce po 15. hodině. Děda Vašek a Libor si vzali na starosti techniku světelnou a zvukovou, zbytek jim sekundoval dokud nedorazil Honza Jíše s nábytkem a my mohli vynosit výpravu naší předposlední inscenace do útrob Dokského kina. Zbyl i čas na krátké občerstvení v nedaleké restauraci 4TUNA. Kino se zaplnilo takřka po okraj a 17. hodinou vystoupila na podium starostka města Doksy Eva Burešová. Popřála ženám, které přišly vše nejlepší k MDŽ a naše divadlo jim dala jako dárek. A představení mohlo začít. Oproti včerejším reakcím diváků z Dlouhé Lhoty, bylo dnešní představení trochu jiné. Nedělní takřka výlučně dámské publikum v Doksech bylo poněkud rezervovanější. Ale i přes o něco vlažnější reakce přímo v sále, podle zpráv z foayer - všem se předst...

Sál ve Dlouhé Lhotě krátce po našem příjezdu. Večer byl plný Naposledy jsem tady hráli Osm žen. To je tak pět let zpátky. A včera s Vávrou. Sál byl příjemně vytopen, herci naladění. Popříjezdu jsme stavěli nejen scénu, ale také světla a zvuk. Ale času bylo dost. Hráli jsme až od půl osmé. Díky Bohu. Katka Luňáková si zapoměla kostým, takže se pro něj vracela. A dlužno říct, že by to stihla i kdyby se hrálo od sedmi. Večer bylo skutečně plno, sál před začátkem hlučel jak hala Hlavního nádraží. Jen hlášení o odjezdech a přijezdech chyběla. Pak zazněly první tóny naší scénické hudby a jelo se. I bez hlášení. Začalo 30. představení Vávry. Zpočátku diváci trochu nevěděli na co se to vlastně dívají, ale zhruba do pěti minut bylo všem jasné, že dnes večer bude veselo. Na některých místech jsme dokonce odcházeli ze scény s potleskem. Děda Boreš (Václav Hájek) si po svém zvolání: "Viléme, Jarmilo", užil potlesk přímo na scéně. Diváci s námi opravdu "šli", jak se říká ...

 Na této fotografii (autorka Kateřina Roscová) není poznat jestli David Durdis hledá drobné nebo tlačí. Omyl! Před představením  se dostává do role pana Fajsta. Alespoň doufám.   Dnešní představení bylo zajímavé hned z několika pohledů. Jednak jsme ho hráli po víc jak půl roce. Poslední zaznamenané představení bylo odehráno v baru NEBE na Branžeži 23. 8. 2019 a to bylo nutně uvolněné i díky striptýzu, který po nás měl následovat. Dnes tedy nebylo nic takového v plánu což pány v souboru mrzelo, ale přesto si myslím, bylo představení veselé až, až. Jak víte z posledních příspěvků, zkoušely se zákoky (tři) a jedno totální přebrání role. Záskoky se z větší části odehrály v dámské části souboru. Za kojící Týnu Licinbergovou zaskočila Kateřina Roscová v roli Rampepurdy a Evičku Svobodovou vzala za Marcelu Paterovou moje Simona Matoušková. Jediné pánské zaskočení provedl Miloš Kubík za Radka Kotlabu v roli Edy Kemlinka. Hned několik rolí za Davida Bohatu převzal David D...

David Durdis statečně přebral všechny role po Davidu Bohatovi. Držte mu zítra palce... Pondělní a úterní zkoušky, první v březnu, byly věnovány přebírání rolí v Bé 5 po Davidu Bohatovi, který usadivše se v Praze a hodivše na Divadýlko bobiště zamířil směr propadliště (dějin). Roli převzal také David ovšem pro změnu Durdis. Šel do toho velmi odvážně, patrně netušil co ho čeká. K oběma zkouškám přistoupil poctivě, snažil se pochytat všechny textové rozdíly mezi textem a usazeným textem. A to je, hlavně v našem případě, sakra rozdíl. Časem dojde k takovému posunu textu, který je sice nepostřehnutelný bez konfrontace s  původním scénářem, leč onen posun bývá někdy výrazný. Pravidelně se to stává v okamžiku, kdy si někdo něco tak zvaně "přidá", ano uhodli jste, něco výrazně vtipného. Ovšem zákon o zachování hmoty platí i na jevišti. Když něco přibyde, musí něco odpadnout. A tak se někdy stává, že z původně krásného a vtipného představení se časem stane nudná a trapná  - dámy...

