2020_07_10. - 12. _Druhé divadýlkovské spolubytí

Účastníci víkednového pobytu na chalupě u dědy Vaška (zleva):

Děda Vašek, Luboš Dvořák, Radek Luňák, Katka a Kačenka Luňákovi, Petr a Simona Matouškovi, Klárka Pabištová, Radek Kučera, Bája Kučerová držcí malého Adama, před nimi naše Bára Matoušková s fenkou Bertou, Vašek Durdis, Simonka Matoušková v náručí s Maruškou Filipovou, Zdena Filipová a Jiříček a Jirka Filip

Po delši době, paní principálová opět svolala společné komunitní pobývání. Tentokrát na chalupě u dědy Vaška. Sešli jsme se, s přihlédnutím k prázdninové rozprostřenosti, v celku hojném počtu. A užívali si dobrého jídla a pití. A protože mi Simona zakázala mluvit o politice, vše proběhlo v klidu a pohodě. Většina přespala na chalupě jen jednu noc, a tak jsme v neděli zbyli jen my, starousedlíci a Kučerovi. Nechtěli jsme se mrcasit jen okolo chalupy a tak jsme před obědem vyrazili vozy na malý výlet do lesoparku Horka na spícího obra a další atrakce.

Takřka bezprostředně po vstupu, Simča (moje žena a již zmiňovaná principálka) povídá Blance Kučerové:"Musíš si zajít na záchod, to budeš koukat. Je tam socha čerta. Od vstupu celkem nic, je k tobě zády, ale z druhý strany si drží takovýhohle velkýho a tlustýho...", asi je jasné co měla na mysli, že? A pokračovala. "Objevili ho vloni naše holky - prej mami tam je divnej čert, já se šla podívat a málem to se mnou seklo. To bych v dětským parku nečekala". A tak podobně a dál komentovali nemravu pekelníka. Já prohlásil, že fakt nikam nejdu, abych si nepošramotil sebevědomí. Legrácky. Jenže pobyt v parku se protáhl, a já začal potřebovat, jít s pískem jak se občas říká. A tak jsem podle šipek došel až k boudě, která se jmenovala "Čertova chlouba" - to musí být ono. Ano, tady vedle je dokonce malá kadibudka jako upoutávka na WC. Dobrá. Vstupuji dovnitř. A čert tu opravdu je, a je ke vstupu zády, to aby to bylo větší překvapení až obejdete dřevěnou zástěnu. A taky jo, stojí takm a třímá v ruce tu svou chloubu. No abych řekl pravdu je to spíš tlustý buřt, než..., ale to je divné kde jsou tady mušle, rozhlížím se. Nebo korýtko? Nic. Jen holá prkenná stěna. No nic, jdu po čichu a je to jasné musím to pustit po stěně, ale na další úvahy už není čas. To je hodně ekologický hajzlík. Chce se mi opravdu hodně. Tak honem, honem. Napodobím čerta a ...celé tělo mi zaplaví úleva a prkna mocný proud. A vzadu, jako malý kritický pošťuchovatel, vykvetla myšlenka. Ale jak tady čůraly ty holky? A že se nebály, že je někdo na bobečku překvapí. Dveře tu nejsou. No nic, zpetám se jich na to. Dokonáno jest a já opuštím budku s vychloubačným čertem. Pche, to já za mlada...

Když dojdu skupinku z naší chalupy, hned se Simony ptám, jak jste tam proboha čůrali u toho čerta.

Ona na mě vytřeštila oči, nejdřív nechápěvě a pak s hurónským smíchem ze sebe těžce souká větu:
"Matoušek jim pochcal expozici".

Ano, bohužel, snad již stopy mého počínání smyl déšť. Skutečný záchod byl ten, co jsem ho považoval za upotávku. Čerte promiň.