Ondráčkovy Girls a vzdau za piánem zasněný Weiss- Foto: Zdeněk Chytka (on je tam i Herrmann a já, ale my jsme zkušení a víme jak se vyhnou fotoaparátu) Chystali jsme se na to už dlouho. Čas od času někdo pronesl - nezkusíme kabaret? Ale pořád jsem hledal téma. Chtěl jsem se vyhnout politice. Už vím, že to nejde. Zkrátka jak pan kolega Kotlaba řekl: "Vše co uděláš ve veřejném prostoru je politkum." A protože mě, a veskrze všechny kdo se podíleli na prvním kabaretu štve současná situace, otevřeli jsme do té doby zapovězená vrátka. Prvními na paškále byli komunisti. A nejen oni, do programu nám neustále vstupoval Andrej Babiš (Roman Dušek), občas se objevil i Miloš Zeman. Ale ten zatím jen poskrovnu. Toho si šetříme na příště. I Andreje. Jaký by to byl kabaret, kdyby chyběli "hopsandy". Ondráčkovi girls předvedly Obuškový tanec a sklidily zasloužený úspěch. Tančily dívky ze skupiny Let´s Burlesk. A jak tiše za pianem sykl Martin Weiss - "Právě vznikla tan...

Je to trochu zhůvěřilost zkoušet dva měsíce po premiéře, ale my si prostě nemůžeme pomoct. V představení došlo k celé řadě zásadních škrtů, celá inscenace by se měla zrychlit a odlehčit. A sáhli jsme i do několika postav a jejich vyznění, tak uvidíme. Nezapomeňte ve čtvtek od 19.30 hrajeme našeho (f)RACKA doma v Divadelním sále domu kultury. choďte do divadla i když nehrajeme Vávru -mat-

Petr Havlík by vám chtěl něco říct... Po včerejším vystoupení v Činoherním klubu a po mém článku o představení Vávry tamtéž, chtěl kolega Petr Havlík (Lízal) do reakce pod článek připojit své postřehy, ale ouha - reakce na články blogu má omezený počet písmen a Petr se trochu rozepsal. Rád jsem mu nabídl prostor pro jeh vyjádření. A tady je: Mým divadelním kolegům "Už dávno je tomu co jsem v Činoherním klubu sedával v hledišti, upřeně zíral na jeviště a hltal každé slovo takových divadelních ikon jako byl pan Čepek, Kodet, Abrhám, paní Divíšková aj aj. Vždycky jsem Činoherní klub miloval, byla to moje neoblíbenější divadelní scéna a stále je. Viděl jsem tam za ta dlouhá léta opravdu spoustu krásných her a pokaždé jsem si na tom magickém místě malinko smutně povzdechl. " Tady si tak jednou zahrát ". A asi mě tam nahoře někdo fakt vyslyšel a já si na prkna Činoheráku 16. února 2020 opravdu stoupnul, ba co zahrál si před plným sálem. Jsem upřím...

Činoherní klub po třetí, tentokrát s Vávrou Všechno pěkné rychle utíká. Stejně tak uteklo nedělní hraní v legendárním Činoherním klubu v Praze. Cesta tam probíhala bez problémů a to jak jsme se těšili bylo vidět i na tom, že na místě jsme byli skoro o hodinu dřív. I přes poměrně složitou situaci přímo v ulici Ve Smečkách, kde se musí rychle vyložit a přeparkovat šlo všechno jako po drátkách. Mimochodem ulice Ve Smečkách, místo kde se setkávali v historii čeští literáti se stalo místem kde Noční klub sousedí s nevěstincem a ten s boredelem. Nejsem vůbec prudérista, ale tehle typ "podnikatelské aktivity" snad patří na periferii, ne do centra hlavního města. I když... První zmínka o ulici Ve Smečkách se datuje rokem 1399 s názvem Smekhacz (od smek hacě ve významu smekl kalhoty . Takže vlastně kdo ví? Za to uvnitř činoherního klubu na nás opět dýchl Genius loci legendární pražské scény, která i v době vlády bolševika byla místem, kde se dalo svobodně dýchat. Scéna byla...

aneb Trochu jsme to zanedbal, tak to honem doženu Poslední záznam na mém blogu nese datum 6. února a mluví se v něm o zkouškách na (f)RACKA.  Ovšem mezitím uběhlo víc jak sedm dní a tak pociťuji potřebu informovat. Pondělí 10. února jsme věnovali opět (f)RACKOVI. Zkouška měla sice takřka stoprocetní účast, ale pouze jen takřka. Chyběl Libor Ševců a to je poměrně škoda. V kompletní sestavě se uvidíme příští pondělí, ale ubere nám to zk na Kabaret. K průběhu zkoušky musím říct, že zhruba po čtvrthodině, jsme se malinko zasekli neboť nám Míša Charvátová vyprávěla nepublikovatelné zážitky z erotického plesu, kterých byla svědkem. Malinko to celou zkoušku hodilo na jinou kolej, takže sjme se všichni chechtali ještě na odchodu. V úterý jsme zkoušeli Kurevsky nekorektní kabaret na jevišti. Celkově jsme si ujasnili situace, fory a posloupnost a stačís se naučit texty písničky a můžeme na jeviště. Je pátek a mi se chystáme na nedělní představení Vávry v Činoherním klubu. Už se moc ...

  Pondělní zkouška na (f)RACKA byla díky probíhajícím jarním prázdninám trochu personálně podvyživená. Chyběla Zarečná, Trigorin, Arkadinová, Medvěděnko. Zato jsme měli dvě Máši. Z anglického "zákanálí" se do prací zařadila Klárka Pabištová a účastnila se tak své první záskokové zkoušky - tzv. "na kukačku". Projeli jsme jen místa, kde hraje Máša. úterní zkouška byla zrušena. Příští pondělí se snad sejdeme všichni. Tedy až na Trigorina, který pracuje. Ach jo.  -mat-

Díl první komunistický - petice odsuzující emigraci jednoho z kolegů Poslední představení Herců odehrané ve čtvrtek 23. ledna mělo poměrně komplikované pozadí přípravy - pohmožděné vazy v koleně Lukáše Fily, natržené oční víčko Láďy Niklíčka a nakonec, co čert nechtěl já s horečkou. Ještě teď pilně zobu antipyretika a snažím se vyhrabat z choroby, která na mě skočila při péči o dítě :) o naši Babrorku. Ale, všechno má svá pro a proti. I když se na první pohled mohlo zdát, že ta výše zmíněná "proti" byla v převaze - není tomu tak. Třicet diváků, kteří velmi pěkně a živě reagovali bylo první "pro" , pak všeobecná pohoda, opět jsme vpluli do starých známých vod tří posunů v čase a hromady lidí za scénou. A taky byla legrace - a to přímo na scéně. A bylo toho víc. Libor Ševců hraje homosexuálního herce vysokých kvalit, mistra Karla Brázdu. A v jedné vypjaté chvílí říká: "Já jsem sice buzna, ale ne kurva jako ty. No a ve čtvrtek to prohodil. Sice se včas zara...

Pan Kvaček - Láďa Niklíček - ještě nepoškozený... (ilustrační foto F. Stýblo) To, že jsou Herci velká produkce, to je jasné. A tudíž, že se musí zkoušet a zkoušet a zkoušet taky není nutné nijak zdůrazňovat. A proto se v pondělí i uterý zkoušelo a zkoušelo. Zkoušel i Rosťa Váňa (Lukáš Fila) s nataženými vazy v koleně, zkoušeli i ostatní až... Až se vrátil Láďa Niklíček ze záchoda s natrženým očním víčkem. Vycházel z pánského WC a zachytil se o háček věšáku, tak nešťastně, že konenčná bilance činí 5 stehů na vnitřním víčku a dva na vnějším. Díky Bohu, bulva neutrpěla. Jak je vidět, pro herce je bezpečno snad jen na jevišti. Když oni pořád courají. A tak se přiďte podívat, jak pro vás hrajeme doslova do roztrhání těla... Choďte do divadla, ale na háčky si věšte jen svrchníky. -mat-

Není to ještě ani rok, kdy jsem se se rozhodl, že budu pravidelně * psát blog věnovaný dění okolo Divadýlka na dlani, událostem které se dějí mimo scénu, místům která navštívme a  představením která uvidíme. Malé výročí, které bude mít blog Do zákulisí... 22. ledna 2020 můžete oslavit se mnou. Třeba tím, že se stanete pravidelnými odběrateli, co? 😉 První dárek už jste mi dali vy všichni kdo si alespoň jednou otevřeli některý z příspěvků. V 19. neděli ledna překročila návštěvnost blogu 10 000 čtenářů. Díky a zachovejte nám přízeň. Choďte do divadla, čtěte blog a poslouchejte Divadelního kurýra protože to je normální. -mat- *Pravidelně proto, že asi tři příspěvky pochází ještě z roku 2018. Ale od ledna 2019 tuto činnost provádím pravidelně.